V Česku se sice chlubíme nízkou nezaměstnaností, i když to také není tak růžové, jak vypadají statistiky, jak jste vysvětloval už v minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, protože jsou mezi evidovanými jen ti, kteří jsou v systému... Je však i nezanedbatelně dost lidí, kteří pracují, ale z toho, co si vydělají, v podstatě jen přežívají. Dokonce jsou ohroženi chudobou, nemají na dovolenou, na to, že by si zašli třeba na oběd do hospody, můžou zapomenout. Je to podle vás závažný problém, o kterém se moc nemluví?

Řada zaměstnavatelů nechce slyšet na vyšší mzdy. Velice často jde o firmy, kde nepůsobí odbory a zaměstnanci se bojí si odbory založit. Jsou totiž zaměstnavatelé, kteří straší zaměstnance, že ten, kdo odbory založí, bude propuštěn. Bohužel lidé se bojí, i když je velký nedostatek zaměstnanců. Proto je velice důležité zvyšovat minimální mzdu. Řada lidí mi říká, jak jejich zaměstnavatelé lamentují, že odbory zase protlačily zvýšení minimální mzdy, že oni nechtějí, aby jim někdo určoval, kolik mají lidem zaplatit, že si to chce rozhodnout sám. No a výsledek je ten, o kterém hovoříte.
Ještě k nezaměstnanosti. Přece není pravda, že ji máme tak nízkou. Připočítejme k tomu dalších cca 250 tisíc lidí, kteří pobírají různé sociální dávky a do systému, ze kterého čerpají, ničím nepřispívají (nemluvím o nemocných, tělesně postižených atd.) a nejsou započítáni do skupiny, která nepracuje. Budou volby, říkejme tedy lidem pravdu. Ten, kdo platí daně, má právo vědět, jak je s nimi nakládáno. 

Na stránkách vaší Asociace samostatných odborů jsem našel příklady rozdílného přístupu zaměstnavatelů, co se týče platů ve stejném oboru. Například tam máte uvedeno, že v Ostrově nad Ohří hledali před měsícem prodavače v Tesku za 16–17 tisíc hrubého, o pár set metrů dál v Lidlu za stejnou práci nabízeli 23 tisíc. Setkáváte se i vy s tím, že za stejnou práci ve zhruba podobně velkých firmách podnikajících ve stejném odvětví jsou takovéto rozdíly?

To je kapitola sama pro sebe. Obchodní řetězce nemají dostatek zaměstnanců, přestože mají velké zisky, které vyvádějí z ČR. Ale na mzdy prý nemají. Jediní, kteří si začali uvědomovat, že bez vyšších mezd neseženou prodavačky, je právě Lidl. Ostatní řetězce podceňují své zaměstnance. Osobně jim doporučuji, ať odejdou například do Lidlu, popřípadě do firem, kterým chybějí zaměstnanci a platí vyšší mzdy. Těch je v současné době více než 90 % v Česku. Někteří zaměstnavatelé si bohužel ještě nezačali vážit svých zaměstnanců. Raději se upínají na agentury práce, a to podle mých zkušeností není dobrá cesta. Ono je jednoduché zvednout mobil a zavolat agenturu práce, že potřebují lidi. Ono je náročnější s lidmi pracovat, tedy přijímat je jako kmenové zaměstnance. Výsledkem počínání řady zaměstnavatelů je pak zvýšená nekvalita výroby a s tím spojené problémy s firmou, které dodávají komponenty.

Máme nízké platy, proč? Je to proto, že jsme montovna Evropy, nebo že ty firmy mají zahraniční vlastníky? Zaznívají i názory, že jsme taková kolonie. Protože lze předpokládat, že naši zaměstnanci nejsou o nic horší než v Německu či Rakousku, ale za stejnou práci dostanou výrazně méně. Čím to tedy je podle vás? Je jednou z příčin přístup polistopadových vlád, které považovaly nízkou cenu práce za konkurenční výhodu? Nebyl to v konečném důsledku špatný přístup?

Z nadhledu říkám, že je to výsledek jednání přístupových dohod ČR do Evropské unie. Slíbili jsme vše, zlikvidovali učňovské školství. Na zaměstnance se zapomnělo, i když se slibovalo, že za 25 let dohoníme Německo a Rakousko. Ano, jsme „další spolková levná země“. Ve Francii je 10% nezaměstnanost. Proč to říkám. Máme v Česku francouzské firmy. Při kolektivním vyjednávání ale narážíme na nechuť zvyšovat mzdy na slušnou úroveň. Přitom tady mají poměrně velké zisky. Uvedu příklad: Jedna společnost, Faurecia (je jich v ČR 7), je v zisku po zdanění 290 ml. Kč. Navýšit mzdy ale původně chtěli o 2,4 % v průměru. Podobné navýšení mezd chtějí dát i ve Faurecii, která má 300 ml. Kč ztrátu po zdanění. Je to v podstatě podraz na zaměstnance, kde jsou dlouhodobě dobré výsledky. Při vyjednávání jsme jim řekli, že zaměstnance ziskové Faurecie řádně zaplatí, jinak že bude stávka. Jednání ve Francii a medializace nekorektního jednání manažerů. To je jeden z příkladů, jak se vyvádějí peníze z ČR, místo aby při skvělém výsledku hospodaření se majitelé podělili i se zaměstnanci a nadále je motivovali, aby nešli jinam za lepší mzdou.