Jak je pravděpodobné, že se po uprchlické krizi semkne EU do svého jádra a nás nechají na periferii, jak se bojí eurooptimisté?

Vidím, že na tématu uprchlíků se Evropská unie bude štěpit ještě více než dosud, a to ani ne tak po linii sever-jih, ale spíš východ-západ. Stojí zde proti sobě na jedné straně země, jako je Německo, a na druhé straně země z východní části unie včetně České republiky. Německo bude chtít prosazovat kvóty a společné standardy pro přijímání azylantů a předpokládám, že země střední a východní Evropy budou proti. Projeví se to už teď v září, kdy bude Evropský parlament znovu jednat o kvótách, které už byly jednou zavrženy. Ukáže se při tom, že Schengen, který někteří považují za jeden z největších výdobytků EU vůbec, vlastně nefunguje.

Rakouská ministryně vnitra řekla, že země, které odmítají uprchlíky, by měly mít omezeny evropské dotace. Co to pro EU znamená?

To je samozřejmě vydírání, my nemáme žádnou povinnost za podmínek Evropské unie přijímat uprchlíky a pokud to někdo chce spojovat s dotacemi, je to porušení stávajících pravidel Unie. Koneckonců Česká republika nemusí být jejím členem. A na základě takových výroků u nás bude jen přibývat lidí, kteří si existenci ČR v Evropě budou umět představit bez členství v Unii.

Vaše strana ostatně systém dotací ostře kritizuje jako obecně špatný…

České ekonomice by jen prospělo, kdybychom žádné dotace nedostávali a také do Evropské unie nic neplatili. Systém evropských dotací z nás udělal dotační ekonomiku, která často podporuje nesmysly a vytvořila třídu lidí závislých na dotacích. To samozřejmě vede k přerozdělování nespravedlnosti a já bych si přál, abychom byli co nejdřív zase ekonomikou, kde se žádné takové dotace nevyplácejí a peníze zůstávají u nás, aniž by se přerozdělovaly přes Brusel.

Je tady vidět propastný rozdíl v myšlení zemí, jako je Německo nebo Francie, a východních zemí EU. Němečtí a francouzští politici a zřejmě značná část tamní veřejnosti si myslí, že je správné, abychom povinně museli přijmout část uprchlíků, že je správné, abychom přijali standardy jejich azylového řízení. U nás je předpokládám většina občanů proti tomu, aby nám někdo diktoval kolik a jakých si máme vzít uprchlíků. Německo si stěžuje, že má příliš mnoho azylantů, ale na problém se lze dívat opačně, že my máme problémy, protože Německo má svou politiku vůči imigrantům příliš vstřícnou. Považuji za skandální, že Německo a Francie takto uvažují, ale zřejmě musíme vzít na vědomí, že tam funguje jiný způsob myšlení a že s nimi jen těžko najdeme shodu. My ale nesmíme podlehnout a musíme mít vládu, která na jejich požadavky nikdy nekývne.