Před několika dny proběhla v Poslanecké sněmovně bezpečnostní konference, na níž představitelé armády prohlásili, že žijeme v iluzi bezpečnosti, ale ve skutečnosti jsme v podstatě ve válce, i když nejde o tu konvenční, ale o jiný druh války, o informační, kyberútoky apod. Co si o tom myslíte, nestraší nás trochu?

Domnívám se, že v určité iluzi žije česká společnost už od sametové revoluce. V iluzi, že zhroucením tehdejšího bipolárního světa nastala éra věčného míru. Už od tohoto počátku mnozí lidé oslabovali obranyschopnost naší země, snižovali rozpočet pro armádu a neuvědomovali si důležitost obranyschopnosti země. Dnes je situace mnohem vážnější, protože se změnily technologie, změnil se způsob vedení válek a my jsme se připravovali na obranu či na válku minulou. Je takové úsloví, že vojáci obvykle zbrojí na tu válku, která už byla, ale obávám se, že tentokrát je to mnohem vážnější.

Neukolébalo nás v tomto klamu také naše členství v Severoatlantické alianci, že jsme se spolehli na naše spojence s lépe vyzbrojenou armádou, kteří by nám v případě napadení přišli na pomoc? Ostatně celá Evropa je na tom podobně, spoléhá na Spojené státy americké.

Je samozřejmě pravda, že Evropa už celé staletí není schopna obhájit samu sebe a své zájmy. Ale chceme-li být skutečně silným státem, musí národ v sobě oživit schopnost samostatné existence, a to znamená probudit v sobě vůli se bránit, a to i v situacích, kdy to může vypadat, že jsme v tom sami. Když v roce 1938 čeští politici porušili masarykovský princip obrany a vzdali se, podlomili tím vůli národa se bránit. Poláci, kteří bojovali, tu vůli nikdy neztratili. Nechci volat po nějakém militarismu, ale všimněte si, že po roce 1945 už nikoho z politiků nenapadlo, že by náš národ mohl usilovat o nějakou obranyschopnost, a už jenom hledali nějaký deštník, pod který by se schoval. Našli Sovětský svaz a pod ním jsme uvízli čtyřicet dva let. Když potom komunismus padl, mnozí lidé šířili iluzi, že konečně nastává éra míru a že nemusíme už dávat peníze na obranu, že se o nás někdo postará. NATO se o nás postará, když se o sebe postaráme sami. A my budeme dobrý spojenec v NATO, když budeme mít vůli bránit sebe a dodržet spojenecké závazky.

Nepřipomíná Vám současná situace a postoj Evropy k Rusku situaci před druhou světovou válkou, ustupování požadavkům hitlerovského Německa ze strachu z vojenského konfliktu? Dnes evropské státy odmítají poskytnout zbrojní pomoc Ukrajině, protože se bojí rozšíření konfliktu z Ukrajiny na celou Evropu, například vrácení Ruskem anektovaného Krymu Ukrajině nebylo vůbec předmětem dohody evropských státníků s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Slabost je nebezpečná. Když Evropa mluví o tom, že konflikt na Ukrajině má jen diplomatické řešení, tím vlastně prohlašuje, že není ochotna se jakkoli vojensky angažovat. A pokud skutečný Putinův motiv je expanze, má před sebou důkaz, že Evropa mu bránit nebude, a s jídlem roste chuť. Tohle ví každý. Myslím si, že když už Evropa není schopna ani ochotna postarat se o bezpečnost na Ukrajině, měla by v sobě probudit vůli sjednotit se, vytvořit konečně tu deklarovanou společnou bezpečnostní a zahraniční politiku a zformovat evropskou armádu. A pak by to byl pan Putin, který by žádal o diplomatické řešení konfliktu, a nikoli paní Merkelová a pan Hollande.