Co vás jako profesora informatiky stále láká na české parlamentní politice? Většině akademiků stačí ta fakultní nebo univerzitní…

Už jako rektor Masarykovy univerzity jsem se k otázkám vzdělávání, školské politiky i vědy veřejně vyjadřoval a v této snaze vidím i péči o společnost, ve které žijeme. Když jsem za stranu LiRA poprvé kandidoval do Senátu jako tehdejší rektor, pečlivě jsem se díval na to, jak vypadala situace v jiných zemích nebo i u nás v minulosti. Například za Rakouska-Uherska byli rektoři univerzit členy sněmu, v tom vidím způsob, jak se v parlamentní demokracii omezuje absolutní moc výkonné složky.

Posledních několik let přineslo v České republice výrazné změny v rozložení politických sil, skončila představa, že se u moci budou střídat stále jen dvě nejsilnější strany. Jak to vnímáte jako zástupce hnutí, které se na takových změnách podílí?

Každá změna v takovéto situaci vzbuzuje neklid lidí, kteří dlouho měli pocit, že jsou součástí establishmentu a že systém, v němž působí, je v pořádku. A nemusí to být nějací mafiáni, ale jen ti, kdo jsou spokojení sami se sebou v politice. Do takového pocitu se v prostředí "pražské Malé Strany“ snadno upadá. Pro mě je podstatné držet stále kontakt s vysokoškolským prostředím a studenty, výukou na fakultě. To dělám stále, i když v malé míře, abych neztratil pocit příčetnosti.

Co podle vás způsobilo, že se dřívější stabilita ztratila?

Stav, do kterého politiku dovedly etablované strany, nebyl výrazem politického zápasu, soupeření nebo směřování, které by bylo dáno tím, že jsou strany napravo nebo nalevo. Šlo o síť zákulisních vztahů, obchodů a politických a ekonomických zájmů, ve kterých se alespoň pro mě otázka pravice či levice téměř ztrácela. Příkladem je pro mne stále opoziční smlouva, podle mne spíš koalice. Tyto prvky se ale do vyšších pater politiky dostávaly už z komunální úrovně. Panovala zde jakási strnulost a úroveň politiky určoval zčásti diletantismus, zčásti korupce. To si celou dobu říkalo o to, aby přišel nějaký nový činitel.

Jaká je podle vás pozice hnutí ANO?

Otázky, jestli je ANO standardní politickou stranou, a všeobecné očekávání, že v hnutí nastane nějaký zásadní problém, mi připadají směšné. Žádná z politických stran u nás nemá nijak extrémně velkou tradici a každá prošla nějakým štěpením a změnami – z ODS se oddělila Unie svobody, od ČSSD se odštěpila Zemanova strana, co si zrovna nevzpomenu na její název, a o kontinuitě s předúnorovou sociální demokracií by se také dalo úspěšně pochybovat, z KDU-ČSL odešla její zkorumpovanější část do TOP 09. Z tohoto pohledu mi nálepkování, zda je nějaký politický subjekt učebnicovou politickou stranou, nepřipadá důležité, podstatné je, jak bude fungovat.