Jak lze popsat současné nastavení poměrů, vztahů mezi USA a Ruskem s ohledem na dění v Sýrii? Co se změnilo, co nezměnilo ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa k Rusku, a naopak? Co je z jeho strany „úlitba“ lidem, jako je John McCain, či taktika a co změnil na svém postupu?

Nastavení poměrů, vztahů mezi USA a Ruskem s ohledem na dění v Sýrii, lze popsat mnoha způsoby – na základě fantazií, odborných znalostí v mezinárodní diplomacii, všeobecném vojenství, znalostí ohledně forem tzv. hybridních válek s prvky, o kterých veřejnost ví, ale především neví, a v neposlední řadě s pomocí konspiračních teorií, které se nabízejí a slouží k částečnému odvlečení pozornosti širší veřejnosti.

Na druhou vaši otázku odpovím dvakrát: Za prvé: Nic se nezměnilo, protože předvolební povídání, plány a sliby jsou většinou chyby a žádný nový vztah mezi osobnostmi prezidentů Putina a Trumpa, mezi USA a Ruskou federací, neexistuje. Za druhé: Pro čtenáře, kteří potřebují slyšet, co se změnilo, uvádím změny postoje prezidenta Trumpa: 1) NATO – do voleb je NATO obsoletní. Dnes ne. 2) Sýrie – vojenské útoky jsou beze smyslu. Dnes bombardování a výhrůžky. 3) FED – FED vytvořila hustou a škaredou bublinu. Dnes, podle WSJ, je Trump ochoten prodloužit smlouvu s šéfkou FED Janet Yellen. 4) Čína – do volby a krátce poté, ČLR je velmistr v měnových manipulacích. Dnes, po setkání se Si ani slovo o velmistru v měnových manipulacích, zato výzva o pomoc s Koreou. 5) Rusko – do voleb: chci mít dobré vztahy. Dnes nedůvěra snad jako v době tzv. studené války, vyhrožování izolací a zcela nediplomatické veřejné sdělování ultimát. Nebudu pokračovat, Snad vám to stačí, paní redaktorko.

Na třetí otázku odpovídám krátce: Potvrzuje se mnou opakovaná zkušenost, že narcistická osobnost prakticky nikdy nehledá pomoc, ale chce pouze druhé obohatit. To platí jak při vyhledávání lékařské pomoci narcistou, tak při jím vyhledávaném politickém a vojenském řešení a jednání s představiteli druhých států. Z této kratičké úvahy vyplývá, že tzv. úlitby, jak jste to nazvala, budou následovat. Jsou výsledkem funkce archetypu narcisty a lží, se kterými musí pracovat jeho nejbližší poradci a představitelé druhých amerických administrativ, jestliže s ním chtějí spolupracovat a udržet si vliv. Tzv. pravda nedovoluje úspěch v práci s narcistou. Druhé, co vyplývá z této kratičké úvahy je, že ani stovky faktů neznamenají pravdu.

Psal jste v médiích, že raketový útok na syrskou vojenskou základnu byl připravován dlouho dopředu. Co vás přesvědčilo k tomuto tvrzení?

Odpověď je krátká: Nejedná se o přesvědčení, ale o určitou znalost potřebných informací, která je nutná pro plánování pozemních a v tomto případě raketových akcí. Řešení problémů, které představuje například topografie Sýrie a lokalita ruských vojenských zařízení a instalací v Sýrii se všemi představitelnými a méně představitelnými následky, nelze najít během hodiny ani s pomocí komputerů.

Jak vnímat argumentaci, že šlo o způsob varování, protože diktátoři nerozumějí ničemu jinému než síle. Například prorektor Tomáš Pojar uvedl, že Donald Trump chce v Damašku, Teheránu a Pchjongjangu znovu získat respekt, což se mu alespoň částečně již díky útoku podařilo. Zároveň takto podle něj Trump ukázal, že Washington na rozdíl od doby, kdy vládl Barack Obama, automaticky nevylučuje použití vojenské síly při zadržování jejich jaderných a raketových ambicí.

