Při zamyšlení, co nám uplynulých dvanáct měsíců přineslo, se některým zřejmě vybaví nekončící boje o Aleppo, ISIS, „nepodařený“ puč v Turecku, Brexit... Dozajista ale nikdo z nás nezapomene na teroristické útoky v nejrůznějších evropských městech. Poslední útok minulého roku v Berlíně přišel jen pár dní před Štědrým dnem, kdy při tomto útoku zemřela i Češka Naďa...

Rok 2016 byl rok plný kontroverzí, střetů a nejednou jsem měl dojem, že balancujeme na hraně světové války. Ale pořád vidím docela dobrou perspektivu. Političtí profesionálové nás sice zavedli do chronické krize, oficiálně bojujeme proti islamistickému radikalismu, který ale naši spojenci sami vyvolali k životu. Imperiálními válkami v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi zradikalizované muslimy všemožně podporovali, hecovali, platili, cvičili a využívali k rozbíjení států, které nechtěly bez odmlouvání poslouchat tzv. Západ. Radikální islamisty použili k vyhnání Sovětů z Afghánistánu a najednou zjistili, že se jim radikální islám velmi hodí pro vedení „válek v zastoupení“, čili „proxy válek“. Muslimy použili k rozbití Jugoslávie, Clintonův gang podporoval džihádisty v Bosně a na Kosovu, prezident Havel a jeho kamarádi tuhle islamistickou kampaň Spojených států a NATO veřejně podporovali. S vůdcem radikálních bosenských islamistů Izetbegovičem se Havel vodil po Praze a chtěl nám namluvit, že Izetbegović je upřímný demokrat a že je to chudáček, za Tita pronásledovaný disident. Přitom nám zatajovali, že ten samý Izetbegović o patnáct let dřív ve své Islámské deklaraci (pro islám velmi horoval) jasně napsal, že islám není slučitelný s demokracií! A to je ten problém: většina humanistů a liberálů – a Havel se mezi ně počítal – miluje politický kýč, podle kterého např. musíme pomáhat do roztrhání těla, i kdyby nás to mělo stát celou naši civilizaci a i kdyby všechny argumenty byly proti. Vítat ekonomické migranty, protože o žádné válečné uprchlíky nejde, v tak masovém měřítku a ze zemí tak civilizačně odlišných od našich – to už se nedá měřit dělením na pravicovou či levicovou politiku. Slepota je totiž na obou stranách politického spektra. Vítání statisíců neidentifikovaných migrantů musí politici odmítnout jako celek. V Evropě stejně jako u nás. A když to neudělají, tak je musíme velmi, ale velmi rychle vyměnit. Politici v zemích, které střet s radikálním islámem zažily dřív, mají v tom docela jasno. Mám na mysli především Srbsko, Makedonii, Čínu a Rusko. Všimněte si také, které evropské země „zásobují“ Islámský stát bojovníky v největším množství na počet obyvatelstva: jsou to Bosna a Kosovo. Oba jsou to protektoráty Evropské unie a NATO, oba státy vznikly džihádistickou agresí podporovanou NATO a Spojenými státy, která nám byla předkládána jako „boj za svobodu a demokracii“. A jestliže se nám evropští politici jeví jako nezodpovědní pitomci či dokonce jako zločinci, pak se nemůžeme divit Britům, že se v lidovém hlasování rozhodli ze vztahů s EU vyvléknout. Atentáty a masakry v evropských městech jsou jen důsledkem té hloupé a zločinné politiky. 
 
Mnoho Čechů sice nesouhlasí s tím, abychom přijímali migranty ve velkém, přesto se stále najde v Evropě mnoho těch, kteří dokola hovoří o tom, že je třeba lidem postiženým válkou pomoci, a že je tedy třeba migranty přijímat. Lze vůbec tyto lidi přesvědčit o opaku, a to již s ohledem na útok v Berlíně? 

Lidé jsou stále oběťmi opakovaných tvrzení, že migranti jsou uprchlíky, kteří utíkají před válečnou vřavou. Když opomenu fakt, že velká část migrantů má původ v zemích od Bangladéše po Maroko, tedy ze zemí, kde žádná válka není, tak i Syřané, kteří přišli od Evropy, nejsou válečnými uprchlíky. Těmi byli v první bezpečné zemi, kam se uchýlili, tedy v táborech v Jordánsku, Libanonu či Turecku. Ale do Evropy přišli, jak se říká, „za lepším“.  Zkrátka vítači nás nutí přijímat ekonomické migranty, kteří často nemají ani pracovní, ani civilizační návyky a budou jen zdrojem neustálých konfliktů. Myslím, že to ale někteří vítači nikdy nepochopí, protože fanatik a zaslepenec většinou fakta a argumenty není schopen přijmout. Ale věřím, že fakta a zkušenost od nich odvedou hodně lidí, kteří je slepě následují.