Jak jste se vlastně do pozorovatelské mise dostal, kde jste operovali a jak jste byl na východě Ukrajiny dlouho?

Přišla nabídka z Evropského parlamentu, a to byla pro mě příležitost, protože se o tuto problematiku zajímám již dlouho. Jednalo se o monitoring včetně volební kampaně, tedy nejen průběhu voleb. Znamenalo to 4 – 5 týdnů pobytu. Byl tam prostor na získání informací, které za ten týden před volbami nebo jen při volbách člověk prostě nezíská. Takže jsme mohli do hloubky poznat Ukrajinu, lidi, zhodnotit ekonomické faktory, struktury, jak tam fungují silové rezorty, šedá ekonomika, doprava, infrastruktura. Zopakovali jsme si historii a některé věci ještě doplnili. Z toho vyplývá jak analýza současného stavu, tak i prognóza do budoucnosti. Byli jsme tam nakonec 62 dní, což jsou opravdu „kanikuly“ jak vyšité. Důvod, proč se nám prodloužil pobyt, byl, že v některých problematických okrskových komisích nastaly takové problémy, že by byl narušen demokratický proces voleb, a tak jsme byli požádáni, jestli bychom ještě nezůstali. Protože by to mohlo chytnout takovou patinu, že někteří kandidáti, kteří prohráli, například generál Kuzmuk, jenž byl ministr obrany a jenž byl až třetí ze 123 volebních obvodů, kde zvítězil pouze v 16, to násilně zvrátí. K čemuž nakonec docházelo, ale nedošlo k žádnému velkému násilí. Ale ty situace byly někdy vážné jak pro nás, tak pro místní lidi. Smutné je to, že nás museli požádat, že naše přítomnost zvyšovala záruku demokratického průběhu. To je na tom to smutné pro Ukrajinu. Protože když někdo žádá – vydržte to, ať to můžeme v klidu dodělat, ať to může proběhnout demokraticky, protože v momentě, kdy jsme odjeli, tak toho předsedu okrskové volební komise unesli a když jsme se vrátili, tak ho pustili.

Celkem tam bylo 2000 pozorovatelů, ale my jediní jsme přišli na to, že tam nezaregistrovali a nepustili ruské pozorovatele. Což je ku škodě, je to signál, že se má co skrývat. Centrální volební komise je prostě nezaregistrovala.

Nikdy bychom si asi neřekli, že takovéto excesy nedaleko od nás by mohly být, že?

Ono se to nezdá. Když tam jste mezi těmi lidmi, tak se s nimi bavíte, zdravíte se. Situace jsou tam těžce napjaté, ale musíte pochopit ten samotný systém. Vzhledem k těm vzdálenostem tam jsou vesnice jen u cest, infrastruktura je velice řídká a každé město se stará o svoji bezpečnost svým způsobem. A nikoho nezajímá, jak se o sebe postarají, jak zajistí svou bezpečnost, kolik se dá peněz na armádu, kolik na ochranu. A také je nutné rozlišit, že každý oligarcha má svá média, svou ochranku, to znamená, že má i svou soukromou armádu, pak má svůj byznys a podle toho se chová a jedná. Ten konflikt je válka mezi oligarchy. Západ to živí, podporuje a vtahuje do toho Rusko kvůli svým zájmům. Je zájem se usídlit na tom území. Amerika vojensky, Rusko ekonomicky a strategicky.

Krym jim byl vnucen. Když to zjednoduším, tak Putin skrze Krym mohl mít ekonomicky větší vliv na Ukrajinu. On jim přece vzkazoval, ať odloží volby, on měl tu snahu to oddálit, protože věděl, že nastane hranice, že ho to bude stát peníze a že bude mít menší vliv na území, které může hrát nárazníkovou zónu.

Pro Putina bylo tedy výhodnější, aby Krym dál patřil Ukrajině?