Jestliže nejsou opravdoví a domnělí diktátoři hlupáky, což s největší pravděpodobností nejsou, varování silou dokazuje slabost varujícího. Jestliže jsou opravdoví a domnělí diktátoři hlupáky, pak varovat je silou, znamená, že varující je hlupák jako oni. I zde platí zrcadlový efekt, ten tvoří obrazy, včetně takových, které můžete vidět při návštěvě Petřínského bludiště a síně smíchu. Proti hlouposti totiž není léku. Respekt se nezískává silou a vyhrožováním. Respekt patří do kategorie lidské důstojnosti a hodnot, kterých se některé národy nevzdaly, jak to udělali mnozí na Západě. Na poslední část vaší otázky odpovídám konstatováním, že jaderné a raketové ambice některých států – protivníků a nepřátel USA – vznikly a udržují se především kvůli obrovské a rostoucí sociální nespravedlnosti, kvůli starému způsobu myšlení a chování bývalých kolonialistů a impérií. Jednoduše formulováno: Kolonialisté, impéria a agresoři se nemohou zbavit svého zlozvyku.

Milan Syruček říká, že na pozadí událostí, které sleduje celý svět, mohou probíhat zásadní jednání a vždycky nějaká viditelná silová akce byla náznakem toho, že v zákulisí se děje něco jiného. „Pokud je Trump rozhodnut po šesti letech mlčení Bílého domu znovu navázat na tradici osobních schůzek hlav států obou zemí, akce v Sýrii či kdekoliv jinde, navíc ještě prezentovaná jako odveta, tomu nemůže zabránit,“ uvedl novinářský nestor. Co si o tom myslíte? Může odveta za chemický útok být jen krycím manévrem?

Na první část vaší další otázky si dovoluji odkázat na jeden z mých posledních příspěvků nazvaný Kouřová clona. Silová akce může samozřejmě být myšlena a použita jako krytí, třeba i zákulisního jednání. Protože v daném případě máme dílo s obchodníkem prezidentem (Trump) a analytikem prezidentem (Putin), jsem hluboce přesvědčen, že Putin ví, že i nejmodernější kouřová clona zhoršuje kvalitu vlastního vidění, poškozuje zdraví svojí toxicitou a nechrání před rozsudkem vítěze. V kontextu Sýrie, s pravděpodobností hraničící s jistotou, se nejedná o nějakou dohodu nebo přinucení k dohodě. Je potřeba si uvědomit, že existuje zásadní objektivní protiklad (fundamental contradiction), jehož následkem je veliká pravděpodobnost, že se USA a Rusko budou provokovat tak dlouho, než dojde k rozhodujícímu boji s jedním vítězem. Existují totiž protiklady, které můžeme identifikovat a formulovat, ale nemůžeme je řešit, nehledě na vše, co víme a máme k dispozici. Mám na mysli princip padání padáku a pampelišky. Kdyby se mohl konstruovat padák na principu padání ve formě pampelišky, nikdy bychom nečetli o mrtvém parašutistovi, jestliže by parašutista nebyl sestřelen ve vzduchu. Analog platí pro systém založený na dluhu.

Druhá část vaší otázky mě nabádá k připomenutí: Degradovat jednání a vztah mezi státy na osobní úroveň – tak jak nám to masová média prezentují formulací „osobní mix“ a podobně, a mnozí tomu věří – není možné v případě zásadních protikladů ve společnostech, jakými jsou USA a Rusko, a v mezinárodních vztazích, které se řídí výlučně svými národními zájmy. „Fotoshops“ usmívajících se prezidentů a ministrů, které jsou typické i pro EU, NATO, G7 a podobné akce, je pro veřejnost a patří do kategorie mlžení a kouřových clon. Samozřejmě útok, i při porušení mezinárodního práva, jakým byl ten americký v Sýrii, nezabrání následnému setkání a jednání ministrů a prezidentů. Otázkou však je, kdy, kde a co bude na programu jednání a jaká budou očekávání. Když nemáte očekávání, nemůžete být (z)klamán. V němčině existuje pro klamání a zklamání slovo Taeuschung a Enttaeuschung. Když se cítím být zklamán, není dobré vinit druhou stranu, ale sám sebe. Proč? Nenaučil jsem se ent- taeuschen.

