Premiér Bohuslav Sobotka se nedávno na sněmu Hospodářské komory vyslovil pro to, aby si Česká republika stanovila termín přijetí eura. Vím, že vy zavedení společné evropské měny u nás moc nefandíte, ale jak byste se vypořádal se Sobotkovými argumenty, že po letošních parlamentních volbách ve Francii a v Německu nebude eurozóna čekat na zbývající země EU, a pokud bychom euro nepřijali, stalo by se Česko fakticky členem „druhé kategorie“?
Za prvé je potřeba definovat, co je myšleno termíny „státy první a druhé kategorie“. Vlastně jde pouze o slovní hříčku, poněvadž ze čtyř nejvýznamnějších zemí eurozóny, kterými jsou bezesporu Německo, Francie, Itálie a Španělsko, by byly – nebýt Evropské centrální banky – již tři z těchto států v bankrotu. Z toho vyplývá, že za státy „první kategorie“ lze podle této nejasné terminologie považovat nikoli nejúspěšnější, ale pouze největší a nejsilnější státy eurozóny disponující výsadou, že mohou de facto beztrestně porušovat platné zásady Evropské unie. Konkrétně tím v daném případě myslím ustanovení EU omezující schodky veřejných rozpočtů.
Zcela opačný postoj k přijetí eura přednesl nedávno čtenářům PL někdejší viceguvernér ČNB a kandidát TOP 09 na ministra financí Luděk Niedermayer. Čtěte ZDE
Nicméně co se týče uvedeného prohlášení pana premiéra Sobotky, v žádném případě je nehodlám zlehčovat. Je zřejmé, že očekává zvýšený tlak z Bruselu, proti čemuž se v důsledku podepsané Maastrichtské a posléze Lisabonské smlouvy dá dost těžko něco dělat, poněvadž o našem povinném vstupu do eurozóny bylo již dávno rozhodnuto. Nicméně spíše než toto jeho prohlášení, které osobně považuji za účelově vypuštěný testovací balónek, mne před několika dny značně překvapilo jeho bezmezné nadšení ze zvolení nového prezidenta Francie pana Macrona. Že by si pan premiér uvědomil rizika plynoucí z jeho zvolení pro Českou republiku až nyní? Na druhé straně si naopak velice vážím zcela jasného a srozumitelného prohlášení guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, který o případném přijetí eura řekl: „To je věc, o níž by, byť nepřímo, měli rozhodovat voliči. Sice jsme si v referendu odhlasovali, že se připojíme k Evropské měnové unii, nicméně je také férové si říci, že eurozóna se v mezidobí změnila; ta je dnes opravdu jiná, než byla v roce 2004.“
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
