Na Mnichovské bezpečnostní konferenci se poprvé setkali zástupci nové americké administrativy s evropskými politiky. Vidíte nějakou naději na další rozvoj transatlantických vztahů?

Promiňte, pane redaktore, úvodem malou, leč zásadní otázku: Když hovoříte o „naději“, chcete tím naznačit, že by transatlantické vztahy mohly stagnovat, nebo dokonce být narušeny, že bychom se o jejich existenci měli strachovat? Nerad bych, aby naše otázky dostaly stejný hábit jako současné „diskusní“ pořady německé televize, ve kterých se pečlivě vybraní hosté hádají o to, kdo bude stát na čele transatlantického „humanitárního“ šiku, jestli EU nebo USA... Takže pojďme k věci.

Podle mého tohoto strašáka vytáhli ti, kteří tyto vztahy v podobě, kterou dostaly po rozpadu východního bloku, chtějí nerozborně svázat na věčné časy do svěrací kazajky. A Trump je nástroj neskutečné manipulační politicko-mediální mašinérie. Že za ní musí stát velmi mocné oligarchické struktury dokazuje to, že je o něm možné říct a napsat cokoliv, aniž by někdo přišel s oblíbeným politickým pendrekem tzv. antiamerikanismu. Metoda je – nebo by alespoň měla být – známá: kromě útoků z pozadí hrají důležitou roli pittbullové v přímém okolí prezidenta, v jeho vládě a administrativě. Ti hlídají, aby neprováděl „hlouposti“ a vydávají prohlášení, která následně i prezidenta politicky a diplomaticky svazují. Příklad z nedávné minulosti: nejpozději v okamžiku, kdy byla Hillary Clintonová jmenovaná do funkce ministryně zahraničí, bylo jasné, že Obama bude všechno možné jen ne Martin L. King a J. F. Kennedy, jak to Američanům a světu sugerovaly předvolební plakáty.

Dělat prognózy jsou momentálně ošemetná záležitost. Jednak nevíme přesně, co Trump v předvolební kampani myslel vážně; a nevíme, jestli mu to, co vážně myslel, mccainovsko-clintonovské struktury s celým svým mocenským pozadím a prorostlými kvazistátními strukturami dovolí. Vše, a nejvíce tato konference, naznačuje, že dělají všechno, aby jakémukoliv nebezpečí ztráty vlastního vlivu od samého počátku zamezily. A pokud Trump samotný nebyl součástí této hry, potom se velmi pilně pracuje na jeho politické neutralizaci. Kdo tento frontální, masívní útok ze všech stran nevidí, je buď slepý, nebo nevyléčitelně naivní. A vše nasvědčuje tomu, že pacifikace Trumpa v základních otázkách, jakými jsou vztah k Rusku, americké vojenské intervence a TTIP, se bude stupňovat, byť by mnohé z „mrtvol“ zůstaly v zákulisí moci.

Takzvaná Mnichovská bezpečnostní konference byla setkáním expanzionistických transatlantiků, kteří mají jediný cíl: udržet status quo unipolárního světa, jak se jim na věčné časy jevil po rozpuštění Varšavské smlouvy. Kam tento spolek směřuje a jak hluboce klesla politická kultura Západu a především Evropy, demonstruje nejlépe účast jednoho z největších amerických politických jestřábů, senátora McCaina. Ten nejenže byl pozván, on již požívá statut politické hvězdy a naděje všech „demokratů“! V 60. až 80. letech by u veškeré politické reprezentace evropských států platil za nebezpečného šílence, který by neměl opustit půdu Spojených států. Dnes již nevadí ani Zeleným. A z německé strany mu přizvukuje spolková ministryně permanentní války Ursula von der Leyenová, která se stala symbolem i výkonným orgánem nového německého militarismu.

Příkladů transatlantické ofenzívy by bylo nespočet, za všechny tato perlička. Bill Gates a německá vláda chtějí společně působit na africkém kontinentu, prý aby zlepšili přístup tamních obyvatel ke kontům a účtům. Nová kolonizace pod praporem lidských práv a sluníčkářských frází. Tak daleko již sahá imperiální cynismus etablované transatlantické elity, na kterém se bez sebemenších zábran podílejí sociální demokraté. A toto všechno fatalisticky a zcela nereflektovaně bere na vědomí a považuje za normální takzvaná občanská společnost. Jestliže se válečný štváč McCain strachuje o budoucnost Západu, tady máme odpověď, kdo bude jeho civilizačním hrobařem: on a jemu podobní.

Jak vidíte další rozvoj americko–německých vztahů, zvláště nyní, za nového německého prezidenta?

O „rozvoj“ americko–německých vztahů, jak říkáte, nemusíme mít obavu. Německo jede po dvou kolejích, a to velmi chytře. Na jedné využívá strachu USA, respektive amerických transatlantických jestřábů, ze ztráty dominantního postavení ve světě – na druhé instrumentalizuje démonizovaného Trumpa k zabetonování vlastního vůdcovství v Evropě skrze instituce EU. Proto ty fráze o nutnosti dalšího „semknutí Evropy“, další „integrace“ včetně vojenské, ve které by bundeswehr fakticky převzal „velení“ plánované euroarmády. Němci vědí, že si Amerika nemůže dovolit Evropu pustit, pokud si chce zachovat naději na světový primát. Jakákoliv forma spolupráce Německa a západní Evropy s Ruskem by znamenala oslabení amerického vlivu, proto ta Ukrajina a nekonečné provokace NATO, které bylo a je spolehlivým nástrojem Washingtonu, jak držet Evropany na uzdě. To věděl dříve například takový De Gaulle, který vojenský pakt opustil. USA naopak věděly, proč podporovaly Sarkozyho, který Francii do generálního štábu paktu vrátil, a jak cenná je taková von der Leyenová.

Zároveň USA vědí, kam Němci směřují, a musí tuto hru hrát co nejlépe. Na jedné straně Německo potřebují, na straně druhé ale určitě nechtějí, aby jim přerostlo přes hlavu. A NATO je jejich nástroj kontroly, který nedají z ruky. Řeči kolem amerického izolacionismu pod Trumpovým vedením jsou žvásty pro masu konzumující mediální mainstream. I kdyby Trump skutečně považoval NATO za přežitek, okolí mu nedovolí ani jeden jediný krok k jeho oslabení.

A Steinmeier? Ten je pevnou součástí mainstreamu německé politiky. Kdyby nebyl, nestal by se prezidentem všech středových transatlantiků od černých až po zelené. Byl spoluarchitektem Agendy 2010, podporoval všechny jarní a barevné převraty v Evropě i ve světě, včetně toho ukrajinského. Putin sice odporoval jednomu ze svých poradců, který nového spolkového prezidenta označil za jednoho z kmotrů kyjevského majdanu, ale osobně považuji toto Putinovo prohlášení za diplomatickou kličku, nabídku politického příměří. Nezahodit naději na pozitivní diplomacii dříve, než vůbec mohla začít. Neboť ruský prezident samozřejmě moc dobře ví, s kým má v současné německé vládě tu čest.

No, jednou větou vyjádřeno: Naprosto perfektní, promyšlené a systematické budování dominantní, vůdcovské pozice v Evropě pod modrým praporem se žlutými hvězdičkami. Věta kritiků německé Evropy, před kterou mnozí již na začátku 90. let varovali, se stává realitou: co nezvládl wehrmacht, dokázalo euro.

… a jak by podle vás do toho vstoupil případný nový kancléř Schulz? Bude to „přísnější“ politika?

Co myslíte tím „přísnější“? Vůči komu?

Co se Německa a Evropy týče, bude rozhodně „přísně“ prosazovat další centralizaci EU směrem k evropskému superstátu se všemi jeho atributy včetně další militarizace – samozřejmě v zájmu Evropanů, stability a míru. Vedle Steinmeiera v zámku Bellevue bude fungovat coby další hráz proti „populismu a xenofobii“, tedy proti všemu, co by mohlo narušit transatlantickou jednotu. Je starým pravidlem, že o politicích více vypovídají jejich kontakty a vazby než jejich slova. Přesně to platí o této bodré naději sociálních demokratů. Jeho konexe nám pomohou definovat slovo „přísnější“ lépe než cokoliv jiného.

