Stát, respektive ministerstvo průmyslu, podepsal spolupráci s australskými těžaři umožňující budoucí těžbu lithia. Připomínám, že se používá k výrobě baterií do smartphonů, ale i elektromobilů. Co tomu říkáte? Co to vlastně znamená?

Znamená to, že přicházíme o jedno z posledních nerostných bohatství, které máme a ze kterého bychom mohli mít nějaký profit. Podíl státu v současné době je pouze z vytěžené tuny. Tuším, že 15 tisíc korun za tunu lithia a poplatek, který je povinen těžař odvádět státu. Cena lithia za tunu je okolo 240 tisíc korun. Znamená to, že přicházíme o něco, co tento stát mohl dostat mezi velikánské hráče v průmyslu, který se bude rozvíjet. Lithium není jenom o bateriích, je to vesmírný program, lékařství. Tohle všechno ztrácíme. Podivné je také to tajnůstkářství kolem té těžby, vyrojila se i spousta nepřesností.

Na pravou míru bych uvedl zprávy o panu Karlu Janečkovi. Média se mu hodně věnovala. On bude těžit, ale pouze z odkališť. Z toho, co tam zbylo po těžbě cínu a tak dál. To je kšeft za dvě tři miliardy. Což je v porovnání s tím, co je v podzemí, směšné. Dnes se lithium nejvíce těží v Chile. Tam si to stát hlídá. Neříkám, že stát by měl těžit, není to úplně jednoduchá věc. Měl by rozhodně mít podíl na těžbě. Může dojít k tomu, že cena lithia bude na burze kolísat a půjde třeba i dolů. Pak bude třeba těžbu regulovat, možná ji i pozastavit. U soukromých firem typu Australanů to bude probíhat tak, že řeknou, musíme těžbu omezit, dotujte nám zaměstnance. Taková to bude hra, pokud tam stát nebude mít výrazný podíl. Australská firma si za pár let tady může dělat, co chce.