Augustin Karel Andrle Sylor - to není právě běžná podoba jména... Můžete poodhalit jeho tajemství a trochu rozebrat, proč ho uvádíte v této podobě?
Začnu trochu obsáhleji. Vysoké Mýto je město, odkud pochází předci naší rodiny. Zde se v roce 1813 narodil Anton Carolus Andrle, který byl v roce 1867 císařem a králem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Sylor a v témže roce obdržel od bavorského krále Ludvíka I. Řád svatého Michala I. třídy. Byl totiž tehdy plukovníkem a velitelem kyrysnického regimentu Ludvíka I. bavorského Nr. 10. Několikrát se vyznamenal, především v prusko-rakouské válce v roce 1866. Jeho syn FM GM Robert Andrle byl i držitelem řádu Železné koruny II. třídy. Narodil se v roce 1844 v Jaroslavi v Haliči. Byl také od roku 1897 velitelem 12. jízdní brigády v Lemberku (Lvov). Zde byla soustředěna největší vojenská posádka. Byl také velitelem pluku celé středomořské armády v Terstu.

ZDE ČTĚTE DALŠÍ PŮLNOČNÍ ROZHOVORY.

To je skoro dějepisné pojednání…
A to ještě není celé. Náš rod má kořeny ve Švábsku, odkud předci odešli přes Willenbach, Augsburg, Bobingen, Norimberk do Plzně (1506) a následně do východních Čech (Lačnov, Týnec nad Labem, Cerekvice, Hrušová) a od roku 1784 do Vysokého Mýta, kde si Mikuláš Andrle zakoupil několik domů.

V současné době tak žijí potomci našeho rodu ve Vysokém Mýtě, kde je zajištěno pokračování rodu několika mužskými potomky. Já sám mám syny Richarda a Ondřeje a vnuky Jakuba a Alexandra Augustina. Druhá větev rodu žije v USA (Detroit), mužský potomek zde však není. Jméno Andrle von Sylor je tedy historicky známé především v Rakousku a dnešním Maďarsku. A když to vezmeme z pohledu naší legislativy, ta umožňuje jak dvě jména, tak dvě příjmení v případě, že žadatel prokáže historickou návaznost, což bylo učiněno.

Myslím, že jste odhalil vcelku zřejmě, co Vaše jméno skrývá, prozradíte také čtenářům ParlamentníchListů.cz, co děláváte běžně o sobotních půlnocích - tedy v době, kdy náš rozhovor vychází? V čem se třeba liší sobotní půlnoc letošního roku v těchto svátečních dnech?
O sobotních nocích, myslíte-li tím tedy půlnoc, nedělám nic, pokud spánek či snění není činnost. Chodím spát už kolem 23. hodiny, málokdy to vydržím déle. Výjimkou je Štědrý den o Vánocích a také na svátek svatého Silvestra, kdy vydržím hodně přes půlnoc. Problém je v tom, že jako katolík chodím rád v neděli na mše svaté, které začínají převážně v 8.30 ráno.

Na Slavnost Narození Páně jsem byl proto v poutním kostele v Kniřově, tam začíná mše ve 13.30 hodin a na svátek svatého Štěpána mučedníka jsem si tedy musel přivstat, když jsem byl v kostele svatého Vavřince ve Vysokém Mýtě. Chodím tam rád i proto, že je zde vzácný oltářní obraz od Petra Brandla ,,Nanebevzetí Panny Marie“, zakoupený v roce 1787 z cisterciáckého kláštera v Sedleci u Kutné Hory (namalován byl v roce 1728).

K půlnoci patří i sny - a je jedno, zda ty v bdělém stavu či ve spánku. Sníte o něčem? Pokud ano, o čem?
Byl jsem a snad ještě dlouho zůstanu člověkem, který rád pracuje pro ostatní. Rád pracuji pro své děti a vnoučata, rád jsem pracoval pro děti a mládež jako učitel či trenér, rád pracuji pro své město Vysoké Mýto a snad bude i užitečná má práce poslance pro Českou republiku. S tím jsou spojeny starosti, ale i radosti. Často tedy sním v bdělém stavu, před spaním, a přemítám o dalších plánech a skutcích. V současné době mě zaměstnává "sen“ o blahořečení královny Elišky Přemyslovny (*1292, zemřela 1330), matky Václava, později přejmenovaného na Karla IV. Jejím otcem byl král Václav II. a matkou Guta Habsburská. V roce 1310 se provdala za Jana Lucemburského. Byla velkou postavou našich dějin počátkem 14. století. Za své postoje ke správě české země a její vztah k církvi, především k řádu cisterciáků si blahořečení jistě zaslouží.

Sním také o českém státě jako o státě spokojených, šťastných a pracovitých lidí. Budoucnost našeho státu a života v něm vnímám pozitivně. Věřím v lepší časy, které jistě postupně naběhnou od nového roku 2014. Mám sen o tom, že Česká republika se vrátí k historickým kořenům a opět se stane českým královstvím, podobným jaká jsou v západní Evropě. Tedy, že se naše krásná země stane demokratickou, parlamentní monarchií. Mám mnoho dalších snů, které bych rád s pomocí Boha a Vás všech uskutečnil.

Tím jste už nakousl to, že se Vaše sny týkají do jisté míry i politických ambicí? Zkusíte je ještě trochu více konkretizovat?
Nebudu tvrdit, že mé sny se politických ambicí vůbec netýkají. Několikrát jsem se přistihl, když jsem myslel na to, jak bych se asi konkrétně zachoval ve funkci některého ministra, či prezidenta. Mám ambici prosadit některá opatření týkající se mimoučebních činností žáků a jejich volnočasových aktivit v rámci škol a školních zařízení. Podpořil bych navýšení platů pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům školství. Rád bych podpořil větší příliv finančních prostředků na kulturu a na opravy kulturních památek. Rád bych podpořil navýšení finančních prostředků na sociální ústavy a vůbec do této péče. Nezapomněl bych na tělovýchovu a sport, vědu a další. Kde ale vzít peníze? Snad jen nekrást a bude jich pro všechno dost.

Ty poslední věty byly impulsem pro vstup do politiky? Nebo to bylo něco jiného? Přece jen, v minulém režimu jste musel kvůli svým politickým názorům opustit práci pedagoga, což mohlo vyvolat odpor k politice jako takové vůbec...?
Od dětství jsem byl vychováván jako třídní nepřítel (otec byl dvakrát vězněn a byl celý život politicky perzekuován) komunistického režimu. Já jsem byl správným synem svého otce, dopadl jsem podobně jako on. Byl jsem ze školství v roce 1973 na hodinu vyhozen. Po listopadu 1989 se toho mnoho nezměnilo. Ve školství jako i jinde nedošlo k výměně vedení, a tak všichni společně jako předtím v Národní frontě, která byla pro všechny, hlasovali pro Občanské fórum, které bylo také pro všechny. Tím se nastartoval další, tentokráte postkomunistický režim. Ten dodnes vše, co jsme měli dobrého, nevýhodně prodal, nebo zničil. Poslední dobou se na "vládnutí“ našich politiků nedalo koukat, natož s nimi souhlasit. Proto nastala vlna nevole a vznikla hnutí Úsvit a ANO. Do takzvané velké politiky jsem šel především proto, abych se spolu s dalšími podobně smýšlejícími lidmi pokusil změnit nepříznivý vývoj této země a nastartoval změny, které povedou k prosperitě státu a spokojenosti lidí. Víc v tom nebylo.