Pane předsedo, proč jste se nakonec rozhodl nekandidovat do Poslanecké sněmovny?

Těch důvodů je více, ale jedním z těch hlavních důvodů je to, že veřejnoprávní televize mě v těch posledních dvou, třech letech nedávala prakticky žádný prostor. Ta spolupráce, kterou jsem s Českou televizí měl vždy korektní, tak najednou skončila. Lidé mi přestali brát telefony, často jsme se museli nechutně dohadovat, zda jsme vlastně parlamentní stranou, byť jsem byl členem Poslanecké sněmovny, a jestli pustí naši tiskovou konferenci z Poslanecké sněmovny, nebo nepustí. Naše programové konference prakticky ignorovali vůbec, na rozdíl od stran typu Věcí veřejných, které nikoho nezajímaly. Česká televize i ignorovala průzkumy agentury SANEP, u které jsme měli rok preference mezi třemi, čtyřmi procenty, dávala prostor v televizi jiným, jako např. straně LIDEM, která měla nulové preference, Věcem veřejným, jejichž preference se blížily nule, lidovcům, kteří jsou stejně parlamentní stranou jako národní socialisté, ve sněmovně ani nebyli zastoupeni... Celá věc na mě působila tak, že se jedná o plánovitý bojkot veřejnoprávního média vůči mé osobně a vůči straně LEV 21.

K tomu se přidával plánovitý bojkot ze strany některých médií – „Bakalomédia“ – pana Bakalu jsem si znepřátelil tím, že jsem vystupoval za práva nájemníků v bytových domech, které pan Bakala vlastní. Pan Bakala učinil veřejný příslib na základě smlouvy, kterou uzavřel stát s kupcem minoritního podílu OKD, že umožní odkup bytů za rozumných podmínek, bývalých bytů OKD, nájemníkům, kteří v nich bydlí. Tento slib nesplnil. A samozřejmě, že na ty byty OKD, kterých je 44 tisíc, tak si půjčil nemalé částky, miliardové, možná v desítkách miliard korun, takže samozřejmě zájmy běžných nájemníků jsou mu úplně ukradené. A přišlo pro něj zajímavější platit velké peníze do volebních rozpočtů pravicových stran, tak, aby zabránil tomu, abych byl premiérem. Koneckonců tohle řekl i před dvěma lety ve svém rozhovoru pro Mladou frontu Dnes. Je zajímavé, že dnes Respekt, který vlastní pan Bakala, doporučil volbu Bohuslava Sobotky. Chci říci, že pan Sobotka má jako nejbližšího poradce magistra Pokorného, což je jeden z lidí, se kterými je ve velmi živém styku pan Bakala, takže ta vazba mezi pány Bakalou a Sobotkou tady prostě je. A je to jedna z věcí, které nepovažuji za rozumnou.

A teď ještě k té Vaší nekandidatuře. Vy přeci jako Jiří Paroubek nejste z těch, kteří by utíkali z boje... Vy jste spíš bojovník. Znamená to tedy, že se spíš připravujete na nějaký jiný boj?

Tak samozřejmě, že se ještě připravuji na nějaký jiný boj, myslím si, že mnohem lepší vyhlídky k tomu, abych mohl pokračovat v politice, mně dávají volby do Evropského parlamentu, kde bude jedna kandidátka, celostátní, kde se mohu postavit do čela takové kandidátky a kde samozřejmě nebudou potřeba takové finanční prostředky k vedení kampaně a kde se dá využít i určité mé osobní popularity více než v případě, kdy se kandiduje ve čtrnácti krajích, kde mohu nutně kandidovat jenom v jednom kraji.

