Máte zkušenosti z byznysu, ale i ze státní správy. Přesto – bylo něco, co vás ve funkci ministryně překvapilo až zaskočilo?

Mne opravdu zaskočilo hodně věcí od té doby, co jsem se stala ministryní. A vzhledem k tomu, že jsem přijala nabídku od předsedy hnutí ANO Andreje Babiše jako čest a službu tomuto národu, řekla jsem si, že zatnu zuby a zkusím vším projít, ale tak, abych se neztratila já. Co mne zaskočilo, jsou určitě média, protože jsem se setkala s mnoha podrazy, ale to k té funkci patří. Vysvětluji si to tak, že i agenda ministerstva pro místní rozvoj je tak nesourodá a tak komplexní, že spousta lidí tomu nemůže rozumět. Musela jsem ze své odbornosti, z oblasti evropských fondů začít zjednodušovat věty. A to je pro mne opravdu velký problém, vůči Evropské komisi a národním partnerům musíte mluvit odborně. Ale na vládě, do médií i v Poslanecké sněmovně nebo ve všech politických kruzích, kde se pohybuji, používám jednodušší věty, aby to bylo pochopeno. To byl další šok, když jsem zjistila, že například agendě fondů nepříliš lidí rozumí. A co se týče dalších agend, to je v podstatě to samé. Většina požadavků, které byly na mne kladeny jako na ministra i ze strany mých partnerů, se nedají vyřešit jednoduše. Například tím, že se řekne: chceme změnit novelu stavebního zákona, tak ji změňte a spojte EIA (proces posouzení vlivů na životní prostředí – pozn. red.), územní povolení a stavební řízení. Udělali jsme si mnoho právních analýz, změny mají vliv na dalších například dvacet zákonů, ale to už nikdo neví, co za tím je, kolik práce to bude stát. Byl to takový střet s politikou pro někoho, kdo byl dvanáct let v byznysu, z toho pět let v Bruselu, v Holandsku a Bulharsku, následně čtyři roky tady na ministerstvu pro místní rozvoj. Ale myslím, že mojí výhodou je, že jsem ten resort znala.

Musí to být velký rozdíl, když někdo nastoupí do takové funkce zvenku z prostředí mimo politiku, protože ministři jsou většinou před nástupem do funkce v politice poměrně dlouho, takže jsou zvyklí mluvit v heslech, zkratkách, a naučit se to musí být pro člověka, který se dosud pohyboval v odborných kruzích, asi hodně těžké. Ne vždycky se asi setkáte s pochopením. Narazila jste hned, když jste poprvé přišla do Poslanecké sněmovny a zkritizovala chování zákonodárců. Už se to uklidnilo nebo Vám razantní nástup někteří poslanci nemohou zapomenout?

Myslím, že jsou poslanci, kteří mi asi nikdy nezapomenou, že přijde mladá holka, která je týden ministr, a hned jim řekne, že si to celé představovala jinak. Ale na druhou stranu teď musím pochválit předsedající sněmovny, protože se snaží, aby v jednacím sále nebyl hluk. Považuji za velmi neslušné, když nějaký řečník mluví, ať už je to premiér, ministr nebo poslanec, a kvůli hloučku poslanců, kteří se baví v sále, není nic slyšet. Je to nepříjemné, ale teď předsedající požádá poslance, kteří se spolu baví, ať jdou mimo sál. Nebo když opravdu někdo hovoří mimo dané téma, hrozí tím, že mu vypne mikrofon, i takovou moc předsedající sněmovny má. Ono se to úplně nezdá, takže moje vystoupení mělo jistý efekt a kultura ve sněmovně je mnohem lepší.

Jak na Vaše první vystoupení reagovalo Vaše okolí?