Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Exšéf Bank of England lord Mervyn King například uvádí, že světové hospodářství je na pokraji další havárie. Pro vás samotnou je velká krize i velké téma. V jakém časovém horizontu podle vás mohou ekonomické problémy začít? A dá se předpokládat, jak bude zasažena Evropa a konkrétně Česká republika?

To je velmi odlišné regionálně. Největší problém  mají jistě jihoevropské státy. Tak třeba Řecko by už v březnu znovu nemuselo mít na splátku, čili opět by mohlo bankrotovat. A teď bude záležet na tom, zda udělá výměnný obchod s EU: „My budeme lépe zadržovat imigranty, vy nám za to odpustíte dluhy.“ Je to z pohledu Řecka vydírání, ale Evropa by na to klidně mohla přistoupit. Pak by se počátek krize v jižní Evropě odsouval o několik dalších měsíců. Pokud takový obchod neproběhne, problém na jihu Evropy přijde již během léta. Z jihu Evropy by se pak pomalu rozšířil do západní Evropy. A k nám by hospodářské ochlazení mohlo dorazit v roce 2017. Je bohužel úplně jasné, že pokud zpomalí většina zemí EU, k mám to nutně skrze zahraniční obchod musí přijít taky. Čili země budou postiženy v rozmezí různých měsíců, my budeme až jedni z posledních na řadě a měli bychom to zvládnout lépe než jiné země.

Čína v řadě ohledů stagnuje, její problémy se přelévají do celého světa. Jak hodnotit budoucnost ambiciozní nastávající velmoci? Považujete za zajímavé její projekty, kterými se snaží prosadit v zahraničí, například projekt Nové hedvábné stezky a některé další investice? Máme se bát čínských investorů, za kterými mohou být skryty velmocenské snahy Číny?

Čína dojela na svou vlastní přeregulovanost. Myslela si, že bude řídit ekonomiku na pomezí mezi centrálně plánovanou ekonomikou a kapitalistickým hospodářstvím. Jenomže výsledkem bylo nakumulování ohromného množství nerovnováh. Nyní do Číny přichází úplně normální hospodářská krize, na jakou je západní svět zvyklý, ale Čína se s ní mentálně hůř vyrovnává. Čína samozřejmě má velmocenské ambice, ale současně její projekty a dělání dojmu na okolí do jisté míry připomíná jeden rys studené války: Mám totiž na mysli to, jak se Američané báli Ruska, protože měli dojem, bůhvíjaké technologie tehdy Rusové nemají. Pak se po čase ukázalo, že to byl jen efekt navenek a v jádru byly katastrofální zastaralé technologie. Taky čínská ekonomika na jednu stranu ohromuje svým rozsahem, na druhou stranu je pořád tak nějak „papundeklová“. A to se ještě minimálně 20 let nezmění.

Zatímco ekonomika roste, levicoví pozorovatelé kritizují fakt, že běžní lidé, i v České republice, častokrát růst nepociťují. Tedy, že reálné mzdy a životní úroveň nerostou tak, jak by měly…

Nesouhlasím. Míra nezaměstnanosti je rekordně nízká. Mzdy rostou. Naopak ceny nerostou. Jak jinak než takhle by se hospodářská prosperita měla projevovat? To přece cítí každý, že se může méně bát propouštění, že jeho plat v průměru roste a že se nezdražuje.

Stejně tak pokračuje trend častějšího uzavírání pracovních úvazků jiných než hlavní pracovní poměr, což vede řadu lidí do příjmové nejistoty, nebo rovnou pracující chudoby. Jak jsme na tom v tomto směru v ČR, jak je na tom západní Evropa? A co Spojené státy, kde řada lidí „funguje“ na potravinových poukázkách?

To, že u nás je velký počet jiných než hlavních pracovních poměrů, je do značné míry vina sociálních inženýrů z Ministerstva práce a sociálních věcí, kteří prostě nepřipustí větší liberalizaci trhu práce, takže zaměstnavatelé si nemohou dovolit najímat dostatečně pružně zaměstnance, aniž by se museli bát, že je zase nebudou schopni propustit. My bychom potřebovali zpružnění trhu práce podobného střihu, jako byly reformy HARTZ v Německu. Tehdy se proti nim protestovalo, odbory bouřily. A dneska můžeme konstatovat, že to Německo nakoplo k nebývalé prosperitě, na které profitují všichni Němci.

Jaké je ideální místo České republiky na ekonomické mapě světa a co by mělo Česko změnit? Ekonom Milan Zelený upozorňuje, že pro nás už končí doba levné práce a že řada investorů odtud bude odcházet. Doporučuje proto výraznou podporu těch nejmenších českých podniků. Stejně tak Ilona Švihlíková doporučuje podporu mikroekonomiky. Kde je tedy cesta? Co podporovat? Export do zemí BRICS?

Ideál neexistuje nikde na světě. Ale určitě je pravda, že cesta vede nikoliv skrze podporu hyperobrovských podniků, ale skrze ulehčení těm malým. A zrovna tak cesta navede skrze větší přerozdělování a vyplácení dotací, nýbrž skrze snížení odvodů pro ty nejmenší. A teď si to spojte dohromady s EET nebo s kontrolním hlášením DPH: je to snad nějaká podpora těch nejmenších? Ne! Je to jen jejich ohromná byrokratická zátěž!

