Co říkáte tomu, že se ukazuje, že Ukrajina přestala být v hledáčku zájmu nové americké administrativy?

Je faktem, že o krizi na Ukrajině je v našich médiích minimum zpráv. To má celou řadu důvodů. Jeden z hlavních je, že jsou mnohem významnější události ve světě a ty budou určovat budoucnost ukrajinské krize a hlavně její další vývoj. To je především samozřejmě volba prezidenta USA a výhra republikánského kandidáta Donalda Trumpa, který představuje názorově velmi odlišnou skupinu oproti Clintonové, která razí mezinárodní roli amerického světového policajta, aby mohla z této role těžit ekonomicky. Kdežto Trump sám o sobě deklaruje jinou politiku, navíc dle očekávání ji bude plnit různými způsoby.

Dosavadní Obamova politika, kterou nastartoval bývalý prezident USA Clinton, byla politikou celosvětové sféry vlivu, ale to mělo za příčinu, že Ameriku nestačí sama o sobě efektivně obhospodařovat a ani to do značné míry nebylo jejím cílem, neboť předpokládalo se, že politické, sociální a další nepokoje v USA se metodicky zvládají, tudíž význam tohoto se snižoval. Vytvářela finanční závislost určitých vládnoucích struktur ve světě, aby je mohla prostřednictvím zpravodajských služeb a ekonomických nástrojů ovládat. Ale tomu chce Trump zamezit, z prostého důvodu – chce zachovat stálost USA jako rovnocenné politickohospodářské velmoci, jednak zamezením neefektivnímu odlivu finančních zdrojů, snížením inflace a podporou amerického kapitálu. A Trumpovi je jasné, že když by to takhle šlo dál, tak by se USA mohly dostat do až fatálních problémů ekonomických, politických, ekologických i kulturních.

Vzniká tak boj mezi vládní a nadnárodní mocenskou strukturou a americkou globální strukturou, kterou zastupuje dlouho připravovaný Trump. A jde doslova o elementární existenci stávajícího mechanismu. Vítězstvím Trumpa se začalo s odřezáváním těchto zvláštních mnohdy agresivních a korupčních mechanismů po celém světě. Ne že by byl založen na rouše beránčím, to v žádném případě, naopak, jakmile se stabilizuje nový efektivnější „Trump systém“, rozjedou se procesy, které budou pokračovat ve strategických cílech – a tím je jakýmkoli způsobem destabilizovat Ruskou federaci a čerpat z jejích zdrojů, a přímo či nepřímo ovládnout Čínu.

Příkladem je stanovisko Trumpa, kdy se nechal slyšet, že zvažuje vystoupení z OSN, protože jejím prostřednictvím platí některé země, které tak hlasují loajálně s USA. To se všeobecně ví, to není mezi diplomaty žádné tajemství. Toto je signál všem těm, kdo čerpají americké finanční zdroje, různým způsobem dát najevo, že s penězi nemají počítat, pokud jejich služby nezvýší objem a nestanou se efektivním partnerem a nebudou plnit, co mají a slíbili. Bude tedy docházet k restrukturalizaci nejen politické, ale hlavně hospodářské.

Takže Ukrajina je nyní takové „nechtěné zlobivé děcko“, které si jako horký brambor přehazují Evropská unie a Spojené státy?

Tyto střety, jež jsem uvedl v první odpovědi, ve kterých se ne úplně všichni orientují a myslím si, že se v tom moc neorientuje ani současná vláda v Kyjevě... Je v takovém očekávání, co bude. Taková přechodná patová situace. Na Ukrajině se ve skutečnosti v pravém slova smyslu nevládne a neřídí, to funguje jen z jakési setrvačnosti díky exekutivě. Pokud se něco řídí, tak vyjednávání peněz ze západních zdrojů, jež se stávají neefektivní a především ve prospěch vládnoucích oligarchů a těch, co jsou „u lizu“. Když vezmeme, jakou činnost vyvíjí prezident Porošenko, tak poslední příspěvek na jeho Facebooku je o nutnosti renovovat ukrajinskou armádu, konkrétně pozemní vojska. Je to jako by inovovali nákupem nových lopat v závodě, kdo vykope první jámu, když soupeř má vlastní bagr. Prostě výdělek je z vlastního obchodu pro Ukrajinu nejen bez významu, ale naopak vlastně prohloubením krize. Z toho vyplývá to, na co upozorňuji dlouhodobě – nekompetentnost a neschopnost, a to nemluvím o spáchaných protizákonnostech. Mně to spíše přijde, že prezident Porošenko je na tom ekonomicky zainteresován. A pak samozřejmě jeho návštěva Finska a Litvy. To nebudu ani komentovat, podívejte se, komu uctil památku ve Finsku.

