V únoru jste napsal, že si nemůžete pomoct, ale okamžiky, kdy jste na svého prezidenta hrdý, jsou čím dál častější. Platí to stále? A v čem tedy může být český občan na svého prezidenta hrdý?

Nechci tvrdit, že jsem nadšený ze všeho, co Miloš Zeman dělá. Ale Česká republika je dnes jednou z mála evropských zemí, jejíž prezident je schopný nezávislého myšlení a má odvahu říkat věci, které jsou pravdivé, ale nepopulární. To se ostatně týká i řady našich vnitřních záležitostí. Konec financování České televize daňovými poplatníky nebo ukončení státního financování právnických a humanitních fakult – to jsou záležitosti, o kterých každý ví, že jsou správné a potřebné. Pouze Miloš Zeman má odvahu říkat je nahlas. De facto tak nahrazuje opozici, která tady prakticky není. 

Z čeho nadšený nejste?

Z jeho ekonomické politiky. Když se podíváte, co prezident podporuje v ekonomice, všechno to jsou katastrofální záležitosti – pevné svázání kurzu s eurem, zvýhodňování nadnárodních korporací proti českým podnikům, nové byrokratické povinnosti pro živnostníky. V téhle oblasti pan prezident nejedná moudře. 

Na Facebook jste také napsal „poznámku pro ty, co nejsou schopni rozlišit mezi Ruskem a Sovětským svazem“. Pochopil jsem to správně, že nacismus byl podle vás pro český národ mnohem nebezpečnější než sovětská verze komunismu a že kdyby se bolševická revoluce uchytila v Německu a ovládla by i naši zemi, tak by probíhalo vyhlazování českého národa (Ostatně Němec Karel Marx neměl Slovany v lásce.)?

S určitým zjednodušením bychom mohli říct, že po většinu moderních dějin tomu bylo tak, že když Němec viděl Čecha, sahal po pušce. Když Rus viděl Čecha, sahal po stakanu vodky.