Česká národní banka ve čtvrtek zvýšila základní sazbu o čtvrt procentního bodu na 0,5 procenta. Jaké dopady bude mít toto rozhodnutí na ekonomické dění u nás?

Odpověď na tuhle otázku můžeme pojmout dvěma způsoby.

Z jednoho pohledu můžeme říct, že dopad to nebude mít žádný, protože veškerý dopad se už vlastně odehrál v předešlých týdnech. Na finančním trhu totiž platí, že reaguje ne na události, které se uskuteční, ale na očekávání, že se daná událost uskuteční. Protože zvýšení úrokových sazeb se čekalo, již se v nastavení koncových úrokových sazeb či v kurzu koruny dávno zrcadlilo. Samotné technické zvýšení signálních úrokových sazeb ČNB tedy vlastně již jen „legitimizovalo“ status quo. Zkrátka ČNB už před časem signalizovala, že nyní bude postupně zvyšovat své úrokové sazby, takže také koncové úrokové sazby pro klienty už začaly a ještě nějaký čas pozvolna budou růst. To je ovšem spíš takový technicistní pohled.

Pak je tu pohled z většího nadhledu. A ten už dává trochu horší obrázek. A říkám to s vědomím toho, že centrálním bankéřům se mé závěry nebudou líbit: Zkrátka před časem začali centrální bankéři s intervencemi proti české koruně v době, když už tyto intervence byly dle mého soudu v podstatě zbytečné. Začali intervencemi podporovat ekonomiku v době, kdy už byla z nejhoršího venku. A pak ji neustále podporovali, když sama od sebe rostla. Vlastně růst ještě víc přihřívali. A teď dochází k přesně opačnému jevu. Ekonomika už je na vrcholu, už vykazuje první známky zpomalení. A centrální bankéři v tu chvíli přicházejí s opatřením v podobě vyšších úrokových sazeb, které je určené ke zchlazení přehřáté ekonomiky. A budou ekonomiku zchlazovat ve chvíli, kdy už nastartovala spontánně mechanismy, aby se zchlazovala sama od sebe.

Jinými slovy řečeno, centrální banka vždy přišla se svým opatřením až po funuse. Zpozdila se o několik měsíců. Úrokové sazby už dávno měly být vyšší. Intervence proti české koruně neměly vůbec začít, a když už začaly, měly skončit o dva roky dřív. A tak dál.