Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Pro vás samotnou je velká krize i velké téma. V jakém časovém horizontu podle vás mohou ekonomické problémy začít? A dá se předpokládat, jak bude zasažena Evropa a konkrétně Česká republika?

To je velmi odlišné regionálně. Největší problém  mají jistě jihoevropské státy. Tak třeba Řecko by už v březnu znovu nemuselo mít na splátku, čili opět by mohlo bankrotovat. A teď bude záležet na tom, zda udělá výměnný obchod s EU: „My budeme lépe zadržovat imigranty, vy nám za to odpustíte dluhy.“ Je to z pohledu Řecka vydírání, ale Evropa by na to klidně mohla přistoupit. Pak by se počátek krize v jižní Evropě odsouval o několik dalších měsíců. Pokud takový obchod neproběhne, problém na jihu Evropy přijde již během léta. Z jihu Evropy by se pak pomalu rozšířil do západní Evropy. A k nám by hospodářské ochlazení mohlo dorazit v roce 2017. Je bohužel úplně jasné, že pokud zpomalí většina zemí EU, k mám to nutně skrze zahraniční obchod musí přijít taky. Čili země budou postiženy v rozmezí různých měsíců, my budeme až jedni z posledních na řadě a měli bychom to zvládnout lépe než jiné země.

Čína v řadě ohledů stagnuje, její problémy se přelévají do celého světa. Jak hodnotit budoucnost ambiciozní nastávající velmoci? Považujete za zajímavé její projekty, kterými se snaží prosadit v zahraničí, například projekt Nové hedvábné stezky a některé další investice? Máme se bát čínských investorů, za kterými mohou být skryty velmocenské snahy Číny?

Čína dojela na svou vlastní přeregulovanost. Myslela si, že bude řídit ekonomiku na pomezí mezi centrálně plánovanou ekonomikou a kapitalistickým hospodářstvím. Jenomže výsledkem bylo nakumulování ohromného množství nerovnováh. Nyní do Číny přichází úplně normální hospodářská krize, na jakou je západní svět zvyklý, ale Čína se s ní mentálně hůř vyrovnává. Čína samozřejmě má velmocenské ambice, ale současně její projekty a dělání dojmu na okolí do jisté míry připomíná jeden rys studené války: Mám totiž na mysli to, jak se Američané báli Ruska, protože měli dojem, bůhvíjaké technologie tehdy Rusové nemají. Pak se po čase ukázalo, že to byl jen efekt navenek a v jádru byly katastrofální zastaralé technologie. Taky čínská ekonomika na jednu stranu ohromuje svým rozsahem, na druhou stranu je pořád tak nějak „papundeklová“. A to se ještě minimálně 20 let nezmění.

Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé, i v České republice, častokrát růst nepociťují. Tedy, že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly…

Nesouhlasím. Míra nezaměstnanosti je rekordně nízká. Mzdy rostou. Naopak ceny nerostou. Jak jinak než takhle by se hospodářská prosperita měla projevovat? To přece cítí každý, že se může méně bát propouštění, že jeho plat v průměru roste a že se nezdražuje.

Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než hlavní pracovní poměr, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty, nebo rovnou pracující chudoby. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? A co Spojené státy, kde řada lidí „funguje“ na potravinových poukázkách?

To, že u nás je velký počet jiných než hlavních pracovních poměrů, je do značné míry vina sociálních inženýrů z Ministerstva práce a sociálních věcí, kteří prostě nepřipustí větší liberalizaci trhu práce, takže zaměstnavatelé si nemohou dovolit najímat dostatečně pružně zaměstnance, aniž by se museli bát, že je zase nebudou schopni propustit. My bychom potřebovali zpružnění trhu práce podobného střihu, jako byly reformy HARTZ v Německu. Tehdy se proti nim protestovalo, odbory bouřily. A dneska můžeme konstatovat, že to Německo nakoplo k nebývalé prosperitě, na které profitují všichni Němci.