Ukrajina je na tom dále ekonomicky katastrofálně, ztratila výhody ceny plynu, transportu v produktovodech i dodávek z Ruska. A to tím, že odmítla vyjednávat s Ruskem jako s partnerem o svých značných závazcích vůči Ruské federaci. Ukrajina dnes trpí opět zimou. Na úřadech se i nadále netopí, ve školách a v bytech se jen temperuje. Samozřejmě to závisí na lokalitě a čtvrti. Ekonomika je na Ukrajině tímto stále strmě padající a to je také důvod, proč média na to neupozorňují, proč se na tyto problémy neukazuje. Odpovědi na otázky by totiž byly velmi katastrofické a zoufalé. Oni sami nevědí, jak se k nim Trump zachová, zda po nich bude chtít zpět půjčky, nebo jim zase navíc přispěje, což by samozřejmě rádi. Trump se nechal slyšet o jakémsi auditu. Jestli k tomu dojde, ti, kteří z těch půjček čerpali, se rozprchnou do všech koutů světa. A tak se jen čeká, jestli zůstane jejich přítelem. Myslím, že Trump bude na Ukrajině udržovat jen jakousi „provozní teplotu“, aby záhy mohl některé potřebné procesy aktivně rozvinout. Celkově z toho území Trump, tedy USA, vycouvá a nechá ho EU.

Když to řeknu zjednodušeně, sférou vlivu bylo zvoleno, že se Trump více soustředí na západní polokouli a Asii nechá Číně a Rusku. A Evropa je jakýmsi prolnutým bodem. Ne že by tam neměl zájmy a vlivy, že tam nebude působit, ale spíše bude snaha o efektivnější vliv. Z tohoto přechodného období jsou tedy Ukrajinci značně nervózní. Dokud se drali k moci, tak měli tendenci udělat dojem především směrem na Západ, i když jim to ani nebylo možné velmi často věřit, ale teď už, když jsou u moci a blíží se jejich potenciální odchod, tak se stanou více agresivními. Jestli se nepletu, ukrajinští poslanci nedostali pozvání ani na inauguraci Trumpa. To naznačuje postoj nové americké administrativy vůči Ukrajině. Prozatím. Takže závěrem hodnotím, že celá Ukrajina nakonec zůstane pod vlivem Ruské federace. A je to jen otázka času a formy.

Už jsme se dotkli ukrajinské zimy, když představitelé země pobývají v příznivějších místech, jako například bývalý premiér Jaceňjuk, jenž pobývá v USA, nebo kyjevský primátor a boxer Kličko, jenž dlí tu ve Vídni, tu ve své vile v Hamburku. Na Ukrajině to tedy jistě nebude nijak růžové…

Situace je poměrně zoufalá, ale je to místo od místa. Jsou lokality, kde se lidé starají a snaží, ale to je na schopnostech jednotlivých gubernátorů a dalších institucí – je otázka, co mohou a nemohou, co chtějí a co nechtějí spravovat. Prostě otázka priorit. Podotýkám to proto, že třeba v Krivém Rohu taková situace je, když je město v rámci možného a krajně nelehkého řízeno správně. Jiná situace je na Donbase. Tam ze strany Kyjeva, v té válečné zóně, nefunguje pořádně pošta, dodávky energií. Čím blíže k té bojové linii, tím je to horší s topením a podobně. Zima na obou stranách fronty je stejně krutá. Nejhorší je to na straně Doněcké a Luhanské republiky, kde lidi ani nemohou pořádně vyjít z krytů, protože tam pořád probíhají boje a ostřelování civilních cílů. V zájmu je pořád naivní představa shodit ze stolu první i druhé Minské dohody. Dokonce se dostávají do Česka prosby o pomoc.