Já bych se ještě jednou vrátil k té Vaší první otázce. Nejsou to jenom „Bakalomédia“, ale třeba také Právo, které od doby, kdy jsem vystoupil veřejně a jasně proti umístění amerického radaru na našem území, tak prostě psalo proti mně. Dá se to dohledat i časově, od počátku roku 2007, a od poloviny roku 2007, dá se říct, když ČSSD, kterou jsem tehdy vedl, se stala vedoucí stranou volebních preferencí, tak ten tlak na mě tehdy zesílil a po volbách v roce 2010, kdy jsem sám odešel z funkce předsedy ČSSD, po vítězných volbách, tak Právo mně tehdy sdělilo, když jsem jim zaslal článek, že už o články poslance Paroubka nemají a nebudou mít v budoucnu nikdy zájem. Tak vypadá demokracie v naší zemi. Tím nechci říct, že je Právo snad řízeno tiskovým atašé amerického velvyslanectví, Bůh uchovej, ale ty věci se dělají jinak a samozřejmě další jsou deníky, které dneska patří panu Babišovi, tak ty se vždy vyznačovaly nenávistí ve vztahu ke všemu levicovému, no a dnes píší pro pana Babiše. Takže sečteno a podtrženo, pokud v té veřejné soutěži nejsou rovné podmínky a k volební kampani jsme měli k dispozici zlomek peněz, které mají ty zavedené politické strany, kde se to počítá často přes sto milionů korun.

Jen tak mimochodem – pan Babiš tvrdí, že má na volby jen padesát milionů korun, to je velká legrace, leda, že by si poskytoval za vlastní inzerci  v MF Dnes 95% slevy, to je také možné, že by tam nepočítal poradenství PSB, americké firmě, která dříve spolupracovala se sociální demokracií a že by mu tedy radili za dobré slovo někdejší poradci Tonyho Blaira – jak já ty věci odhaduji, tak jenom toto ho stálo za poslední rok padesát milionů korun. Pan Babiš by měl mluvit vždy pravdu a ne lhát.

S jakým pocitem jste četl veškeré ty předvolební průzkumy, modely, preference? Co o tom soudíte jako politik – praktik?

Myslím si, že už nějakou dobu platí a nejpozději od řekněme voleb v roce 2010, že tyto průzkumy jsou součástí politického marketingu zavedených politických stran, nebo těch stran a hnutí, které si mají možnost ty věci koupit tak, aby se s nimi v tom počítalo. Je to rozdíl proti jiným zemím se zavedenou parlamentní demokracií, my jsme to viděli v Německu, nebo Rakousku, kde se prakticky ty průzkumy těch hlavních agentur od těch volebních výsledků příliš neliší.

Dá se tedy říci, že se tady s tím nějak čachruje?

Já si myslím, že si každý musí udělat úsudek sám. Když se podívá na výsledky těch průzkumů a volební výsledky, to jsou snad s jednou nebo dvěma výjimkami, tou jednou je agentura SANEP, která má zřejmě nejlepší metodiku a která ty věci chce dělat fér, tak ty ostatní agentury jsou prostě podezřele nepřesné. Ty rozdíly mezi jejich odhady a volebními výsledky jsou nepochopitelné, pokud je hledáme v oblasti řekněme sociologické.

A dá se to tedy koupit?

Tak to není otázka na mě. Já si myslím, že tedy mě jiná myšlenka, proč takhle propastné rozdíly mezi realitou a odhady vznikají, nenapadá.

A jak si vysvětlujete sám pro sebe, že tedy v těchto posledních dnech preference sociální demokracie nějakým způsobem letěly dolů?

