V kauze dětí Michalákových nastal posun, ze kterého asi nemáte radost. Jedno z dětí dostalo bez vědomí matky norské občanství. Co tomu říkáte?

 

Mě to nepřekvapilo. Opakovaně jsem na tuto možnost ministryni Marksovou upozorňoval. Ukazuje se, že vše, co jsme o Norech říkali, je pravda. Šlo jim v první řadě o odstavení matky, která s nimi bojovala. Nechali si tam otce, který je v některých záležitostech jednodušší. Pak postupovat tak, aby obě děti adoptovali a matka je nikdy neviděla.

 

Je to dítě, takže s případným občanstvím by snad měli souhlasit rodiče. Nebo jak to je? V tomhle případě tedy souhlasil otec?

 

Ano. Postup je takový, že Norsko Evu Michalákovou zbavilo rodičovských práv, přestože se vůbec ničeho nedopustila. Je to podle mě zločin proti lidskosti úplně brutálního charakteru. Otec šel celou dobu Norům na ruku, protože se chtěl pomstít matce, a tak s tím souhlasil. Ta se s ním totiž rozešla a našla si jiného přítele. 

 

Dá se tohle brát jako krádež dítěte matce?

 

Rozhodně. Ale i České republice. Postup ministerstva zahraničí – nějaká nóta – je směšný. Pánové Zaorálek, Sobotka, paní Marksová v té věci vůbec nic neudělali. Nemuselo to dojít do tohoto stavu. Máme záznamy matky, jak se s dětmi setkávala po odebrání, je to dokumentováno fotkami i jinými věcmi, že děti se na matku těšily, milovaly ji, chtěly zpátky k rodině. Co Norové udělali, je poárijštění českého dítěte, udělání z něho norského občana a přetrhání všech kontaktů. Teď začne hlavní masáž Norů, začnou z dítěte vychovávat nového Nora. Je to i z pohledu 21. století krádež dítěte a naprosté porušení veškerých mezinárodních smluv a dohod.

 

Dá se s tím ještě něco dělat, nebo je to už nezvratné?

 

Podle mě už je to nezvratné. Jediná naděje je Evropský soud pro lidská práva. Ale vzhledem k tomu, jak probíhá norský lobbing a způsob argumentace, bude to opravdu těžká bitva. Přál bych si šťastný konec, ale podle toho, jak Česká republika matce nepomáhala a nepomáhá, je proti matce a proti dětem, těžko sama matka, i kdyby měla nejlepšího právníka na světě, proti té mašinérii uspěje.

 

Je to tedy i vinou pasivity těch českých vrcholných politiků, kteří jsou ve funkcích, kde by to mohli ovlivnit?

 

Naprosto. Když si vezmete vyjádření ministryně Marksové za poslední tři roky... Máme i vyjádření norských diplomatů, že když ministryně Marksová přijela do Norska, tak vlastně potvrdila postup norských úřadů a řekla, že to vidí naprosto stejně. Že děti by byly odebrány i v České republice. Z žádného dokumentu, který jsem viděl, to však nevyplývá. Teď před volbami můžeme říci heslo: Chcete, aby vám dítě odebrala sociálka. Volte ČSSD. Jsem opravdu strašně naštvaný na postup českých politiků a neschopnost a neochotu cokoliv dělat. Těžko se mi k tomu hledají slova. Řešil jsem řadu případů českých občanů v zahraničí. Můžu říci, že když se za ně čeští politici a úředníci nepostaví, můžou se stavět na hlavu a nic se nezmění. Příkladem může být případ matky ve Švýcarsku, která byla na psychiatrii. Byla zbavena svéprávnosti. Měli jí odebrat dítě po porodu. Ale tím, jak jsme komunikovali se švýcarskými úřady, dítě nebylo odebráno po porodu. Matka dosáhla toho, že jí byla vrácena svéprávnost. V současné době žije v České republice bez jakýchkoliv problémů i se svým přítelem. Ten její případ byl daleko horší, než případ dětí Michalákových, ten je proti tomu slabý odvar.