Proč by se neměla zpřísnit legislativa ohledně kouření?

Myslím si, že současná legislativa je už dost přísná. S novým návrhem zákona na omezení kouření v restauracích a veřejných prostorech jde o to, že legislativa zasáhne do vlastnických práv majitelů restaurací, kteří do nich vložili své prostředky, a stát jim teď chce nařizovat, jestli jejich podniky budou kuřácké anebo nekuřácké. A to výhledově není jediné omezení, které se chystá, je to zásadní věc. A také já sám jako člověk, který si někdy zapálí, chci mít na výběr – byť s nějakým omezením – kde si mohu večer zapálit doutník, fajfku nebo cigaretu.

PETICE PROTI ZMĚNÁM ZÁKONA ZDE

Toto protikuřácké tažení trvá už dlouho. Odkud se bere trend, přichází z Ameriky?

To jsou fámy a šíří je lidé, kteří proti kuřákům bojují. Není to ale tak docela pravda. Ve Spojených státech je to někde velmi přísné, ale jinde zase volnější. Jen se podívejte, jak tady v Evropě máme na všech krabičkách potlačený design, to v Americe není, tam mají klasické krabičky s logem, jak si je pamatujeme ještě z minulých dob. Jen je tam malým písmem varování a design není zohyzděn nápisy nebo obrázky jako v Evropě.

Byl jsem v Nashvillu, kde je něco jako ostravská Stodolní ulice, kde se ve většině podniků nekouří, ale najdete tam jeden bar, kde to lze. U nás jsme na konci od Západu postupující vlny zakazování a budeme zřejmě kuřáky pronásledovat nejpřísněji. Úplný zákaz kouření v restauracích povede k tomu, že lidé budou kouřit venku, bude tam hluk, přibudou stížnosti a dojde k zákazu i tam. Pak už si nedovedu představit, kam kuřáci půjdou, asi si koupí flašku a budou sedět doma…

Proč zrovna kouření vyvolává tak silné emoce?

Je to zřejmě tím, že si teď prostě vytáhli Černého Petra kuřáci, ale chystá se nepochybně další zátah proti alkoholu a dalším cílům. Kouření je první na ráně, protože je dost viditelné. V těch debatách se většinou zapomíná, že je to poměrně silný ekonomický produkt, který živí spoustu zaměstnanců a na daních přináší do státního rozpočtu velké peníze.

V protikuřáckých kampaních se silně pracuje s motivem strachu, na krabičkách cigaret se objevují obrázky nádorů apod. Je to dobrá metoda?

Nevím, kdo to vymyslel, ale myslím, že vyvolávání strachu takovým způsobem nemá žádný efekt. Ono to kuřáka sice otráví, když vidí něco ošklivého, ale buď si zvykne, nebo si přendá cigarety do tabatěrky, ale nemyslím, že ho to od kouření odradí.

Ale celá ta široká protikuřácká kampaň míří dlouhodobě mimo, zákaz má totiž opačný efekt. Na začátku 90. let mezi mládeží kouření bylo spíš na ústupu, ale teď pod dojmem, že jde o něco přísně zakazovaného, mají mladí pocit, že to je ta správná frajeřina, to zakázané ovoce. Ostatně počet kuřáků mezi mladými navzdory kampaním roste. A když se to zakáže striktně, dopadne to jako s každou prohibicí – lidé budou kouřit, ale stát nebude mít peníze. A zaplatí to ve výsledku i nekuřáci, protože někde ty peníze v rozpočtu budou chybět.

Co říkáte na to, že součástí protikuřáckých opatření je i to, že se kuřáci nezobrazují ve filmech?

To je obrovské pokrytectví. Tvůrce filmu zobrazuje realitu, jak ji vidí on, a pak má točit o neživotných lidech, kteří nekouří, nepijí a nesouloží? To je pokrytecké, původně to vznikalo v Americe, ale tam se už od takových restrikcí upouští. Koneckonců tam v poslední době v některých státech legalizovali marihuanu. A my si tady teď všechno zakážeme, abychom to pak zase povolovali? To mě lidsky štve, a proto jsme založili občanské sdružení a zorganizovali petici.

Jaké aktivity chystáte na její podporu?

V Lucerna Music Baru chystáme 31. května na podporu petice velký koncert za účasti spousty populárních lidí. Spoléháme na to, že osobnosti přinesou petici mediální zájem, zatím ale nemohu jmenovat, kdo se do akce zapojí.

Co si slibujete od petice?

Potřebujeme sehnat minimálně deset tisíc podpisů, aby se ze zákona peticí musel Senát zabývat. Jde o to, aby poslanci a senátoři, kteří nesouhlasí se zpřísněním, měli něco v ruce ze strany občanů. Zatím se spolčovali spíš odpůrci kouření a kuřáci nic takového nedělali. Neděláme si iluze, že by to mohlo vést k úplnému odmítnutí zpřísnění zákona, ale chtěli bychom, aby ta norma měla alespoň trochu lidskou tvář.

Co může boj o restrikce kouření obecně znamenat pro pocit svobody u nás?

To je ten nejdůležitější faktor a také díky tomu také naši petici už podepsalo přes čtyři tisíce lidí. Je mezi nimi i spousta nekuřáků i mezi známými osobnostmi, oni cítí hlavně ohrožení svobody. Stát se začíná chovat přísně a omezovat lidi a kouření je jen první krok, můžeme třeba časem zjistit, že najednou budeme mít v autě čip na sledování rychlosti, a může to jít i dál.

Kam až může jít ostrakizace kuřáků?

V tom je příkladem New York, který je v USA nejpřísnější, tam nesmíte ani otevřít okénko auta, kde kouříte, a přitom zplodiny z auta nikoho nezajímají. Jiným případem je stav, kdy v některých státních bytech v Austrálii nemůžete kouřit ani doma. Kdo ví, kde by takové nápady mohly skončit u nás.

Navíc lze při zmíněné ostrakizaci cílit na morální opovržení kuřáky. Je to vidět už v médiích, kde se vypichuje třeba to, kdo si kde zapálil, komentuje se to tak, že „si neodpustil cigaretu“, a je to démonizováno, aby se ukázala morální zkaženost díky cigaretě. Vytváří se tím mediální pohled na kuřáky a bude to pokračovat.

Mají kuřáci víc platit na zdravotní pojištění?

To je už úplná diskriminace. Aby něco takového bylo spravedlivé, musel by víc platit i ten, kdo jí sladkosti nebo kdo vypije denně pět redbullů? Kuřák dnes z krabičky cigaret státu odvede asi padesát korun, tak nevím, proč by měl ještě víc doplácet. Lyžař nebo cyklista také podstupují větší riziko než někdo, kdo sedí doma a neplatí vyšší pojištění.

Jedním z nejznámějších českých kuřáků je prezident Zeman, který se svým kuřáctvím téměř chlubí, ale zároveň řekl, že zpřísnění zákona určitě vetovat nebude…

To mě překvapuje a připadá mi to jako vrchol pokrytectví. Miloš Zeman v pozici prezidenta kouří a bude kouřit všude, kde se mu zamane, zákaz nezákaz, to mi nepřipadá fér. Pokud se zpřísněním souhlasí, neměl by chodit do České televize, kde se nikde kouřit nesmí, a chtít „popelníček“. Je i to určitý druh populismu, on totiž ví, že je ve společnosti určitá objednávka na postup proti kuřákům.