Protože docházejí finance a síly, je situace na Ukrajině patová. Propukají korupční skandály. Potvrzuje se, co se dříve deklarovalo, že vedoucí samozvaná USA dosazená mocenská skupina se umí rvát jen o pozemky, peníze, moc či výhody stylem padni komu padni. Oligarchové už nechtějí ani financovat soukromé armády, alespoň tedy ne v takovém měřítku jako v minulosti, pořád by rádi shodili ze stolu Minské dohody. Záměr sporná území dobýt se Kyjevu a ukrajinské armádě dnes rozhodně už nepodaří.

Rovněž jsem zaznamenal zprávu Kyjeva, že Donbas jsou tři milióny velmi neloajálních občanů, kteří by mohli výrazně nabourat politickou mapu na Ukrajině. Z toho vyplývá, že stávající „elita“ se připravuje na to, že bude znovu usilovat o moc. Připravují se tedy na další volby a ty jistě budou velmi kruté, s vysokou pravděpodobností i krvavé, protože půjde o holé životy – být u moci, mít peníze. To však znamená, že bude-li politická vůle tomuto zamezit, tak se to za určitých podmínek dá. Řada z těch lidí má podivný původ, ať již kriminální nebo nejsou ani praví Ukrajinci, přestože se za ně prohlašují, nebo prohlašovali, viz Saakašvili. Jak jsem zmínil, když se drali k moci a měli být pochváleni ze Západu, tvářili se bezkonfliktně, jako andílci, tak se museli poněkud „krotit“, aby ta negativa nevyšla příliš najevo, a přesto tam byly tragické excesy.

Přejděme z východu Ukrajiny na západ země, na hranici s EU, respektive s Pobaltím. Jak Ukrajina sleduje to, co se děje na polsko-ruské nebo pobaltsko-ruské hranici, kde již dnes vojska NATO, USA a na druhé straně Ruska jsou od sebe na dostřel, ovšem nikoliv raket, ale bohužel děly a tanky?

Je to taková psychologická záležitost. Obsadit Pobaltí vojsky NATO a chovat se tak, že velký kamarád ochraňuje malé kamarády a přitom velký kamarád sleduje svoje vlastní cíle. Je to v podstatě ukázka toho, že Pobaltí ovládlo NATO, potažmo Amerika. Ukrajinci to kvitují s povděkem, jelikož z toho prohnaně těží. Sám Porošenko toto uvedl na zasedání NATO ve Varšavě. Pořád se drží zoufalého a falešného stanoviska, že Rusko je nepřítel a agresor světa číslo jedna. Prostě zloděj křičí – chyťte zloděje. Myslím, že Ruská federace to vnímá, ale určitě má plán, jakým způsobem toto území dostane pod svou sféru vlivu. Zatímco ukrajinské straně zbývá jen jediný koncepční plán a to je plán útěku se schovávanou.

V České republice pobývala Savčenková, co byste k ní řekl?

Savčenková je pro mne pořád odsouzená za vraždu a mučení na 22 let. To, že je poslankyní, je marketingový tah Julie Tymošenkové, které se to samozřejmě vrátilo. Když se Savčenková vrátila z vězení, tak jejich cesty se rozešly. Nadia začala hlásat stop válce, i když stále označuje Rusko za agresora. Připadá mi, že její role, do které se vtělila, je, aby všichni věřili, že ona válku nechce, ale možná tomu sama věří, to bývá dost často u těch, kteří potřebují přesvědčit o své věrohodnosti. Chová se zcela jinak, než se chovala u soudu. A to také něco nasvědčuje.

Osobně mě dost nechutně překvapilo, když jsem ji viděl u nás v Parlamentu. Ale chápu pana Kalouska, který je nyní v opozici a chytá se všeho, z čeho může politicky pro příští volby vytěžit. Ovšem že jí věnoval dýku – odsouzenému vrahovi – to už je opravdu za hranou. Ta jeho agilnost může být kontraproduktivní. Považuje voliče za blbce. Přílišná nadřazenost je cestou směrem dolů. Přesto to její přijetí v Parlamentu ČR v této době je pro mne skutečně neskousnutelné.