Jak byste zhodnotil poslední události na středoevropské politické scéně? Horký prezidentský kandidát Norbert Hofer navštívil našeho prezidenta Zemana. Neshodli se sice ve svém postoji k Benešovým dekretům a budování jaderných elektráren v Česku, na straně druhé si notovali v návrhu rozšíření Visegrádské čtyřky o Rakousko a vytvoření takové menší „středoevropské unie“ v současné Evropské unii. Naše hlava státu také označila Hofera za perspektivního politika s nebojácným přístupem, který má být ve svých postojích blízko k Robertu Ficovi nebo Viktoru Orbánovi. Co k této události říci? 

Jsem přesvědčen, že jsme zase na konci cyklu. Na jeho začátku přicházejí noví politici s novými řešeními starých problémů. Mají kompas a vědí, kam chtějí dojít. Ta řešení se líbí a lid ještě neví, jaké nové problémy přinesou. Změny systému přinášejí problémy růstu. Politici s kompasem jsou pak identifikováni lidem jako strůjci problémů a vyvolají reakci: „Děkujeme, odejděte!“ Po nich nastoupí jejich nohsledi, kteří nechtějí nic měnit, protože každá změna ohrožuje jejich postavení. Nemají jiný cíl, než udržet a posílit svoje postavení. Místo kompasu mají radar, který potřebují, aby včas rozpoznali, odkud se blíží problém a mohli se vyhnout konfrontaci s ním. Neřešením problémy narůstají. Politici a mainstreamová média věnují maximální úsilí zatajování, ukrývání a bagatelizaci problémů a útokům na nositele špatných zpráv. Politici si ještě myslí, že to ustojí, a ještě ostražitěji si hlídají stabilitu svého postavení. Politici s radarem nic řešit nechtějí a ani by to neuměli, nikdy to nedělali. Lidé je ještě volí, ale už jim nevěří. To je to, co prožíváme dnes. To je konečná fáze cyklu, fáze čekání na příchod nových politiků s kompasem, kteří zahájí nový cyklus. Kompas a radar jsem si vypůjčil od Davida Riesmana.

Miloš Zeman má rád úspěch a úspěšné. Imponují mu originální osobnosti, proto imponuje i sám sobě. Norbert Hofer jako finalista prezidentských voleb a s velkou pravděpodobností budoucí prezident je už teď úspěšný. Oba pánové vědí, co musejí navrhnout a co musejí odmítnout, neboť lid naslouchá, o Beneše a jádro tolik nejde. Radar Miloše Zemana identifikuje problémy, které občané vnímají jako důležité. Evropské národy ještě žijí a jejich příslušníci se cítí ohrožení. Reprezentanti těchto národů si zatím nemohou dovolit otevřeně jít s Berlínem a Bruselem a nemohou si ani dovolit jít proti zájmům většiny obyvatel. Je stále zřejmější, co je pro koho důležitější.

Někteří političtí komentátoři považují naše členství ve V4 za pomyslný kámen, který nás v zahraniční politice táhne ke dnu. Upozorňují na autoritářské způsoby politických lídrů zejména v Maďarsku a Polsku, které jsou terčem kritiky některých západoevropských vlád. Naopak řada českých politiků uskupení V4 chválí jako spolek, se kterým lze lépe prosazovat svoje hospodářské i ekonomické zájmy, zvláště pak v Evropské unii. Který z těchto názorů je vám bližší?

Nehodlám komentovat komentátory, zejména pokud jejich vliv rychle slábne. Za koho mluví? Cítí se taženi ke dnu, proto to zděšení. Představitelé zemí byli zvoleni s programem, k jehož realizaci musejí mít autoritu. „Někteří komentátoři“ mají raději představitele bez autority obyvatelstva, takové, kteří čekají na instrukce. Každý spolek uvnitř spolku je institucionalizovaný konflikt. Pochybuji, že lze i pomocí spolku V4 něco prosadit, když zejména někteří naši politici jsou advokáty Berlína a Bruselu. Ale V4 může trochu přibrzdit realizaci některých „evropských projektů“. Zejména po Brexitu Brusel přitvrdí, a tím vyhrotí konflikt.