Jistě! On tam svou základnu měl, tu by si vzít nenechal. Krym nemusel živit, to je pro něj neefektivní. A on měl ekonomický vliv. Z celé řady důvodů potřebuje mít vliv na Ukrajině, ale ne válečný. On nemá zájem na válce, protože pak se mu hroutí celý ekonomický plán. Oligarcha Kolomojskij měl na Krymu obrovské zázemí, ostatně měl to blíže do Izraele. A ten vliv sionismu je velký.

Kde jste tedy při vaší misi působili?

V Dněpropetrovské oblasti. Najeli jsme tam víc jak 7000 kilometrů, objeli jsme tu oblast dvakrát. Byli jsme v Krivom Rogu, v Pavlohradu, Žluté vodě, Dniprodzeržinsku, ve Vasilivce, Petrikivce, Těrnivce, projížděli jsme celou průmyslovou oblast nad Záporožím, byli jsme velice blízko i Doněcku. Naši šoféři a ochranka, tlumočníci měli zadání nás tam dál nepustit, a i když jsme to zkoušeli, tak to nebylo možné, to by ohrožovalo naši i jejich bezpečnost. Byla to najatá organizace, která nám dělala logistiku. Měli jsme tam necelých 350 jednání na nejrůznějších úrovních za zhruba čtyři a půl týdne, jednali jsme s více jak tisícovkou lidí, se kterými jsme probírali místní ekonomické záležitosti, jejich vztah k Evropské unii, k Rusku, regionální záležitosti, školství, platy, vztah ke Kyjevu, k Majdanu…. Těch otázek byla celá řada, téměř padesát…

Jak na vás Ukrajina zapůsobila?

Ukrajina má obrovský potencionál. Má krásnou, černou, plodnou zem, má obrovské nerostné bohatství, má obrovské továrny ještě ze Sovětského svazu, které jedou tak na 12 - 18 %. Teď po těch sankcích řada továren okolo Doněcku, i na Dněpropetrovské straně, ty jedou na ještě menší výkon… Třeba tři, dva dny v týdnu. V Novomoskovsku je továrna na výrobu trubek, která dodávala spoustu trubek do Ruské federace. Teď jedou na tři dny, a možná to budou už jen dva… Ekonomický útlum… Jsou tam obrovské kontrasty ve všech sférách. Ženské tam jsou víc ženské. Chlapi jsou tam jen od práce a makají. Nesmírně pracovití… Nezažil jsem pracovitější lidi než na Ukrajině. Jestliže se o Němcích říká, že jsou důslední a pracovití, tak Ukrajinci, kdyby měli podmínky, by byli ještě důslednější a ještě pracovitější.

Říkal jste, že se vlastně jedná o válku mezi oligarchy. Proč tak soudíte?

Když to hodně zjednoduším, je to primárně válka oligarchů mezi Kolomojským a Achmetovem. Kolomojskij má izraelský a kyperský pas, což už něco naznačuje. Je zároveň gubernátorem, a to znamená, že je nejen velkým podnikatelem, ale zároveň té oblasti doslova a do písmene vládne. I když to vypadá, že jsou velké rozpory mezi ním a prezidentem Porošenkem, tak tam v pozadí probíhají dohody.

Ukrajinská armáda je velice zubožená profesionální armáda. Co bylo dobré, se rozprodalo. Koupili to právě zase oligarchové, zakonzervovali to, kdyby to bylo náhodou potřeba, a teď to zase prodávají státu a mají z toho byznys. A samozřejmě ti vojáci, kteří se armádě upsali, tak asi třetině se nechce moc bojovat a nejradši by prostě tu válku hned zrušili a přáli by si mír. Ti bojovat musí a umírají také, protože by byli nejen za zběhy, ale v podstatě to je tam vnímáno jako zrada, těžká vlastizrada - a to žádný Ukrajinec neunese. To raději zemře. Na druhé straně Achmetov brání svoji Doněckou oblast, protože mu ji Kolomojskij chtěl zabrat, protože přišel o pozemky, o benzínky, o banky na Krymu a tak chtěl Achmetovovi vzít nějaké majetky. A tohleto se nikde nedozvíte… Achmetov si zaplatil soukromou armádu - ruské kozáky. To není armáda podporovaná Putinem, Putinovi je to nepříjemné. Jediné, co si ohlídal a co Achmetov zajistil, je, že odvezli z Luhansku technologii na obohacení uranu. To nechtěl, aby padlo do rukou Ukrajiny. To je odvezeno do Ruska. Jde samozřejmě o privátní, nikoliv státní podnik!

