Island prožil před necelými deseti lety státní bankrot. Řada měst třeba z Velké Británie či Nizozemí, ale dokonce i z České republiky tam přišla o peníze, o kterých si myslela, že je zhodnotí. Jaká je situace na Islandu dnes? Prý bankrot Islandu nakonec prospěl. Jak vidíte současný stav tamní ekonomiky?

Ano, podíváme-li se na to tak, že Islanďané se z větší části zbavili svých dluhů, tak ano, Islandu prospěl. Ale přímo státní bankrot to nebyl, byla to rozsáhlá a hluboká finanční krize. Bude  dobře, aby naši občané věděli, že k problémům bank se dá přistoupit i jinak, než tomu bylo u nás. A problémy to byly obrovské. Islandská centrální banka při řešení problémů tří největších islandských bank (Kaupthing, Landsbanki a Glitnir) také přistoupila k finanční pomoci těmto bankám. Nepůjčovala jim však jen další a další peníze, ale půjčky – spíše tedy investice, vyměňovala za svůj podíl v těchto bankách. V podstatě si ty banky Islandská centrální banka postupně kupovala – prostě něco za něco. A to ne přímo úplně nevýhodně. Závazky bank odkupovala za 40 % jejich nominální hodnoty. Tím však rozdíl od řešení problémů bank v ČR zdaleka nekončí. Tyto banky Islandská centrální banka dále nesanovala, ale založila tři nové, do kterých převedla pouze aktiva těchto bank. Vznikly tak tři nové banky. Z banky Glitnir vznikla Islandsbanki (v ní má stát 100% podíl), z Kaupthingu Arion Banki (13% podíl) a z Landsbanki vznikla Landsbankinns (s podílem státu 98,2 %). Vše to bylo v součinnosti s islandským parlamentem, který ve velmi krátké době přijal řadu legislativních opatření (obrazně řečeno „přes noc“). Jedním z nejdůležitějších bylo to, že centrální banka získala pravomoc (pomocí řídicího výboru) měnit pořadí a prioritu věřitelů bank. Bylo to sice tvrdé řešení, ale ochránilo vklady drobných střadatelů a islandský rozpočet to nestálo tolik peněz. Je správné říci, že nic jiného jim moc nezbývalo vzhledem k velikosti islandského rozpočtu a objemu dluhů islandských bank. Drobní střadatelé – občané Islandu – tak prioritně získali své vklady zpět z aktiv bank, aniž do nich centrální banka musela pumpovat peníze jako u nás. A ti velcí investoři, převážně britské a nizozemské fondy, prostě měli smůlu a na ně se už nedostalo. Prostě špatně investovali, neuváženě půjčovali, a tak si nesli důsledky svého špatného podnikání. Islandská vláda prostě řekla, že soukromé investice velkých investorů zachraňovat nebude. Řídicí výbor pak původní islandské banky, ve kterých stát získal podíl, vedl a vede k řízené likvidaci. Islandský stát těmito operacemi tak ve velmi krátké době získal již 50 % z investovaných částek zpět. Nyní připravuje privatizaci těch tří nových zdravých bank a získá další vložené částky zpět. Současný stav tamní ekonomiky se zotavil již natolik, že opět na Islandu rostou ceny nemovitostí, dokonce velmi rychle. Přibývá další výstavba a Islanďané mají velké plány. Já to hodnotím tak (a nejsem sám), že opět mají finanční – investiční„roupy“, ale centrální banka a islandský úřad pro dohled nad finančním trhem FME tvrdí, že věci již mají pod kontrolou – nu doufejme. 

V dubnu bleskově rezignoval islandský premiér Gunnlaugsson kvůli Panama Papers. Ničeho trestného se ovšem nedopustil. Svědčí to o tom, že více než tři sta tisíc Islanďanů je skutečně pánem svých politiků?

O této záležitosti jsme nehovořili. Rozhodně si však myslím, že jsou pány svých politiků určitě více než u nás. Na Islandu (a stejně tak v Norsku) by si určitě nikdo nedovolil říct, že referendum o případném vystoupení z EU je blbost, jak jsem byl tomu svědkem ve sněmovně u nás. Stejně tak o institutu referenda tam nikdo nepochybuje. A uvedu ještě další zajímavost. Islandský parlament je nejstarší na světě a poprvé zasedal už v roce 930. A jmenný seznam jeho tehdejších členů mají dodnes.

Ostrovní stát, který je samostatný od roku 1944,  uvažoval o vstupu do EU. Mluvilo se tam i o přijetí eura. Navštívili jste  i Centrální islandskou banku. Oslabují třeba Islanďané podobně jako my islandskou korunu vůči euru? Jak na tom je islandská koruna?