Třetí otázka – Může odveta za chemický útok být jen krycím manévrem? – není korektně a pravdivě formulována. Nikdo nedokázal, že spouštěčem amerického bombardování byl chemický útok. Vše nasvědčuje tomu, že při ohlášeném bombardování byl zasažen sklad s chemickými materiály. V daném případě, zcela určitě ne sklad se sarinem. Pravděpodobně s fosfátem nebo s chlorem. Jak jinak by bylo možné, aby někteří zachránci a ošetřovatelé pracovali a dotýkali se raněných bez rukavic? Podobných nesrovnalostí na obrázcích nabízených masovými médii si oko nezkušeného pozorovatele – tj. velké části emočně naladěné veřejnosti – nevšimne.

Experti si lámou hlavu nad tím, co útok v Sýrii a americký úder znamenají, protože americká odveta následovala jen krátce poté, co Washington oznámil, že už netrvá na pádu Asada, a dnes se tentýž Washington vrací ke slovům o tom, že Asad musí skončit. Nebyl vyloučen další americký úder, naopak Rusko a Írán pohrozily reakcí silou, pokud opět Amerika překročí „červenou linii“. Co bude dál? Jaký je váš předpoklad?

Že experti, pravdivěji formulováno tzv. experti, si lámou hlavu nad tím, co vy nazýváte útok v Sýrii a odvetný americký úder, je jejich problémem a důkazem kvality jejich zkušeností a vědění. Samozřejmě nevylučuji další americký úder, přestože samotný prezident Putin se jasně vyjádřil, že má informace, kde se v Sýrii připravují další provokace, podobné té, jež vedla k americkému útoku a narušení mezinárodního práva. Kde je tzv. ruská červená linie, nevím. Tu ukáže čas, který přinese odpověď na otázky, jakými jsou například následující tři z mnohých dalších: Kde skončily rakety, které nedopadly na letiště? Na pevnině Sýrie, nebo již v moři? Věděl Trump, že je, nebo může být obelhán, nebo ne? Jak se bude chovat Trump, až se dokáže a především sdělí americké veřejnosti (z vnitropolitických důvodů), že žádný syrský bombardér nebombardoval chemickými zbraněmi, že se vůbec nejednalo o sarin?

Co bude dál? Jaký je můj předpoklad? Odpovím krátce: Situace v Sýrii a také v EU se bude do té doby zhoršovat, než Rusko opustí dosavadní strategii svého chování, které mnozí na Západě a také v Rusku již nechápou. Co mám na mysli? Jestliže platí mé přesvědčení, že nejlepším protivníkem terorismu je sám terorismus nebo diktatura, ale v žádném případě to není demokracie hlásící se k boji s terorismem s pomocí tzv. demokratických prostředků, Rusko se bude muset rozhodnout k totální likvidaci IS v Idlíbu a jinde v Sýrii a k prověrce na místě. Tím dá Rusko současně Turecku a USA poslední možnost k vystřízlivění, znemožní okupaci Idlíbu a vyhraje čas pro Kurdy, které jinak čeká trpký osud. Na navrhovaný tribunál v USA proti Sýrii a Rusku, bude Rusko muset odpovědět tribunálem proti USA a jejich konání za posledních 25 let. Potom se uvidí, co se stane.

Pokud jde o vlastní chemický útok, objevují se různé verze příběhu. Která je ta „vaše“?

Tzv. moje verze se prakticky kryje s verzí bývalého izraelského rozvědčíka Jakova Kedni, částečně s hodnocením bývalého rozvědčíka US Army, Patrick Langa, a zcela s citátem prezidenta Putina. První potvrzuje svoji odbornou analýzou mnou indikovaný rozdíl mezi bombardováním chemickými zbraněmi a výbuchem chemikálií ve skladu. Druhý hodnotí rozhodnutí Trumpa jako rozhodnutí založené na lži. Putin asi proto citoval z románů (12 židlí, Zlaté telátko, autorů Ilfa a Petrova): Nudíte se, děvčata? Což v češtině neznamená nic jiného než: To jsme vše již viděli...

Zajímavá úvaha zazněla od bezpečnostního experta Lukáše Visingra o tom, že Trump může Putinovi předložit „big deal“ o rozdělení sfér vlivu, v němž se budou respektovat zájmy Ruska na Ukrajině a v Sýrii, třeba s tím, že Ukrajina bude takový neutrální „nárazník“ a sám Bašár Asad odejde do bezpečného exilu. Samozřejmě je však otázka, co za to může Putin nabídnout, respektive co bude Trump žádat pro USA. Co by mohlo být předmětem takovéhoto obchodu? Co by mohl nabídnout Putin a co Trump? Může to být reálný scénář?

Zcela jistě platí, že Putin není obchodník, ale analytik. Současně však také platí, že v politice se často uzavírá obchod. Především v době, kdy hrozí katastrofa, zničení. Trumpovi, který je pravděpodobně skvělý obchodní taktik, ne však profesionální analytik, nebude Putin nabízet nic, co by se týkalo oslabení národních zájmů Ruska, a nebude se podbízet. Tzv. big deals se budou dělat po ukončení boje. Big deal bude diktovat vítěz. V současné době, kdy centrem tzv. hybridní války je samotné Rusko, pořád viděno USA jako hospodářsko energetická a finanční periférie, a periferními centry tzv. hybridní války jsou Ukrajina, Sýrie, Jemen a další, jakýkoli tzv. big deal, před bojem, bude jenom dočasným získáním času na boj. Možná je ho potřeba, protože v současné době Rusko – se svým omezeným hospodářským, specifickým vojenským potenciálem, nevyčerpanými nevojenskými prostředky a neschopnou vládou pod vedením premiéra Medveděva – v prezidentské předvolební době nechce veřejně měnit obrannou strategii na útočnou. Tzv. hybridní válka a unikátní ruská zkušenost s terorismem dovolují nejenom diplomaticky varovat a trestat bez veřejnosti a medií i v době internetu.

Do jaké míry je v současné době klíčový postoj Íránu? Lze si vůbec představit, že Rusko opustí Írán jakožto svého klíčového spojence?

Máte pravdu, že Írán představuje z geopolitického hlediska pro Rusko jeden z mála klíčových států, vy to nazýváte spojencem. Rusko podobně jako USA, Čína a jiné velmoci mají spojence pouze ve formě svých armád. Bludu o spojencích propadla Evropa a NATO. Kdyby alespoň politici veřejně přiznali, že se jedná o asymetrická spojenectví, bylo by možné se pokusit založit dialog, a s největší pravděpodobností bychom nebyli v krizi a na cestě ke katastrofě. Rusko bude s Íránem spolupracovat tak dlouho, jak to obě strany dovolí. Spojencem Ruska zůstane přitom všem jenom ruská armáda a prezidentu Putinovi přímo podřízená Národní garda.

Objevují se alarmistická prohlášení, že jsme na pokraji 3. světové války. Některá média opět vytahují příběh s „rozbuškou“ typu vražda Franze Ferdinanda d'Este či útok na vysílač v Gliwicích. Co na takové úvahy říci?

Snad tři přísloví: 1) České přísloví praví: Jak si kdo ustele, tak si lehne. Jak jsme si ustlali, víme sami nejlépe. 2) George Washington zanechal vzkaz: Být připraven na válku je nejúčinnější způsob, jak uchovat mír. Připravena na válku, podle mého vidění situace, veřejnost není. 3) Ovidius: Kdo není připraven dnes, bude zítra tím míň. Pravdu tohoto citátu si může každý občan sám ověřit kvalitou a kvantitou náborových řízení do armády.  Podle mého viděni situace, ČR se naštěstí zatím nachází pouze na periferii světové tzv. hybridní války, která již běží déle, než si mnozí myslí.

Poslední otázka: Co vás jinak zaujalo a co doporučujete sledovat?

