Česká televize je poměrně často terčem kritiky za své zpravodajství nebo za mnohdy anachronické pořady. Nicméně před pár dny se stal jejím ředitelem opět Petr Dvořák. Domníváte se, že to byla správná volba, anebo byste dal přednost někomu jinému z dalších jedenácti uchazečů o tento post?

Nedávno se v Senátu konala konference o České televizi. Ve svém vystoupení jsem tam mimo jiné řekl toto: „K čemu je nám vlastně Česká televize? Aby nám selektovala informace na ty, které smíme slyšet, a které ne? Aby nám vnucovala eurohujerskou a neomarxistickou propagandu? Aby místo hlavních zpráv vysílala podivný, nastavovaný spotřebitelský magazín? Aby nám v hlavním vysílacím čase pouštěla staříky Vinnetoua, Angeliku, Schimanského či Kojaka? Aby nás ještě třicet let po Velké sametové krmila seriály z dob reálného socialismu?

Aby týden co týden drancovala archiv a vyráběla nekonečné střihové pořady s Bohdalkou, Menšíkem, silvestry a kouzelníkem, co nikdy nepřijde? Aby za naše peníze krmila darmožrouty z politických neziskovek? Aby politicky korektně prznila duše už i našim dětem? Aby byla zdrojem obživy pro pravdoláskovní hochy a děvčata, co spolu mluví? Na tohle posíláme na Kavčí hory sedm miliard ročně? Proč si máme platit něco, co nám škodí?“

Netvrdím, že za tohle všechno může osobně Petr Dvořák, ale jako generální ředitel za to nese největší díl odpovědnosti. Ve světle těchto skutečností se Dvořákovo znovuinstalování jeví jako dokonalý omyl Rady České televize.

Dojde nyní ke zkvalitnění zábavných i zpravodajských pořadů v ČT, anebo se bude vše ubírat ve starých kolejích, i když staronový ředitel slibuje zlepšení úrovně vysílání? Dá se mu věřit? A myslíte si, že kritika České televize ze strany Andreje Babiše nebo Miloše Zemana je oprávněná? Hlava českého státu naposledy kritizovala zpravodajství ČT při své nedávné návštěvě Olomouckého kraje, kdy její redaktoři zdůrazňovali především fakt, že Miloš Zeman dostal od účastníků mítinku červené karty. Miloš Zeman ale tvrdil, že to byl jediný účastník ze dvou tisíc přítomných. Známá je také kritika ČT za neobjektivní zpravodajství z volby amerického prezidenta...

Starého psa novým kouskům nenaučíš. Co Petr Dvořák za šest let předvedl? Ano, prý televizi stabilizoval. Ovšem za cenu, že ČT1 je k nerozeznání od komerčních programů, že v hlavním vysílacím čase běží polovinu týdne sice kdysi oblíbené, leč tragicky obstarožní seriály domácí i zahraniční provenience, že bez střihačových nůžek rabujících archiv se neobejde jediný víkend. Že ČT také produkuje novou dramatickou tvorbu? Ale to je přece samozřejmost. Vždyť jí na to posíláme sedm miliard ročně.

Zpravodajství ČT je dokonalá katastrofa. Ale nejde o Zemana či Babiše. Úkolem České televize by podle zákona mělo být „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. Nic z toho Česká televize dlouhodobě neplní. Místo toho je hlásnou troubou jedné názorové skupiny. Říkejme jí třeba eurohujerská. Platíme to ale my všichni.

Zatímco socialistická Československá televize měla své ztroskotance a samozvance, jak spolu s Rudým právem nazývala nepohodlné osoby z disentu i odjinud, dnešní eurohujerská Česká televize má své populisty, extremisty a Putinovy agenty. To jsme my všichni, kteří nepřísaháme na Brusel, multikulturalismus, vítání uprchlíků a Hillary s Angelou. Teď nám zrovna aktuálně valí do hlav Macrona.

Ale aby mně bylo správně rozuměno. Problém není v tom, co Česká televize vysílá (i popletení eurooptimisté mají v demokracii právo říkat své názory), nýbrž v tom, co všechno nevysílá, co selektuje, co překrucuje. A opět prosím, abych nebyl chytán za slovo. Sem tam se na obrazovce objeví nějaká mluvící hlava, jež říká cosi alternativního, ale to je asi tak všechno. Na zcela jednostranném výběru hostů a selekci informací to nemění vůbec nic.

MF Dnes před nedávnem informovala o tom, že Česká televize si za několik milionů korun najala trojici agentur, které by měly další čtyři roky vylepšovat její obraz v očích veřejnosti. Dávalo využití těchto financí z koncesionářských poplatků vůbec smysl?