To, že by šly mírně dolů, to považuji za možné. To vedení strany je pasivní, volební kampaň byla nevydařená, bez myšlenek, bez hlavního tématu. Občané mohou cítit ze sociální demokracie tu rozpolcenost, personální, ve vedení strany, ale nemyslím si, že by strana udělala takovou fatální chybu, že by během čtrnácti dní se jí volební preference zhroutily, aby například podle agentury Aisa měla během čtrnácti dní pokles z 29procentní podpory na 23procentní podporu, to je prostě podezřelé. To by znamenalo, že prostě dělá nějaký seriál fatálních chyb, ale ze zkušenosti přeci víme, že spíš voliči, alespoň v těch zavedených demokraciích inklinují spíše k těm velkým politickým stranám, sílícím politickým stranám. Že platí faktor, kterému se říká vagonefekt. Ne tak zřejmě u nás, u nás je všechno popřené na hlavu. Myslím, že je to vše součástí mystifikace veřejnosti a manipulace veřejnosti, protože ta agentura Aisa zatím na trhu prostě vůbec nebyla, nevím, na základě jakých kritérií byla vybrána. Údajně Český rozhlas by takovou agenturu nevybral, jako agenturu, která by dělala průzkumy pro něj, Česká televize se touto cestou vydala a pan Moravec naprosto nekriticky její údaje uvedl, místo toho, aby je zmírnil například tím, že v jiných průzkumech to vypadá jinak, v sobotu již v Babišových médiích, v MF Dnes a v Lidových novinách se píše, že platí Paroubkův syndrom. To znamená, že sociální demokracie sice vyhraje volby, ale nebude schopna ustavit vládu. Poukazuje se na vývoj po posledních volbách. Ale to je spíš přání, a ukazuje se, kterých kruhů, nežli že to je realita.

Co říkáte na zjevně problematické vyjednávání o vládě, které je před námi?

ČSSD čekala se svěšenýma rukama, že to dopadne vítězně, ale já jsem svěšeným rukám tedy nikdy nevěřil a nevěřím, že je to to správné, co by se mělo dělat ve volební kampani.

Ale i předtím – protože volební kampaň je dlouhotrvající proces, to není určitě jenom jev šesti týdnů před volbami, tak já bych chtěl říci, že pokud se tato předvolební manipulace povede, tak můžeme mít v čele země Andreje Babiše jako premiéra a za sebou tento člověk může mít tradiční pravicové strany. To znamená – TOP 09, ODS a lidovce, byť některé z těchto stran říkají, že by s ním do koalice nešly, no ale když dostanou nabídku ministerstev, tak proč by nešly? A samozřejmě tu novou pravici typu stran ANO a Úsvitu. Samozřejmě, že ti, kteří připravili tuto manipulaci, mysleli i na drobnost, to znamená postoj prezidenta republiky.

Podle mého názoru je to i důvod, proč vznikla celá aféra kolem jeho dcery. Nemyslím si, že trpím nějakými halucinacemi či paranoiou a Miloše Zemana nějak zvlášť nemiluji. Domnívám se, že to mělo několik racionálních cílů – jednak oslabit účinek kampaně Miloše Zemana ve prospěch SPOZ, což se povedlo, a oslabit také pozici Miloše Zemana v těch povolebních jednáních, k čemuž také vede například i snaha vedení České televize se zabývat velmi silně celou záležitostí kolem Mostecké uhelné a ukazováním té odpovědnosti na vládu Miloše Zemana a osobně na Miloše Zemana. Takže domnívám se, že vedení České televize by se mělo zmírnit a mělo by skutečně začít plnit veřejnoprávní charakter. Je to nechutné a pan Moravec je manipulátor, který manipuloval před minulými volbami a dnes se zapojil do naprosto nestoudných manipulací, které mohou skončit neštěstím pro lidi na příští čtyři roky, tak jak skončily volby před třemi a půl lety.

Co Andrej Babiš a média?

Veřejnoprávní televize je k němu příznivě neutrální, ovládá významnou část médií. Ta další média očekávají od něj, nebo od Agrofertu v povolebním období reklamu, takže i kdyby se objevily nějaké skandální historky o jeho údajném StBáctví, tak se nikde neobjeví. Stejně tak se neobjeví žádné další skandály, které se jej budou týkat a vlastně se neobjeví ani žádná fakta, o kterých bych třeba mohl hovořit já.

Chcete o některém z těch faktů hovořit?

