Pane prezidente, začněme „kauzou“ kalašnikov. V úterý to na české mediální scéně vypadalo skoro na začátek světové války. Vyjadřoval se k tomu snad každý, politici, novináři, politologové. Podle Miroslava Kalouska (v PSP) ta záležitost svědčí o tom, že se „zjevně nekontrolujete a vyvoláváte tak seriozní úvahy o vlastní svéprávnosti,“ což by mohlo prý být vážným rizikem pro ústavní systém...

Já bych se pana Kalouska zastal. Je mi známo, že prof. Dr. Miroslav Kalousek, DrSc., známý psycholog a psychiatr, autor četných odborných publikací a nositel mnoha zahraničních titulů, mně osobně několikrát vyšetřil, protože diagnóza se nedá dělat na základě jediného vyšetření. A po několika těchto vyšetřeních dospěl k závěru, který dnes (rozhovor se uskutečnil ve středu, pozn. red.) přednesl v Poslanecké sněmovně.

Člen Rady České televize Zdeněk Šarapatka na vás podal kvůli tomu, že jste údajně vyzýval k likvidaci předsedy vlády, trestní oznámení. Co si o tom myslíte?

Pokud by uměl číst, mohl si přečíst, že jsem nabádal k trestnému činu zastřelení prezidenta republiky kalašnikovem, protože jediná funkce, která byla v mém jednovětém vyjádření uvedena, byla funkce prezidenta.

Neměli by se ti politici, kteří vydávali extrémně silné výroky vůči vám, omluvit poté, co byla zveřejněna celá vaše odpověď?

Víte, já na omluvě trvám pouze u lidí, kterých si vážím. Takže v tomto případě na omluvě netrvám.

Nedávno došlo k prolomení soukromé e-mailové schránky premiéra a jeho politického poradce Novotného. Prostřednictvím soukromých mailů řešili i řadu pracovních záležitostí. Ukázalo to například, že nejen projevy, ale i některé odpovědi pro rozhovory v médiích si premiér nevymýšlí sám, ale předkládají mu to jeho poradci. Zazněl tam ale i dotaz Tomáše Prouzy (státní tajemník pro evropské záležitosti, pozn. red.), zda se má poradce kancléřky Merkelové v Berlíně zeptat, co by od premiéra chtěla slyšet v projevu. Co si o tom myslíte?

Měl jsem také přednášku na Humboldtově univerzitě a nikoho jsem se neptal, co chce slyšet včetně mých dobrých přátel jako je Gerhard Schröder (německý exkancléř, pozn. red.) nebo Günter Verheugen (bývalý německý eurokomisař, pozn. red.), protože si myslím, že politik má mít vlastní mozek. Má-li náhradní mozek v podobě poradce, pak ten mozek musí být zasunovací a vysunovací a těmito pohyby se poněkud opotřebovává.