Jak vnímáte probíhající bouřlivou diskusi v České republice i celé Evropě o problému běženců ze severní Afriky a Sýrie, kteří zaplavují jih Evropy?

Na celé diskusi mi vadí její xenofobie, odmítání národů bez ohledu na to, jací ti lidé jsou nebo nejsou, protože to může znamenat velké bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Xenofobie se nemusí projevit jen vůči těmto lidem, ale může způsobit vznik a podporu nějakých radikálních hnutí, které mohou změnit volební výsledky v České republice. Podle našeho soudu se mají tyto věci projednávat racionálně, nikoli iracionálně. Česká republika se musí připravit na situaci, ať už je to teď se Syřany a Eritrejci nebo v budoucnosti s jinými národy, které se mohou dostat do vážné situace, že se mohou posouvat napříč světadíly. Diskuse o problému běženců u nás je složitější i proto, že nejsme principiálně připravováni na soužití s jinými národy, a to nám dělá poměrně velký problém. Když se dneska podíváme na některé cizí dětské pořady, naleznete v nich Asiata, člověka z Afriky, jižní Ameriky nebo někoho původem z Indie nebo Japonska. Myslím, že to je moudré pro to, aby člověk pochopil, že svět je barevnější, že není jen monokultura, ale je to multikultura. Když se projdete po Praze, potkáte během jedné cesty tramvají pět různých národností a není to žádný problém. Jde jen o to, do jaké míry jsme s tím schopni pracovat a do jaké míry jsme schopni vnímat třeba i to, že i jiní mohou mít tak vážné problémy, že ze své země mohou odejít. I my jsme byli dlouhou dobu v zemi, v níž se mnoha lidem nechtělo žít a byli rádi, když mohli opustit Českou republiku, odejít do nějaké jiné země, kde byli vlídně přijati. Prostě je to těžké, navíc je tady samozřejmě všeobecný strach úplně ze všeho.

Není ten strach pochopitelný v souvislosti s událostmi ve Francii a dalších západních zemích, kde propukají nepokoje potomků imigrantů a odkud odcházejí mladí muslimové bojovat za Islámský stát?

My varujeme před spoustou věcí, které s migrací souvisí. Před neznámou kulturou, říkáme, že by příchozí měli dodržovat pravidla, která patří do tohoto našeho velkého údolí mezi hraničními horami. Je také potřeba, aby byl připraven systém asimilace, aby se nevytvářely komuny, aby se lidi normálně zapojili do života, aby jim pomohly již tady etablované komunity. Myslím, že práce s tím bude velká spousta, nesmí to skončit diskusí, že tady někoho chceme nebo nechceme. Za posledních dvacet let přišla do České republiky spousta lidí, dokonce několik stovek tisíc, a my se musíme naučit třeba to, že bez ohledu na to, odkud ten člověk je, měl by mít stejné zacházení, stejnou cenu práce jako my. Prostě pokud pracuje, nikdo by ho neměl odírat jen proto, že je z nějaké jiné země, což nám tady zavádějí některé agentury práce. I z tohoto pohledu budeme určitě chtít dbát na to, aby tady nedocházelo třeba ke snižování ceny práce prostřednictvím zneužívání lidí, kteří se na území České republiky dostanou nelegálním způsobem.

Zmínil jste se o tom, že už k nám během několika minulých let přišlo několik tisíc lidí, v dalších evropských zemích jde o statisíce i miliony. Kolik utečenců může podle vás Evropa ještě absorbovat? Teď se mluví o přerozdělení čtyřiceti tisíc běženců z Itálie a Řecka, ale to je jen kapka v moři podle informací, že na cestu do Evropy se chystá na severu Afriky milion lidí. Zvládneme přijímat každého, kdo se k nám nějak dostane?