Já myslím, že ano. Já myslím, že je potřeba říci, že kolem Andreje Babiše je řada nekompetentních lidí, zejména těch lidí, které on forzíruje, že jsou údajně osobnostmi. Tak třeba Věra Jourová byla mou náměstkyní na Ministerstvu pro místní rozvoj. Byla to milá dáma, já jsem ji sám prosadil do funkce náměstka ministra. Musím říct, že můj nástupce ve funkci ministra Radko Martínek za mnou záhy po svém jmenování přišel jako za premiérem a řekl mi, že by rád s Věrou Jourovou ukončil spolupráci, neboť je zcela neschopná. Já jsem mu to zatrhl, přišel podruhé s mnohem propracovanějšími argumenty a když přišel potřetí, tak jsem mu musel dát za pravdu a uvolnil jsem mu ruce.

Pokud jde o pana Stropnického, ještě z pražské radnice si pamatuji, když převzal místo uměleckého šéfa vinohradského divadla po Jiřím Menzelovi. Tak jsem si říkal, bude to pozitivní změna, Menzela to už nebavilo, nicméně – Jiří Menzel vytvořil skvělý repertoár na vinohradském divadle, ve druhé scéně v zemi a ten repertoár dokázal Martin Stropnický jako umělecký šéf divadla během roku, roku a půl zničit, dal na repertoár věci, které prostě nebyly divácky zajímavé, většinově, to divadlo se nemůže vzpamatovat z poklesu diváckého zájmu dodneška. Pan Töpfer bude mít velkou práci s tím, aby to dostal alespoň na ta čísla, která byla obvyklá za Jiřího Menzela. Takže to jsou dva adepti na ministry. Třetí adept, nevím na co, Martin Komárek, který tedy rozumí všemu a proslul jako štváč proti levici během posledních deseti let. A jak jsme se dozvěděli, tak na základě prokádrování, které já osobně nemám rád, tak je to autor oslavných článků na Klementa Gottwalda. Takže to jsou lidé, které považuje Andrej Babiš za vynikající osobnosti.

Vy a Vaše paní Petra se snažíte podpořit Davida Ratha při projednávání té jeho věci. Proč to děláte?

Nám jde o spravedlnost. Nám jde o to, aby se hrála fér hra. David Rath už v polovině příštího měsíce bude osmnáct měsíců ve vyšetřovací vazbě, potřetí se mění v podstatě petit obvinění, což není normální. Zatím nebyly předloženy žádné standardní přímé důkazy. Pokud policie předkládá videonahrávku, kterou uskutečnila při zatčení Davida Ratha, tak na té videonahrávce není dvacet minut vidět na jedné a na druhé asi sedm minut krabice s penězi, se sedmi miliony. Takže je to velmi nestandardní záležitost policie. Ani státní zastupitelství nějak nespěchá s tím, aby tuto nahrávku umístilo na své webové stránky, aby se každý mohl podívat, jak to tedy vypadá. Ty věci se předkládají jako hotová fakta, jako axiom, jako něco, o čem se nepochybuje. A to je podle mého názoru velmi podezřelé. Prostě někdo si s ním vyřizuje politické účty a čím dál víc mi to připomíná politický proces. Nejen moje žena ve vztahu k Amnesty International a některým dalším organizacím odeslala své dopisy, ale své dopisy odešlu i já, např. na předsedu Evropské komise Barossa, abych ho informoval o tom, jak tady probíhá standardní výkon práva. To je prostě neslýchané a každý by se měl jít podívat na ten soud, jak to probíhá a myslím si, že je to velmi nestandardní soudní projednávání.

V čem je to nestandardní?

Je to nestandardní v přístupu soudců. Musím říct, že moje žena, za mé přítomnosti se chovají vcelku normálně, ale pokud byla přítomna sama, tak viděla, jak soudce nepřipustil požadavky, které měl advokát Davida Ratha. Naopak, to co říká státní zástupce, tak to je něco, čemu se vytváří velký prostor. Při slovech advokáta Davida Ratha, při vystoupení Davida Ratha, se jeden z přísedících smál, až se za břicho popadal. Nejsou schopni zachovat ani dekorum. Vypadá to, jako kdyby byl David Rath odsouzen již dopředu. On je zatím ale jenom obviněn a potřetí se pracně řeší vlastně žalobní petit.