Na debatě s europoslancem Luďkem Niedermayrem jste prohlásila, že se bojíte nové studené války, a to v tom lepším případě. Proč?

Rusko je ekonomicky nestabilní. Putin si myslí, že je novodobý car. Což je velmi nebezpečná situace. Dlouho lidi nacionalismem krmit nemůžete. Ve chvíli, kdy budou mít hlad a nebude se jim dostávat nějakých základních potřeb, začnou se bouřit. A to, že je v nich vypěstované vlastenectví – které v některých zemích Evropy postrádám – je nebezpečné v tom, jak ti lidé budou konat. Když se po Putinovi objeví někdo další ještě sebestřednější, máme zaděláno na celosvětový problém.

Takže myslíte, že pokud se Rusko dostane ekonomicky na kolena, může po Putinovi přijít ještě někdo horší?

Ano. Co si budeme povídat. Nacionalistické tendence rostou nejenom na východ, ale i v Evropě. Je jednoduché svalovat vinu na ostatní, což Rusko se svojí propagandou dělá. Místo aby se snažili dělat věci lépe a vzít si nějakou zpětnou vazbu. Aby se v té zemi lépe žilo. I vzhledem k tomu jaké tam mají nerostné zásoby. Bohužel se v tomto směru nechovají příliš efektivně. A s těmi posilujícími nacionalistickými tendencemi se mi to jeví, jako bychom se vraceli do třicátých let minulého století. Celosvětově doznívá krize, nikdo neví, jestli nepřijde nová, lidé jsou bez práce. I když si myslím, že zrovna v Evropě se nežije chudě, ale směrem na východ a dolů je to čím dál tím horší. Zároveň na ty lidi působí reklama ze západních zemí. A začnou ty věci chtít taky. A kde je vezmou? Označí nějakého viníka. Pro Rusko je to v tuto chvíli Evropa a USA. V tomhle vidím nebezpečí. Protože takovouhle propagandu jsme tu už měli...

Ve vztahu k Rusku zastává asi nejtvrdší postoje vaše topka. Souhlasíte s ní v tomto směru?

Ano. Zahraniční politika topky se mi líbí, jsou vidět zkušenosti Karla Schwarzenberga a Jaromíra Štětiny. Já osobně bych byla proti Rusku ještě tvrdší. Teď už přestal být prostor pro jednání v rukavičkách.

A jak se díváte na postoj vlády?

To je takový alibistický postoj, abychom si to nerozházeli s nikým. Rusko je sice naším obchodním partnerem, můžeme s ním mít dobré vztahy. Ale kdo nám zaručí – vzhledem k tomu co jsem popsala výše – že se nám nezopakuje rok 1968.

Jste lídryní liberecké topky do voleb a pracujete v sociální oblasti. Právě za ní byla topka velice kritizovaná za Nečasovy vlády, hlavně kvůli činnosti Jaromíra Drábka jako ministra práce a sociálních věcí. Jak vy ho hodnotíte?

Musím říci, že se v tomto období hodně věcí povedlo. Osobně kvituji možnost pěstounské péče na přechodnou dobu. Kdy je tady filozofie, aby nám děti nekončily v kojeneckých ústavech a šly rovnou do rodin. Myslím, že spousta věcí se nekomunikovala dobře. Jaromír neměl lehkou pozici. Topka přišla k vládě v době krize, kdy bylo potřeba šetřit. Na jednu stranu se některé věci mohly udělat citlivěji a pozvolněji. Lidé na ně nebyli připravení. Rychlost reforem se projevila negativně. Byla snaha co nejrychleji ušetřit a důkladně se nediskutovalo tak, jak by se mělo.

Velkým problémem byly S karty. Osobně jsem S karty kvitovala, ale ne jako povinnost. Každý člověk by měl mít právo volby. A rozhodnout se, jestli bude kartu využívat, nebo používat standardní poštovní poukázky. S kartu jsem vnímala jako nástroj jak zamezit plýtvání státních peněz. Od lidí, kteří jsou dlouhodobě nepřizpůsobiví a mrhají státními dávkami. Karta měla umožnit kontrolu finančních prostředků, které se přerozdělují do sociální politiky. Že se z ní stal jednotný balíček, dobře nebylo. S Českou spořitelnou se mělo více vyjednávat, aby to nebylo takto paušální. Poučení pro všechny je, že se nemají dělat jednorázové rychlé kroky a více se musí diskutovat. Ale na druhou stranu je otázka co lidí chtějí. Určitě si nepřejí, aby se mrhalo s jejich penězi. Což se v případě určité skupiny občanů děje. A když tu máme nástroj, který by tomu zabránil, tak se to nelíbí také...

