Mnichovský Ifo-Institut přispěl do německé debaty o dopadech imigrace zprávou svých expertů na hospodářství, která se věnovala otázce kvalifikace uprchlíků pro německý trh práce. Podle odborníků je třeba se obávat toho, že většina příchozích nemá dostatečně odpovídající kvalifikaci pro německý trh, a tak si nebude moci najít práci ani za minimální mzdu, protože jejich produktivita bude příliš malá. Lze očekávat spíše jejich zaměstnávání za minimální mzdu, i když „se nevyplatí“, nebo snížení minimální mzdy?

Toto téma je v Německu velmi třaskavé. Odbory dlouho usilovaly o zavedení celoněmecké minimální mzdy, dříve nebyla stanovena. Podařilo se jim to až nyní, od ledna 2015. Považují to za svoje velké politické vítězství.

Nyní se v médiích otevřeně hovoří o tom, co říkáte. To jest, že mají-li být migranti zaměstnáni, bude muset být minimální mzda – aspoň pro ně – opět zrušena. Což vyvolává právě v odborářích zuřivost. Jednak proto, že by se tím jejich vítězství stalo poněkud prázdným, jednak ze strachu, že tímto způsobem budou ohrožena pracovní místa německých zaměstnanců. Odbory mají v sociálně-demokratické straně (SPD) velmi významný vliv a domnívám se, že toto nepřipustí doslova za žádnou cenu. Aspoň ne, dokud je SPD ve spolkové vládě. A u moci je od roku 2013 právě velká koalice SPD a CDU/CSU.

Německý ministr financí Wolfgang Schäuble by chtěl snížit sociální dávky vyplácené žadatelům o azyl. Nepovažuje totiž za spravedlivé, aby dostávali stejně jako němečtí nezaměstnaní, kteří mají odpracováno i třicet let. I když se mu to možná nepodaří prosadit, nebyl by to jeden z léků, jak masivní migraci do Německa, respektive Evropské unie zabránit?

Určitě ano, zejména u žadatelů z Albánie, Srbska, Kosova a tak dále, u nichž lze předpokládat, že neprchají před – neexistující – válkou. Rovněž u mnoha Afričanů. Německé dávky jménem Hartz IV jsou nominálně vyšší nežli průměrný plat v chudších balkánských zemích, natož v Africe; to přece jen působí přitažlivě. Samozřejmě i náklady na živobytí jsou v Německu výrazně vyšší než v Albánii či Africe, ale to si třeba každý ten běženec neuvědomí předem. A když to zjistí na místě, je už trochu pozdě. Spousta lidí na světě je finančně negramotných, což je voda na mlýn různých podvodníků. U nás máme všelijaké „obchodníky s hrnci a přikrývkami“, kteří tahají ze zákazníků sto tisíc za deku. Jinde máte převaděčskou mafii, která dělá totéž v bleděmodrém, když obchoduje se „sny o zaslíbené zemi“. Vždycky se někdo nachytá.