Co si myslíte o kauze sestřeleného malajsijského letadla? Cui bono? Je v zájmu Ruska či východoukrajinských rebelů tato záležitost?

Nejsem expert na letectví a balistiku. Cítím se být ale expertem na krizovou komunikaci. A tvrdím s plnou odpovědností, že je jisté, že ukrajinská vláda byla na tu událost připravena předem. Po útoku na Dvojčata trvalo Bushovi čtyři dny, než byl schopen zformulovat odpověď. Když se izraelská armáda dostala do pasti na lodi Mavi Marmara, trvalo jí pět dnů, než přišla s rozumným stanoviskem. Porošenko měl hotový postoj do hodiny po incidentu. To může mít jediné vysvětlení. Tiskovou zprávu už měl připravenou.

Nesouhlasíte s článkem, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.) Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody, Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové či Džamily Stehlíkové.

Tím netvrdím, že letadlo sestřelila ukrajinská armáda. Tvrdím ale, že už ve chvíli, kdy bylo navigováno do bojové zóny, počítala ukrajinská vláda s jeho sestřelem. Načasování incidentu skutečně nepůsobí jako náhoda. Došlo k němu, když americký kongres odmítl schválit sankce a kdy byl jasné, že se sankce nepodaří prosadit ani v EU. Jednoznačnými příjemcemci výhody jsou ti, kdo prosazovali sankce. 

Co říkáte tomu, že USA a EU uvalily na Rusko nové sankce? Prospěje to něčemu?

Zchudnou Rusové, zchudnou Američané a zchudnou Evropané. Bojím se, že za tím není žádný hlubší plán nebo dlouhodobý záměr. 

Podle Martina Bursíka „sankce musí být doprovázeny přítomností NATO v pobaltských zemích, které jsou pravděpodobně nejohroženější. Což znamená vybudování základny v Polsku a rotace a přítomnost armád NATO v Pobaltí“.

Mezi českými intelektuály dlouhodobě funguje to, čemu se říká group-think. Tak se označuje jev, kdy v nějaké skupině vznikne atmosféra bránící kritickému myšlení. Všichni členové jsou nuceni papouškovat stanovisko skupiny, jinak jsou okamžitě označeni za zrádce. Hecují se, kdo bude radikálnější a kdo emotivnější. Skupina, která něčemu takovému propadne, pak není schopna realisticky posuzovat alternativy a myšlenkově rychle degeneruje. Přesně to se stalo českým intelektuálům a Martin Bursík je ukázkovým příkladem. Parta lidí se hecuje, kdo nejrychleji vyvolá válku s Ruskem, a tahle bojechtivost se stává definičním znakem příslušnosti ke skupině. 

Co se týče přítomnosti vojáků NATO v Pobaltí, připomenu, co k tomu před časem řekl místopředseda Svobodných Tomáš Pajonk. Možná ho nebudu interpretovat přesně, ale ten základ je asi v tomhle. Pokud se pobaltští bojí ruské invaze, proč něco nepodniknou sami? Dávají třetinu HDP na zbrojení? Kupují urychleně bojové vrtulníky? Hloubí zákopy? Opevňují města? Ne, oni jsou v pohodě a nedělají nic. Pravděpodobně proto, že dobře vědí, že jim nic nehrozí. Tak proč se máme angažovat místo nich?