Zastavme se hned na počátku u dění na české politické scéně. Takřka celou zemí nebo alespoň celým českým virtuálním prostorem hýbe kauza nabourané e-mailové schránky premiéra Sobotky a jeho hlavního politického poradce Oty Novotného. Krom skutečnosti, že došlo k narušení soukromí, se řeší ještě více obsah těch zpráv, kdy mnohé jsou šokující. Co to vypovídá o předsedovi vlády, jeho stylu fungování v politice, jeho názorech? Jak to komentovat?
Já bych se ptal, co to vypovídá o vedení ČSSD? Řekni mi, kdo jsou tvoji přátelé a poradci, a já ti povím, kdo jsi. Premiér byl odhalen jak císař v nových šatech. Tedy nejen Dienstbier, Marksová, Valachová, známí bojovníci za multikulturní islamizaci naší země. Neměli bychom zapomínat na premiérova dlouhodobého blízkého spolupracovníka a státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzu, velkého bojovníka za islamizaci našeho státu a sankce proti Rusku. Stačí se podívat na jeho životopis a hned vidíme, jaký je to typický socialista a bojovník za práva takzvaných obyčejných občanů. Právě jemu podléhá vládní Agentura pro sociální začleňování a její program Hate Free Culture sponzorovaný z EU. Cílem programu je zlomit (jak demokratické a socialistické) xenofobní odpor a strach české veřejnosti z příchodu uprchlíků. Hlavním mediálním partnerem je ČT a spolupracovníkem performer Kohout, jehož chování označily Britské listy za prezentaci normálních civilizovaných západních hodnot. Prouza a Dienstbier podporují celoživotního, tedy profesionálního politického neziskovkáře Martina Rozumka, ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům placené z EU, především Německa a cestou těchto reprezentantů evropského socialismu i z našich daní. K tomu jsme si mohli nedávno poslechnout hrdé vyjádření socialisty Hamáčka, jak jsme tu uprchlickou krizi zvládli. Samozřejmě lehce, protože se u nás zatím nekonala. Ilegálové táhli do Německa. Kdyby je naše policie nemusela nesmyslně chytat a tahat do detenčních center, žádní by tady nezůstávali. Zde můžeme poděkovat našemu asociálnímu sociálnímu systému, který odrazuje od pobytu dokonce i Afričany. Za takové platy mohou pracovat jen Češi a za takové důchody dokážou žít jen důchodci v Česku. Soutěžit můžeme z tohoto hlediska pouze s některými státy na východ a jih od nás.
Hackeři udělali dobrou práci, protože občané se dozvěděli pravdu. A tu přece prosazoval Václav Havel, kterým se kdekdo na naší komediální politické scéně ohání jak svatým fetišem. Premiér by měl být hrdý, že se občané dozvěděli, jaký je bojovník za jejich zájmy, jaké má spolupracovníky a kamarády a s jakými názory. Nebo se snad stydí za to, jak jedná? Určitě ne, jen opomněl z přepracovanosti sdělit národu svoje skutečné postoje. V tomto případě přetrumfl i pokryteckou komedii ANO na téma hodný ujo bojující proti uprchlíkům a kradnutí zlých podnikatelů a živnostníků, zatímco jeho podřízení všichni podporují islamizaci, a samozřejmě nekradnú. Nemám dlouhodobě ani nejmenší sympatie k takzvaným zeleným, ale rád bych připomněl televizní vystoupení syna ministra obrany, který označil ANO za sbírku amatérů. To, že se snažil do ní nezařadit herce na postu ministra obrany v době bezpečnostní krize, bych mu i odpustil.
Můj děda byl sociální demokrat za Rakouska, táta za republiky a v roce 1948 odmítl po neslavném slučovacím sjezdu přestoupit do KSČ, a to třikrát. Já jsem se po dlouhém váhání a s ohledem na rodinnou tradici stal členem ČSSD. Takže z praxe vím, že většina tamní členské základny jsou slušní a inteligentní lidé s rozumnými názory, které se již dlouho liší od názorů vedení. Ovšem mnozí jsou tam, stejně jako já, už jen ze setrvačnosti. Přitom je v členské základně řada špičkových odborníků, ale socialistické panstvo jejich názory přehlíží. Zato si za tučný peníz najímají jako poradce lidi s názory prezentovanými na internetu. Ministři za ČSSD valí miliony do politických neziskovek, což budou asi ta nově vytvořená pracovní místa, a pro důchodce „vybojovali“ 40 korun měsíčně z toho údajně jejich údajně fantastického ekonomického růstu. Možná, že dobře placení pracanti z těch neziskovek táhnou i oslavovaný růst spotřeby. A je zde ještě jeden úderník. Podle zahraničního serveru zvedavec.org je jím jistý socialistický hejtman. Uvedený server prezentuje jeho údajných 29 placených funkcí včetně vyčíslení odměn, což tvoří celkovou částku převyšující měsíčně 3,5 milionu korun. Pokud je informace uvedená v článku pravdivá, musí většina podnikatelů – chystajících se na vládní elektronický úder z ministerstva financí a podporovaný s populistickým povykem celou věrchuškou ČSSD a podlézavou ČT – kolabovat závistí. Žádné podnikatelské riziko, žádné problémy s daněmi, odvody a zaměstnanci, každý měsíc 3,5 mega čistá ruka. Článek nesl název: „To je ale pracant“. Nelze vyloučit, že podobných pracantů bude ve vedení ČSSD víc. Přitom řada členů ČSSD je nezaměstnaných, ale ti panstvo nezajímají. Názory a usnesení místních organizací rovněž nikoho nahoře nezajímají, neobtěžují se ani s odpovědí. Zažili jsme to mnohokrát. Takovou přehlídku nesolidního pokrytectví ve vztahu k voličům, podlézání cizím zájmům a pohrdání vlastními členy jako v současné ČSSD člověk opravdu hned tak nevidí. Ukázkou jejich jednání byl už podraz v prezidentských volbách vůči Miloši Zemanovi. I v současném systému státních zaměstnanců si zajistila pozice jen úzká vybraná skupina socialistické nomenklatury. Čí zájmy tento spolek elitářských zazobaných byrokratů vlastně hájí? Zůstávat s nimi v jedné straně je opravdu hanba. Proboha lidi, tedy oficiálně přátelé, co v té partaji ještě děláte, vždyť na vás ten spolek z lihového domu a spol. dlouhodobě doslova arogantně kašle (slušně řečeno) a stará se jen o sebe a svoje rodiny. Strana sama pro sebe, tedy přesněji pro svoje funkcionáře. Já už toho mám dost a končím. Na závěr se všem omlouvám, že jsem se před lety zastával Dienstbiera s ohledem na jeho otce. A takové volíte? Takový je můj komentář.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka