Pane Valenčíku, začněme nejprve ekonomickým pohledem. O tom, zda je svět v krizi či jestli ji už překonal, se napsalo za posledních několik let více než dost. Přesto stále není zcela jasná odpověď, a ani to, jaký můžeme očekávat vývoj. Vy v jednom ze svých posledních blogů uvádíte, že současná opakování finanční krize mají svůj původ v tom, že setrvačné pokračování ekonomického růstu v jeho nynější podobě – tedy s nízkými efekty spotřeby na rozvoj nově orientovaných lidských schopností – narazilo na přirozená omezení. Můžete nám přiblížit, jaká to jsou omezení a jak je tedy podle vás lze překonat?

Svět, ve kterém žijeme (to, co je příroda a co tvoří přírodu), umožňuje prakticky cokoli vytvořit téměř z ničeho. Záleží jen a jen na tom, jakými schopnostmi jsou lidé vybaveni. Jde tedy o vytvoření podmínek, za kterých se rozvoj schopností mění v to, co dynamizuje ekonomický růst a otevírá mu prostor. Jakmile se tento typ ekonomiky zrodí, může trvat pouhých dvě stě let, než v důsledku rychle narůstajícího inovačního potenciálu společnosti dojde k plnému a definitivnímu „odlehčení“ (osvobození se) společnosti od materiálních podmínek její existence, tj. od závislosti na zdrojích surovin či energií. Všechno, co člověk bude potřebovat pro mnohem bohatší život, než má nyní, bude vytvářeno s minimální zátěží našeho přírodního prostředí. A to i při podstatně vyšším počtu obyvatelstva. Kdo nevěří, ať si představí, kolik surovin a energií se dnes používá k tomu, abychom přetahovali suroviny z jednoho konce světa na druhý. Ve svém souhrnu je to 95 %, tedy 19/20 surovin, které k extenzivnímu přepravování jako jednomu z dominantních atributů současné ekonomiky slouží. Tomu, kdo si to dovede představit jen s obtížemi, doporučuji výborný článek našeho předního odborníka na nanotechnologie Jiřího Kůse, ve kterém říká, že lidská práce možná přestane být důležitá.

Takže pokud tomu rozumím správně, měli bychom se zamýšlet nad tím, co děláme setrvačně, a změnit to?