Schulz nebyl jen předsedou europarlamentu, on je zároveň i členem Unie Evropy v Německu (Europa-Union Deutschland / EUD) a ta je součástí Unie evropských federalistů (UEF), které předsedá Elmar Brok (CDU). A aby bylo jasné, s kým máme tu čest, ten zároveň spravuje i Evropský demokratický fond, který se honosí anglickým názvem European Endowment for Democracy (EED). Založila jej Evropská unie v roce 2012, prý na podporu rozvoje občanské společnosti v okolních státech. Když to přeložíme z orwellovštiny do normálního jazyka, tak je jejich cílem organizování „občanských protestů“ i barevných revolucí, tedy diskriminace nepohodlných politiků a podpora státních převratů. Pokud vám a našim čtenářům tento název něco připomíná, tak jste na správné stopě. EED sám prohlašuje, že jeho vzorem je americká ideologicko-strategická fabrika National Endowment for Democracy (NED). No a aktuálním předsedou EUD je Reiner Wieland (CDU), jehož předchůdcem byl Peter Altmaier (rovněž CDU), nynější šéf kancléřského úřadu Merkelové. A abychom kruh kolem Schulze uzavřeli, tak ještě slovo k jeho šéfovi v EUD Wielandovi. Ten je i členem Kangaroo Group, což je velmi vlivná organizace, ve které politici spolu s kapitány průmyslu a bankovnictví usilují o stále hlubší „evropskou integraci“, tedy o nový stupeň centralizace a militarizace Evropské unie.

A jeho politická praxe? Doposud byl plně v linii nátlakové, militantní a neoliberální linie EU. Ani v jednom případě se nepostavil proti některé z jejich akcí, ať již šlo o vojenské intervence v Libyi, o podporu islamistů v Sýrii, o diktát Řecku nebo o protiústavní puč v Kyjevě. Na domácí půdě neprotestoval proti Agendě 2010, proti jejímž sociálním důsledkům chce coby kancléř táhnout do boje.

Z tohoto pohledu nepředstavuje Schulz alternativu k Merkelové, ale kontinuitu takzvané středové politiky pod jiným praporem. Momentálně si pouze kladu otázku, zda by spolu se Steinmeierem poněkud modifikovali politiku vůči Moskvě. Samozřejmě v zájmu centralizace EU a německého vůdcovství v ní.

Jak se díváte na současné německo–ruské vztahy? Neovlivní je kumulace vojsk NATO v Pobaltí?

Jak jsem již naznačil v předchozí otázce, možná je hra Německa s ruskou kartou, ve které by Steinmeier mohl fungovat coby „holubice“, komunikační kanál k Putinovi. Dovedu si představit, že pod taktovkou Schulz–Steinmeier by mohla být německá politika vůči Rusku „moderátnější“ – s cílem popohnat německé vůdcovství v Evropě a od USA získat co nevíce koncesí. Berlín má dobré karty, on totiž na rozdíl od naší matičky Prahy přesně ví, co chce. A všem je jasné, že pokud američtí transatlantici politicky vykleští Trumpa, bude muset Moskva rozehrát německou kartu. Opakuji znovu, Německo je na pochodu a je na čase, aby se naši politici konečně probudili.

A NATO v Pobaltí? Určitě jste zaregistroval, jakou roli v tom hraje německá armáda. Ještě za kancléře Kohla nepředstavitelná věc, o Brandtovi nebo Schmidtovi ani nemluvě. I toto patří ke kvalitativnímu posunu poválečné německé politické kultury, který by se dal sarkasticky nazvat „postupné odkládání zátěže minulosti ve prospěch nového vůdcovství ve jménu Evropy a demokracie“.

Jinak NATO kumuluje síly nejen v Pobaltí, ale i na Balkáně a jinde. Německo–ruské vztahy to již ovlivnilo, připomeňme sankce. Myslím, že hra na ruského bubáka bude pokračovat, a sice takto: NATO kumuluje, Rus reaguje, NATO konstatuje ruskou agresivitu a kumuluje vojska o to víc. Transatlantická mašinérie je rozjetá. I kdyby to Trump myslel s férovými vztahy vážně, je otázkou, jestli se mu ji podaří zastavit a následně stabilizovat. A Němci stojí v první linii této hysterie, využívají ji ke zvyšování vlastního vlivu. Podívejte se na ty, kteří hráli v ukrajinském puči první housle. Zapomeňme na Francouze, Hollande dělal pouze politické křoví, on na víc neměl a nemá; a Poláci jako již několikrát sami sebe přecenili. Majdan byl americko–německou záležitostí.