Jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?

Teď tomu bylo čtvrt století od projevu československého prezidenta Havla v Kongresu USA. George Bush st. byl v Praze a zvonil zvonem svobody. Jeho nástupce Václav Klaus byl ve Washingtonu populární méně, i když se mu podařilo zorganizovat dva pražské summity za účasti ruského prezidenta Medveděva a prezidenta USA Obamy.

No a pak k našemu sbližování s Ruskem spíše než politici přispěli byznysmeni. Ruský trh je blíž, nároky na zboží nižší než na Západě a co si budeme povídat, jsme v dodávkách zemního plynu stále závislí na Rusku. Diverzifikace zdrojů je stále v „nedohlednu.“

Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí Islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou „jdou na kompromis“. Kde je v obou dilematech, tedy „severojižním“ i „středo-východoevropském“ do budoucna naše pozice, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.?

Ano je to přesně tak. Polsko a Pobaltí jsou radikálně protiruské. Není divu. Polsko bylo za pomoci carské říše a Sovětského svazu celkem 4 krát rozděleno. Připomeňme také, že dnešní Polsko leží o 200 kilometrů západněji, než před II. Světovou válkou. Stalin Polsku oblasti zabavené v roce 1939, s výjimkou okolí města Bialystok, nevrátil. To samé platí i o pobaltských státech. Ty jako samostatné z území Evropy na několik desítek let zmizely.

Co se týče Maďarska, premiér Viktor Orbán usiluje s Ruskem o korektní vztahy (Rusko mu za to zlevnilo plyn a slíbilo, že se zasadí o zrušení protiruských sankcí EU). Slovensko vyčkává a my nechceme na Ukrajinu dodávat zbraně. A pochybujeme o smysluplnosti sankcí. Rusko se snaží rozklížit jednotu EU, a jak vidíme, podařilo se mu to i v mnohem menší Visegrádské 4.

V českém prostředí se začínají množit často výstražné názory varující před ruskou hrozbou pro svět, pro Evropu. Komentátoři jako Šafaříková, Gabal nebo Šafr mluví o rusizaci Česka a jeho příklonu k Rusku. Je to reálná hrozba? Jak by dle Vás mohlo v příštích deseti letech Rusku proměnit architekturu Evropy? Je nutné se tomu bránit? Co teorie šířená špičkami NATO, že Rusko by mohlo otestovat soudržnost aliance vyvoláním hybridního konfliktu v Pobaltí?

Vladimír Putin to neudělá. Alespoň zatím ne. Byl by z toho konflikt nedozírných rozměrů. Terčem agrese by byli členové Severoatlantické aliance.

Je na místě se důvodně obávat nějakých výrazných ruských zájmů v naší zemi? Co by u nás mohlo Rusy zajímat? Vyhrotím-li otázku, mají nějaký zájem nás „vykrást“ a politicky ovládnout? Nebo jim jde jen o ekonomické partnerství?

Krátce. Nejsme tak důležitá země. Ekonomicky tu jejich podnikatelé působí, i když často přes „bílé koně.“