Za prvé: Reakce Číny na bombardování je bezplatnou lekcí pro politiky národní a politiky EU. ČLR nikdy nebude hovořit přímo o své pozici, když se jí věc přímo netýká. Prohlašovat neodevzdání hlasu při hlasování v RB OSN týkající se SAR jako výhru USA, tak jak to prohlásil prezident Trump, je mylné. ČLR nebude ani přítelem, ani nepřítelem Ruska. Historická paměť prostě nedovolí zradit Rusko v představitelné budoucnosti. Co se týče USA, připomínám poslední reakci ČLR. Dohoda o převzetí americké společnosti Vizio čínskou firmou LeEco za několik miliard USD byla oznámena loni v červenci. Nic z převzetí nebude. Představitel LeEco řekl agentuře Reuters, že za odchodem od plánovaného převzetí stojí „čínský politický faktor“. Podrobnosti ale odmítl poskytnout.

Evropané by si měli uvědomit, že ČLR předstihla USA, co se týče objemu výroby, objemu investic a tempa růstu. Na tomto poli USA již prohrály. USA zatím vedou ve vojenské a měnově-finanční sféře. Tyto sféry budou proto využívány USA k udržení hegemonie při pomoci chaosu na periferiích, což samo o sobě nevěští žádný klid a pohodu ve světě. Čína nečekala na příjezd US Navy do Koreje a rozhodla asymetricky: zakázala turismus do obou částí Koreje. A přidala k tomu konec kulturních výměn, ne pro Severní, ale Jižní Koreu. To pro začátek.

Za druhé: Tvrdá reakce zástupce RF v OSN Vladimíra Safronkova, podržená Kremlem, na adresu zástupce velké Británie Matthew Rycrofta během jednání o rezoluci týkající se SAR. Jestliže elegantnost řeči a replik zemřelého velvyslance Vitalije Ivanoviče Čurkina se stane natrvalo minulostí, mnozí diplomaté a politici z EU nebudou v lehké pozici, především budou-li konat s očividným pokrytectvím a urážkami Ruska. Tvrdou reakcí lze také nazvat návštěvu ministra zahraničí USA Rexe Tillersona. Žádný červený koberec, žádný chleba a sůl, ani široké schody pro sestup z letadla. Žádná jistota, že se setká s prezidentem Putinem. Rex Tillerson mlčel během celé doby svého pobytu v Moskvě, aby si po odletu mohl přečíst výsledek jednání s prezidentem Putinem, sdělený mluvčím prezidenta Peskovem, několika slovy: Sýrie projednána obsáhle, Ukrajina bodově. Při pohledu a hodnocení napětí mezi USA a Korejci severními nelze ignorovat prezidentské volby v květnu v Jižní Koreji. USA si nemohou dovolit riskovat ztrátu Jižní Koreje... proto vyhrožování, strašení... To má i druhou funkci: zpomalit nebo rozbít proces sjednocení Severní a Jižní Koreje...

Za třetí: Doporučuji sledovat reakce Ruska v případě pokračování provokací, nebo dokonce opakovaného bombardování v Sýrii. Ruská reakce nemůže být podobná dosavadním, protože historie s Hitlerem není u veřejnosti a velké části ruských politiků zapomenuta. Hitlera se snažili západní velmoci uklidnit darováním států a zradou. Jak to skončilo, víme. Proto očekávám, že se Rusko americké agresi postaví do cesty, jestliže nechce riskovat oslabení současné, draze získané pozice ve světě.  Kromě uvedeného k oslabení Ruska může vést současný status Centrální banky RF, pokračování v privatizaci, představující mimo jiné středně a dlouhodobé oslabení státních financí, a opravdové použití měnově-finanční síly USA. V tomto kontextu bude Kreml muset, protože vláda není toho schopná, konečně představit ruské veřejnosti národní projekt. Projekt, ideálně založený na pokání za liberalismus 90. let, uvědomění si obranné povinnosti všech schopných občanů a prosazování celoživotní národní spravedlnosti. Souhlasu netřeba.