Podle předsedy Evropské rady Donalda Tuska čelí Evropská unie v současnosti výzvám, které jsou nebezpečnější než cokoliv za uplynulých šedesát let evropské integrace. Mezi nimi kromě Číny, Ruska, Islámského státu a teroru a anarchie na Blízkém východě uvedl i novou administrativu v USA. Je pro Evropu důvodem k poplachu pouhých pár dnů působení Donalda Trumpa v Bílém domě a v čem by nebezpečí pro Evropu ze strany Spojených států mohlo spočívat?

V první řadě se domnívám, že ze všech nebezpečí, která jste vyjmenoval, je největším nebezpečím pro Evropskou unii Evropská unie. Díky sebedestrukční politice jejího vedení. Pokud se pan Tusk takto vyjadřuje, lze to také chápat jako svalování viny za vlastní neschopnost na někoho druhého. Připomíná mi to některé anekdoty z dob, kdy na obzorech plály jasné zítřky. Jedna hovořila o tom, že socialismus má čtyři hlavní nepřátele. Jaro, léto, podzim a zimu. Evropská unie, jak vidím, jich má daleko víc. Nový prezident se ještě neohřál v Bílém domě a už ohrožuje sjednocenou Evropu. Mohu se dokonce domnívat, že bruselská administrativa je ve skrytu duše ráda, že americkým prezidentem je právě Trump. Konečně má dalšího nepřítele, na kterého se budou, podobně jako na ona čtyři roční období, svalovat vlastní pochybení.

Donald Trump po svém nástupu leckoho překvapil, protože na rozdíl od jiných politiků začíná uvádět v život to, co před volbami sliboval. Jeho dekrety namířené proti migrantům, kdy do USA nesmějí vycestovat občané sedmi muslimských států, však vzbudily velké pozdvižení stejně jako rozhodnutí o pokračování ve stavbě zdi na hranici s Mexikem. Jsou to rozumné kroky, které USA přijímají v zájmu své bezpečnosti i za cenu omezení pohybu osob, ale neměl by si podobně nekompromisně počínat každý stát?

Zda to rozumné kroky jsou, nebo nejsou, o tom si musí rozhodnout každá země sama. Jinak je to, opět použiji socialistický termín, vměšování se do záležitostí cizího státu. Kdo nám či komukoli jinému dává právo kritizovat vládu druhého státu za jeho vnitřní politiku? Když americký prezident bránil americké zájmy daleko za hranicemi pomocí tanků a armády, bylo to v pořádku. Když prezident brání vlastní zemi pomocí dekretů, je to cílem tvrdé kritiky. Především z řad hereček, modelek a zpěvaček a jiných celebrit.

Proti Trumpovi se hned po jeho inauguraci uskutečnil pochod „Woman March On Washington“ za účasti milionů protestujících v několika městech. Je jeho nástup do funkce opravdu nebezpečím z pohledu žen? Dá se za ně považovat Trumpovo nařízení, podle kterého se zakazuje financování neziskových organizací, jež poskytují poradenství či přímo pomáhají ženám k potratu?