Američané vypověděli Rusům spolupráci o společném kontaktním centru v Sýrii a Putin zároveň ukončil dohodu o uskladňování jaderného materiálu. Bude to hrát negativní roli v tomto válečném konfliktu?

Myslím si, že to je každopádně škoda, ale že to nějakou podstatnou roli v současné době hrát nebude, protože jejich spolupráce, a chápou to Američané i Rusové, je nezbytná, aby nedošlo k nějakému vzájemnému střetu mezi ruskými a koaličními silami. Myslím, že to nechce ani jedna strana.

Jak vnímáte ty diplomaticko-mocenské hrátky kolem Sýrie ze strany obou těchto velmocí?

Jedním z bodů dohody bylo, že americká strana dokáže přesvědčit umírněné síly, aby se oddělily od sil Islámského státu a od Al-Nusra. Mám pocit, že se jim to příliš nepodařilo. Ale na obranu Spojených států musím říci, že takový úkol je téměř nezvládnutelný vzhledem k tomu, že je tam několik desítek, možná stovek různých skupin, bojůvek, které mají částečně společné a částečně protichůdné zájmy. A jejich oddělení od těch bojujících džihádistických nebo islamistických teroristických skupin je velmi složité. To se podle mne nemohlo povést. A druhou otázkou je nešťastný útok na syrské ozbrojené vládní síly, který byl proveden Američany údajně omylem. Ale včera jsem si přečetl jeden článek na izraelském DEBKAfile (DEBKAfile je izraelská webová stránka v angličtině, která se zabývá vojenským zpravodajstvím, terorismem a politikou na Blízkém východě. Forbes ji ocenil zařazením do kategorie „nejlepší z webu“. /Zdroj: Wikipedie/), podle názoru komentátorů to byl útok záměrný, ale mimo rozhodnutí nejvyšších představitelů, prý ho organizovali vojáci nebo CIA. Nevím, jestli tomu mám věřit, ale DEBKA byla většinou dost objektivní. Prezident Obama nařídil vyšetřování tohoto incidentu, protože zmařil úsilí státního sekretáře Kerryho. A pak je tu útok na humanitární konvoj. Nedokážu posoudit, kdo v tom má prsty a kdo za to může, tady na Západě říkáme, že za to mohou Rusové a Asad, oni zase říkají, že za to nemohou. Někde se objevilo, že Mezinárodní skupina podpory Sýrie prohlásila, že to byl zinscenovaný útok. Nevím, jestli je to pravda. Snažím se neřídit tím, co říkají Rusové, ani tím, co říkají Američané. Nevím, jestli je to pravda, protože zřejmě ta Mezinárodní skupina neříkala, kým byl útok zinscenovaný. To jsou asi hlavní příčiny toho, co se dnes kolem Sýrie děje.

Není to tragické, protože v Aleppu i jinde v Sýrii stále umírají i nevinní lidé – civilisti, ženy, děti? A dokonce ve zdravotnických objektech. Jde v této fázi vůbec ještě o Sýrii, o boj proti islamistům, nebo je to o přetahování mezi velmocemi, o to, která v Sýrii získá větší vliv?

Geopolitika je v tom vždycky. Snaha omezovat Rusko ze strany Spojených států tady byla, je a zřejmě bude, protože je to součástí jejich geopolitiky. Ale v tomto případě si myslím, že ani Spojené státy nemají zájem na tom, aby v Sýrii vznikla úplně nepřehledná situace. A už vůbec nemají zájem na tom, stejně jako Rusko, aby vznikla konfrontace mezi Ruskem a Spojenými státy. Bohužel ty útoky se stávají. Včera byl, myslím, v New York Times článek, že na jednu vesnici poblíž tureckých hranic zaútočila koalice. Ale koalice tvrdí, že to byli Turci, a došlo tam k civilním obětem. Tyto věci jsou bohužel v Sýrii téměř na denním pořádku.

A Evropa, která tímto konfliktem trpí kvůli vlně migrace, do konfliktu nějak nezasahuje.

Nepodložené zprávy říkají, že Německo zvažuje posílení sankcí vůči Rusku. Já bych řekl, že to je spíš kachna, protože Němci sami projevují iniciativu, aby sankce byly naopak omezeny. Mimochodem jsem četl zajímavý článek mého oblíbeného George Friedmana, že viceprezident Biden sám říká, že Spojené státy by měly zvažovat zmírnění sankcí dřív, než s tím přijde Evropa.