Z předchozí otázky zcela vydělme dohodu TTIP. Jakým způsobem se ve vás osobně vyvíjí úvaha ve smyslu „podepsat, nepodepsat“? Jak nahlížíte na současný stav procesu ratifikace TTIP?

Transatlantické obchodní a investiční partnerství je zónou volného obchodu. Zóna volného obchodu je to, co má na integraci (na jakékoliv integraci) smysl. Dnes EU kritizujeme, protože se z ní pomalu vypařila ekonomická integrace, pomalu se zapomíná na zónu volného obchodu, a namísto toho se EU stala jen byrokratickým politickým projektem. Jinými slovy, tato zóna volného obchodu je pro svět dobrá. Znám argumenty jejích odpůrců; považuji je ale jen za výraz strachu z neznámého, ne za racionální.

Jak vážně v současné době vypadá hrozba ještě většího zbídačení „třetího světa“, zejména Afriky, v důsledku klimatických změn? Čili, bouře, záplavy a zejména sucho. Geolog Václav Cílek často opakuje, že v důsledku těchto procesů se můžeme „těšit“ na další migrační vlny do Evropy. Má pravdu? Existuje nějaké řešení?

Globální změny podnebí a podobně podle mého řešitelné nejsou nějakou mezinárodní dohodou, to jsou podle mne tak trochu boudy na zeleně smýšlející voliče. Klimatické změny se děly před miliony let (kdy tu ještě nebyl člověk) a dějí se i teď a můžeme jen diskutovat o tom, zda je člověk urychluje či neurychluje. Jinými slovy, řešit to neumíme. Takže z toho automaticky plyne, že taky nejsme schopni zastavit do budoucna příliv imigrace do Evropy. Jsme pouze schopni imigraci výrazně zpomalit důslednou ochranou vnějších schengenských hranic. Ale jich je hodně, nás je málo – z pohledu dalších staletí není co řešit.

Geneticky modifikované potraviny, téma diskusí o chudobě a kvalitě výživy. Jste pro jejich další rozvíjení? Souhlasíte s tvrzeními, že nejen geneticky modifikované, ale i jiné potraviny pochybné kvality začínají být problémem výživy chudší části obyvatelstva zejména v USA?

Nepovažuji se za odborníka na GMO. Vhledem k tomu, že jako vedlejší obor (k ekonomii) se ještě poměrně intenzívně věnuji kvalitě potravin, mohu tvrdit, že dnešní potravinářský průmysl poskytuje velmi málo výživové hodnoty. V podstatě bych u drtivé většiny toho, co je poživatelné, váhala nad slovem potravina. A to je zejména pro chudší lidi velký problém začínající u obezity (kterou paradoxně způsobují nekvalitní potraviny o mnoha kaloriích, ale o malé skutečné výživové hodnotě), pokračující přes navázané civilizační choroby (rakovina, cukrovka, kardiovaskulární nemoci) a ústí to do extrémních výdajů na zdravotnictví. Jsme to, co jíme, a my jako lidstvo v průměru jíme velmi mizerně. Není to ale jen vždy otázka peněz. Je to spíš otázka informovanosti, pohodlnosti, životního stylu. Mnohdy lze jíst kvalitně za stejné nebo jen nepatrně větší peníze, ale žádá si to omezení návykových látek: cukru, nekvalitních tuků typu palmový olej, soli a podobně. A to je víc otázka osobní vůle a informovanosti. Takže bych vinu viděla na třetiny: třetina v chamtivosti potravinářského průmyslu, třetina v chamtivosti farma firem, kterým samozřejmě chronická civilizační onemocnění vyhovují, a třetina v pohodlnosti, stádnosti a jakési „ovcoidnosti“ spotřebitelů. V této poslední třetině pak jistu roli hrají i peníze.

Ve světle všeho, o čem jsme hovořili... Jaké ekonomické recepty nyní potřebuje vyspělý svět? Novátorsky levicové typu nepodmíněný základní příjem, zdanění neproduktivního kapitálu, zdanění vyšších příjmů, „fair trade“ uspořádání vztahů mezi chudými a bohatými zeměmi... Nebo konzervativně pravicové, tedy vyšší odpovědnost jedince, odbourávání sociálního státu, snižování daní, liberalizace trhu práce?

Já jsem jednoznačně za libertariánsky pravicové. Svobodný trh je zatím tím jediným, co ještě ve světě funguje. To, že svět nefunguje, je výrazem toho, že trh byl prakticky zničen. Potřebujeme globálně toto:
1)    Když ne zrušit, tak alespoň drasticky omezit centrální banky a jejich zásahy do ekonomik.
2)    Nechat svět projít bez větších zásahů očistnou hospodářskou krizí, která vyfoukne nerovnováhu zejména na finančním trhu, a vrátí jej do stavu lépe odrážejícím stav reálné ekonomiky. (Mám na mysli bankrot Řecka, propad cen akcií, propad cen dluhopisů, návrat úrokových sazeb k normálním hodnotám nad nulu a podobně.)
3)    A ve třetí fázi postupně začít vyrovnávat státní rozpočty nejproblémovějších zemí – po vzoru dnešního Německa.

Bylo by toho mnohem víc, ale toto jsou základní, klíčové teze, na kterých se teprve poté dá stavět vše ostatní.