I nadále sledujeme volební kampaň, ve které TOP 09 sděluje občanům, že prezident Zeman ohrožuje demokracii v Česku a nadcházející volby nebudou dle Miroslava Kalouska o ničem jiném než o zachování svobody. Vy jste ve svém nedávném článku uvedla, že Kalousek nabízí voličům jakousi "novou pravici" a Schwarzenberg je "císařem, který je nahý, nicméně si to nikdo nedovolí říci nahlas". Co přesně by si pod tím měl čtenář představit? A jak nyní, dva měsíce před volbami, vypadají šance TOP 09 na to, že úspěšně využije tuto protizemanovskou notu "obrany demokracie"?

Miroslav Kalousek ale voličům nesděluje jenom to, že prezident Zeman je ohrožením demokracie a svobody. On voličům sděluje, že ohrožením svobody je také sociální demokracie. Nedávno řekl na adresu volebního hesla ČSSD, že „Fungující stát může být klidně i diktatura. Ale nám půjde o plně demokratický fungující stát a o to svedeme střet“, čímž zcela očividně zpochybnil demokratičnost svého politického oponenta a naznačil, že ČSSD by mohla snad eventuálně zavádět diktaturu. Tady je přesně vidět to, co jsem popisovala v minulém článku: manipulace s významy. TOP 09 a pan Kalousek jako konkrétní mluvčí tohoto výroku se tím snaží v podstatě šířit pocit o neustálém ohrožení české demokracie a stavět tím TOP 09 do role samozvaných spasitelů svobody a demokracie. Je to zcela očividná manipulace, kde má použití slov jako svoboda a demokracie zakrýt skutečnost: Například to, že TOP 09 byla ve vládě, která fungující stát opravdu nebudovala (viz projekt sKaret, DONEZ), a zároveň očerňovat sociální demokracii.

Osobně bych od TOP 09 ráda slyšela spíše konkrétní slovo o tom, jak se staví ke svojí zodpovědnosti za minulé vládnutí. A jestli je její současný volební program programem nápravy a přijetí odpovědnosti, nebo programem pokračování dosavadního stylu bez jakékoliv reflexe. To je myslím pro voliče to podstatné. Nehraje se tu o „svobodu“, ale o to, jestli dát nebo nedat po konkrétních zkušenostech TOP 09 ještě příležitost. Musíme se jako voliči naučit vyvozovat závěry z chyb zvolených politiků a nenechat se „utáhnout na vařenou nudli“ nepodloženými řečmi o ohrožení svobody.

Andersonovskou metaforu o „nahém císaři“ jsem použila nikoliv jako nějakou osobní invektivu, ale jako popis situace K. Schwarzenberga. Myslím, že je očividné, že Karel Schwarzenberg na politiku už ve svém věku nestačí. Často mu není vůbec rozumět, není schopen dobře formulovat a dokončit větu. K tomu má chronické problémy s koncentrací a udržením pozornosti. V poslední době má tendenci přirovnávat dění v ČR k minulosti, což ukazuje na to, že je to člověk, který už zřejmě není zaměřený na budoucnost – jeho program, stejně jako program TOP 09, se jaksi smrskává do boje proti „opakování minulosti“. 

Navíc Schwarzenberg v poslední době zcela nediplomaticky kritizuje cizí státníky a řeší vnitropolitické problémy ČR v zahraničním, především rakouském, tisku. To je přece vysoce neprofesionální chování, navíc od bývalého šéfdiplomata. Málokdo to ale řekne nahlas, i když je to mnohem podstatnější než jeho motýlek nebo „vtípky“.

Pakliže bychom připustili, že to Miroslav Kalousek se strachem o českou demokracii myslí upřímně: Jak vyvrátit obavy z posílení moci prezidenta? Mohla by vláda a Parlament (s ústavní většinou levice) ovládané prezidentem omezit svobodu projevu, shromažďování, médií? Mohl by takto silný prezident zajistit, že volby nebudou zcela férové? Jak rozptýlit obavy, které nastoluje Kalousek?

Upřímně řečeno, posílení pozice prezidenta je dnes už realitou a odvíjí se z české Ústavy, která to Zemanovi umožňuje. Zeman měl tento cíl ve svém volebním programu v prezidentských volbách, takže opravdu nedělá nic překvapivého. Předpokládám, že kdyby překračoval svoje ústavní pravomoci a porušoval Ústavu, tak v ČR fungují standardní mechanismy jak tomu zabránit.

Tyto obavy o „osud parlamentní demokracie“ stojí na dost nepodložené psychologizující představě, že Zeman se chce stát diktátorem a že není prostě demokrat. Jejich podhoubím je základní předsudek proti levici, který v Česku je a který její oponenti využívají, a dále narace Taberyho „Vládneme, nerušit“ a připomínání Zemanovy kariéry v 90. letech a let opoziční smlouvy. Tuto naraci ale zatím nikdo nepodrobil důkladné kritice. Je to v podstatě jednostranná interpretace Taberyho a Respektu. Tím neříkám, že v Zemanově kariéře nejsou problematické momenty – jen se ptám na to, čím se významově či kvalitativně liší třeba od Václava Klause a dalších, včetně třeba Miroslava Kalouska?