S odstupem času, jak vy osobně vidíte 17. listopad a jeho odkaz?

Pro mne to je samozřejmě velice intenzivní zážitek. V listopadu 1989 mi bylo šestnáct let. Jsem narozený 19. listopadu, to bylo v devětaomsdesátém založeno Občanské fórum. Byl jsem ve třetím ročníku na gymnáziu v Sokolově, a vlastně to fascinující je, že teprve s odstupem vidím, že i před tím 17. listopadem existovalo v prostředí sokolovského okresu poměrně velké množství náznaků, že se něco  děje. Že ten režim prostě stojí na vratkých nohách a že spousta lidí, kteří koneckonců vypadali, že s ním jsou nějak svázáni, tak ho buď už jaksi pragmaticky opouštějí, nebo přestávají skrývat, že jsou v oponentuře vůči tomu režimu. A pak vlastně i na našem gymnáziu během čtrnácti dnů, tří týdnů přejela vlna a přišlo něco nového.

Pamatuji si, jak jsme týden po 17. listopadu stávali ve strašném mrazu před Hornickým domem v Sokolově, přijel Ivan Vyskočil, hulákal tam, řval, protože neměl mikrofon, a sděloval nám, co je nového v Praze, protože nejezdily noviny, ty se vyhazovaly z vlaku po cestě, abychom si to nemohli přečíst. Pro mne je to mimořádně intenzivní zážitek i pro to budoucí formování. Já jsem díky 17. listopadu mohl začít studovat obor, který tu dosud neexistoval, konečně jsem mohl jezdit do zahraničí, nemusel jsem dělat věci, které se blížily - nastoupit do bolševické armády, být vyzýván, abych se všemožně angažoval. Pro mne je to mimořádně intenzivní formativní záležitost, jako pro lidskou bytost.

Já jsem zažil všechny ty branné výchovy, týdenní výjezdy se střelbou ze vzduchovky a hod granátem na terč, přípravu na spartakiádu a další věci, které s tím režimem souvisely. To jsem všechno stihl absolvovat. Pro mne to, že 17. listopad dlouho nebyl státním svátkem, byla nepříjemná záležitost. To, že je a že se spároval s Dnem studentstva, je velmi dobře a vítám to. Univerzita je místo, kde se to všechno připomene. Typicky Západočeská univerzita v Plzni koná slavnostní zasedání vědecké rady datumově velmi blízko tomuto termínu a je to místo, kde se studentům uděluje řada ocenění a kde se to bere jako studentský svátek.

Těm, kteří v té době ještě nežili, se dá poměrně intenzivně připomenout  ten zážitek. A trochu je vtahovat do toho, že to byla studentská revoluce, alespoň v první fázi. Že to byla revoluce, jež jako každý student měla určité ideály, které se pak zpravidla poztrácí. Že to bylo něco, co skutečně zásadně proměnilo českou politiku a do jisté míry i společnost a umožnilo alespoň v tom prvním půlroce probudit ty lepší vlastnosti české společnosti, a i když na ně časem třeba zapomněla, tak jsou v ní zakódované. A při těchto svátcích se alespoň částečně dají vyvolat zase zpátky.