Vizitkou veřejnoprávní televize má být to, co běží na obrazovce, nikoli na růžovo nalakované obrázky vypouštěné píárovou agenturou do médií. Smysl to dává jedině jako malá domů potřebným kámošům.

Za jak problematické považujete další informace MF Dnes, že jednu z těch tří agentur – Bison & Rose – spoluvlastní Miloš Růžička, poradce ministra vnitra Milana Chovance, zatímco sesterská firma druhé vybrané agentury AMI Communications v minulosti lobbovala za to, aby do čela České televize byl zvolen právě její nynější šéf Petr Dvořák?

Také jsem o tom četl. Komentovat to netřeba. Každý svéprávný televizní poplatník si názor jistě dovede udělat sám.

České televize byla nedávno kritizována i za reportáž, kterou si přes PR agenturu objednala za 121 tisíc korun brněnská městská část. Došlo prý tím i k porušení Kodexu ČT, v němž stojí, že Česká televize nepřipustí, aby inzerent mohl ovlivnit obsah pořadů. No a co říkáte tomu, že si zadavatel ve veřejnoprávní televizi koupil reportáž, jaká mu vyhovovala?

Tohle také není třeba komentovat. Je to jen další z kamínků pochybné mozaiky.

Jak hodnotíte návrh novely zákona o České televizi, která se v podstatě smrskla na změnu způsobu volby členů Rady České televize, které by už nevybírala Poslanecká sněmovna, ale své zástupce do ní by delegovalo dvaadvacet v příloze zákona vyjmenovaných organizací? V čem vidíte výhodu toho, že místo poslanců vzešlých z voleb by o složení Rady rozhodovali lidé blízcí platformě Svobodu médiím advokátky Hany Marvanové, která se na výběru organizací podílela?

Ono už se na to zapomnělo, ale mediální analytik Milan Šmíd kdysi Hanu Marvanovou nazval hrobařkou české mediální legislativy. V mnohém se se Šmídem neshoduji, ale v tomhle ano. Celý ten návrh zákona je opět jenom o tom, jak na důležité posty posadit „pravdoláskovní“ hochy a děvčata, co spolu mluví.

Podle téhle varianty by radní měly navrhovat nebo přímo delegovat vybrané instituce. Ale které? A když tyhle ano, proč támhlety ne? Takové debaty se vedou už 25 let. Jednu takovou jsem kdysi popsal ve své knížce Ukradená televize. Tady cituji úryvek: „Na poradě na ministerstvu kultury kdosi řekl, že mezi navrhovateli by měla být Biskupská konference. Všichni kývali. Pak se někdo – zřejmě evangelík – ozval, že tu nejsou jenom katolíci a že mezi navrhovateli by proto rozhodně neměla chybět také Rada církví. Zase všichni kývali. Pak někdo zcela logicky navrhl i Židovskou obec. A nakonec to někdo celé skácel s dalším logickým argumentem, že v radě přece nemůže být tolik zástupců církví, když většina obyvatelstva jsou nevěřící. A mohlo se začít znova. Dokonalý Kocourkov.“

Politika z volby mediálních rad úplně nevymizí nikdy. Proto i přes všechny dílčí výhrady stále pokládám za nejlepší variantu volbu mediálních rad podle dohodnutého klíče Poslaneckou sněmovnou, která je sama vytvořena podle poměrného zastoupení. Dokonalé to není, ale z hlediska žádoucí názorové a politické různorodosti členů Rady je to určitě nejspravedlivější. Takhle se ale volí jen Rada pro vysílání. Systém volby Rady ČT a Rady ČRo, kdy jakoby navrhují něco společenské organizace, leč i nadále volí Sněmovna, je zparchantělý paskvil zrozený spacákovou revolucí. Ani ryba, ani rak.

Jaká by byla cesta ke zlepšení zejména zpravodajských a zábavných pořadů České televize? Ty investigativní přitom poměrně dost diváků spíše chválí. Problém byl ale naopak při informování o uprchlické krizi a o všech záležitostech s ní spojených. To prakticky trvá dodnes...

Musely by se úplně rozprášit stávající redakce, postavit nové týmy, otevřít dveře, připustit soutěž názorů. Noví manažeři, jiní novináři, různorodá sestava. Ta současná už jen vytváří názorové ghetto. To je ovšem přesně to, co se v dohledné době nestane. Naopak. Čeká nás další propagandistické utahování eurošroubů.