Když se díváte na situaci z vojenského pohledu, nemáte pocit, že Rusko v Sýrii tahá za delší konec provazu, že je v této válce úspěšnější, protože bojuje na straně Asada, kde je situace přehlednější, než Američané, kteří chtějí podpořit protivládní opozici, ale ta je, jak jste říkal, roztříštěná a nejednotná?

Myslím si, že Rusko tahá za delší konec provazu: Za prvé má situaci zjednodušenou, protože je v Sýrii na pozvání legální vlády, zatím legální je. Za druhé má několik málo spojenců, jednak syrskou vládu, ale mezi spojence musíme zahrnout i iránské síly a spojence, kteří bojují po boku Asadových vojáků, to znamená Iránce, šíitské milice apod. Rusko prostě může bojovat proti skupinám, které jsou spojeny s Islámským státem a Al-Nusrou. A při té zkušenosti, které svět má s ruskými vojenskými zpravodajskými službami, ony vědí moc dobře, proti komu bojují a vedou údery. A určitě mají daleko větší možnosti na zemi z hlediska průzkumu a zpravodajských informací, než mají Spojené státy. Ty je zřejmě získávají buď od spojenců nebo průzkumy technickými prostředky.

Nehraje roli na straně Ruska nejen zájem geopolitický, ale i zájem obchodní, protože Rusové mají možnost vyzkoušet a předvést v reálu svoje nové zbraně a systémy?

Zcela jistě i toto hraje určitě roli. Ale myslím, že je to pro Rusy až nečekaný bonus. Myslím, že to nebylo hlavním důvodem jejich intervence v Sýrii. Určitě ne. Podle mne je to bonus, který z toho vyplynul, protože úspěchy, které tam ruská technika má, jsou očividné. Ale hlavním smyslem akce Rusů v Sýrii je zabránit rozšiřování radikálních hnutí na své jižní hranici. Víte dobře, že Islámský stát začíná zapouštět kořeny i v Afghánistánu, tam už se některé bojůvky objevují. A dalším cílem bylo získat pozornost a trochu zmírnit následky akcí separatistů na Ukrajině.

Hrála tam roli i snaha podržet ruského spojence – syrského prezidenta Asada – u moci? Protože naopak Američané i Západ měli zájem na tom ho odstranit jako hlavní příčinu občanské války v Sýrii.

Já bych to nepersonifikoval. Myslím, že kdyby tam nebyl Asad, byl to kdokoli jiný, Rusové právě proto tahají za delší konec provazu, protože je to legální vláda, ať už si o Asadovi myslíme cokoli, a že k tomu přistoupili lépe než my na Západě. Protože jestli má být v Sýrii pořádek, tak se nemůže opírat o devastující výsledky tzv. arabského jara, ale musí se opírat o síly, které jsou legální a které jsou schopny vytvořit takové gró základu, na kterém je možné stavět. Nevidím možnost tvořit základy na desítkách ozbrojených skupin, ať už jsou umírněné nebo ne, protože se mezi sebou nedohodnou. Asad není rozhodující, rozhodující jsou podmínky, které legalita postupu a té vlády vytváří pro další uspořádání. Vojenské řešení není v Sýrii stejně možné, tak jako nebylo možné v Afghánistánu a v Iráku.

Když poslouchám vaše argumenty, nabývám dojmu, že úsilí Američanů, kteří se snaží podporovat protiasadovskou opozici, je odsouzeno k neúspěchu. Je to tak?

Američané jsou velmi silní, mají silnou armádu, nechci se pouštět do nějakých spekulací. U Spojených států mi vždycky chybělo, že jsme řešili nějakou akci, ale bez toho, že bychom věděli o kroku B, co bude následovat po akci. To se projevilo v Iráku, když nebylo jasné, co dělat potom, až tam vyhrajeme, nebo téměř vyhrajeme. To nebylo příliš domyšleno a bohužel se to jeví stejně i v Afghánistánu. A to už je patnáct let, co tam Západ vstoupil, sice se toho tam hodně událo, ale výsledek není příliš pozitivní. Vždycky je to hurá akce bez toho, abychom věděli, co bude dál.