Postoj předsedy senátu Milana Štěcha senátoři označili za jeho osobní názor, nikoli za názor celého senátu. Prohlášení určené Číně podepsal spolu s dalšími nejvyššími ústavními činiteli poté, co se ministr kultury Daniel Herman setkal s dalajlámou při jeho návštěvě Prahy. Bylo v něm uvedeno, že šlo o soukromou aktivitu Hermana, která nic nemění na postoji české vlády k Číně. V prohlášení také politici zdůraznili, že Tibet považují za součást Čínské lidové republiky. Bylo to správné, když čtyři nejvyšší ústavní činitelé udělali něco, co není úplně obvyklé?

To souvisí se širšími ústavními otázkami, kdo tady určuje zahraniční politiku, kdo je za ni zodpovědný, kdo ji vykonává. A to je založeno v ústavě a zákonech. Prohlášení je určitou reakcí, odpovědí na oficiální jednání člena vlády, které vyvolalo potřebu vyjádřit, jaká je naše zahraniční politika. Zahraniční politika v realitě patří do výkonné činnosti, což náleží moci výkonné, tedy vládě. A kompetenční zákon určuje, kdo a za jaký resort je ve vládě zodpovědný, tím se brání tomu, aby různí ministři nezasahovali tím pádem protizákonně do kompetencí jiných ministrů. V kompetenčním zákonu se říká, že ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční vztahy včetně ekonomických, zajišťuje vztahy republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a celou řadu dalších věcí, která do zahraniční politiky patří. Zahraniční politiku nemůže vytvářet každý, nemůže mít zahraniční politiku každý ministr, každé město nebo třeba jiné instituce, univerzity apod. Takže to, aby byla v mezinárodních vztazích čitelná pro partnery, je věcí ministerstva.

Pokud jde o koncepci zahraniční politiky, tím, kdo určuje, co má vláda dělat, jsou přirozeně obě komory parlamentu, které schvalují mezinárodní smlouvy, a prezident republiky se svými kompetencemi představuje zahraniční politiku navenek. Pokud vzniknou nejasnosti, je podle mne logické, že orgány, které za to odpovídají, se k tomu musely vyjádřit. Jinak bychom vypadali, že u nás máme chaos a že nevíme, kdo zahraniční politiku dělá. Něco jiného jsou soukromé vztahy a něco jiného je politika vlády. Říkám to proto, že v celé té současné diskusi se hovořilo o tom, jestli se na něčem ministři vzájemně dohodli. To ale není věc dohody, to je věc zákona. Žádná dohoda nemůže umožnit ministrům nebo jiné instituci porušit zákon. Vláda je přece vázána zákonem.