Jak říká prezident Zeman, a proti tomu se hodně protestovalo - je tam tedy občanská válka?

Je tam občanská válka! Válčí tam mezi sebou oligarchové, což jsou takové klany. Ukrajinská armáda – ať již privátní nebo státní – a to je důležité rozlišovat, protože v těch privátních tam jsou ti bojechtiví a takoví ti, co si myslí, že bojují za vlast, ale oni bojují za oligarchy. Je třeba diferencovat armádu, která chrání ukrajinskou stranu. Je tam státní armáda jako taková. Pak jsou tam prapory státní, složené – třeba Azov, který má právě svastiku ve znaku a její vůdce a zakladatel je nacionalisticky založený. Tyhle soukromé bataliony mají vyšší efekt, protože v nich je víra za vlast a jsou tam lidi plní adrenalinu, testosteronu a chtějí bojovat. Chtění hraje svou roli. Jsou i zvláštní prapory, které jsou pod kuratelou státu, ale jsou vyloženě privátní a mají třeba jiné úkoly. Pak jsou tam soukromé bataliony Dněpr I., Dněpr II., a to jsou privátní záležitosti oligarchy Kolomojského. Pak je tam Tornádo. Nu a pak jsou tam bataliony vytvořené ze zabijáků, zločinců. Nejfrustrovanější oblast je území před tou válečnou hranicí a hranicí Dněpropetrovska a těch ostatních oblastí, protože to je zóna, kam nikdo nechce jet. Tam nefunguje žádná ochrana, tam se soustřeďují vojska a různé bataliony a tam se dějí ta zvěrstva. Nikdo se nedokáže zorientovat, kdo koho zavraždil, kdo koho napadl, protože tam se pohybují i skupiny kriminálních živlů, ti lidé jsou potetovaní hákovými kříži a tak… Jsou to zabijáci, co hrají sami na sebe. V tom území je bezvládí. A lidé, kteří odtamtud nechtějí utéci, protože tam mají svůj domeček, mají tam něco, co je drží, tak ti trpí. A to území je odhadem velké jako Morava!

Mohli nějak volit i utečenci?

Kdo chtěl utéci třeba z Luhansku, tak mohl do Dněpropetrovsku, tam se mohl zaregistrovat, oni jej vytáhli z registru a řekli dobře, budete hlasovat tady. Měli tedy možnost hlasovat, ale neměli moc zájem. Například z 900 lidí volilo jen 48. Ptali jsme se proč. Odpověděli nám, že mají existenční a úplně jiné starosti, přišli o majetek nebo jej tam nechali, žijí v táboře, dřevěných chatkách, lágru. Můj řidič měl svůj pronajatý hotel na Krymu, a protože měl byt v Luhansku, tak měl možnost odejít, protože je Ukrajinec. Tam ale začala válka, tak se potom musel rychle sbalit a musel odejít do Dněpropetrovsku, protože tady měl syna. Ten byl samozřejmě naštvaný na Rusy a na Putina, protože mu skřípl existenci. Ale lidi, kteří zůstali na Krymu, hlavně důchodci, tak si polepšili. Protože hřivna na tom byla špatně. Oni získali důchody v rublech, takže ti si libují. Podnikatelé si tam naopak nelibují.

To, že Porošenko zastavil výplaty důchodů v „odbojných“ oblastech, je jedna z hloupých taktických chyb, zcela přirozená lidem, kteří ovládají peníze. Oni si nárokují území, ale tím nevyplácením se zbavují odpovědnosti za ty lidi a za tu zemi. Když by zůstali a platili dál, tak si můžou to území nárokovat, budou se cítit, že jsou za tu zemi zodpovědní.