Jinak si nemyslím, že by topka byla asociální strana. Je sociálně odpovědná s výhledem do budoucnosti. Je velmi snadné říkat, rozdáme všem. Ale nikdo neřekne komu dáme za rok a z čeho. Je důležité přemýšlet z pohledu deseti, dvaceti let, a ne čtyř, což je jedno volební období.

Liberecká topka má velice zajímavou historii. Do komunálních voleb jdete letos poprvé, protože před čtyřmi lety kvůli vnitřním neshodám byl nucen místopředseda Kalousek libereckou Topku krátce před volbami zrušit. Teď už je to u vás v pohodě?

Nebudu popírat, že před čtyřmi lety tady byla skupinka lidí, která nenašla společné téma. Ale je to sporné. Liberecký zmocněnec strany tehdy svévolně vyškrtl z kandidátky tři lidi, včetně lídra. To by oslabilo každou stranu. Z vedení přišlo jednotné stanovisko raději nás rozpustit, než situaci řešit. Což chápu, jsme velké město, příliš na očích. Ale zase všech třicet šest zbylých kandidátů deklarovalo ochotu voleb se zúčastnit...

Od té doby jsme se transformovali, někteří lidé odešli, zůstalo zdravé jádro. Ke kterému přibyla řada dalších lidí. Za ty čtyři roky se více známe, víme co od sebe můžeme čekat. Naše vztahy se prohloubily. Jsme normálně fungující buňka, která jde za cílem něco tady v Liberci změnit. K tomu se snažíme napnout veškeré síly, které máme.

Na celostátní úrovní spolupracuje poměrně úspěšně topka se Starosty a nezávislými. V Libereckém kraji však vzájemná spolupráce trošku drhne. Do krajských voleb jste šli samostatně (na popud Starostů, kteří je vyhráli) a i teď v komunálkách jdete samostatně. Není to škoda, nebudete si vzájemně přebírat voliče?

Topka na celostátní úrovní spolupracuje se STANem. Což je jiná organizace než Starostové pro Liberecký kraj. Máme s nimi dobré vztahy, ale konkurence prostě má být. Takže se ukáže za kým voliči více stojí. Starostové jsou místně zaměření, kdežto v topce je více těch, kteří se ztotožňují s celostátní politikou. Dokážu si představit, že pokud se do zastupitelstva dostaneme, jsou pro nás Starostové přirozený koaliční partner. Máme spoustu názorových shod a bodů, které chceme řešit stejně. A jestli nás to oslabuje, toť otázka...

Jaké vidíte hlavní problémy Liberce?

Z pohledu mé generace je problém nedostatek míst pro děti ve školkách. Řada mamin si vzala zkrácenou mateřskou, protože platí hypotéky a potřebují co nejvíce nastoupit do práce. A když nemají hlídání od babiček a dědečků, tak je to problém. Opatření jsou jednoduchá. Přidružit mateřské školky k základním školám, zřídit firemní školky. Město samozřejmě není v situaci, kdy by si mohlo dovolit výstavbu školek nových. Chybí tu i jesle, je třeba otevřít i diskuzi na toto téma.

Stěžejní je udržet základní chod města. Nelze donekonečna šetřit a seškrtávat stavy úředníků. Liberec sice musí platit dluhy, ale podle mě je solventním platičem. Téma dluhu by se také mělo otevřít a najít jiný subjekt, který by pomohl ho přefinancovat. Za nějakých snížených podmínek. Není cesta jenom šetřit. Město potřebuje rozvoj. Je potřeba schválit územní plán, aby sem přišli investoři, aby postavili firmy a zvýšila se zaměstnanost. Primární příjem města je od lidí ze závislé činnosti.

Oblastní galerie se nedávno přemístila do nových prostor Galerie Lázně. Co teď s prázdnou budovou?

Vytvořila bych tu Centrum duševního zdraví. Lidí s duševními chorobami přibývá. Je čím dál více těch, kteří nezvládají náročnost současné doby. Pak je tu skupina mladých lidí s diagnózou po fetu. Co si budeme namlouvat, řada mladých bere drogy. Děsí mě, když jdu kolem Plazy a tam třináctileté děti hulí špeky...Tady si zaděláváme na to, že vyroste generace, která bude mít svoje psychózy. Proto je podle mě důležité vytvořit otevřené zázemí, kde budou tito lidé své problémy řešit. Centrum duševního zdraví v budově bývalé Oblastní galerie by mně přišlo smysluplné. I díky návaznosti na nemocnici, která je kousek vedle. A hlavně je tu i zázemí přírody. Centrum by mělo být otevřený prostor, kde by byly sociálněterapeutické dílny, kam by mohli přijít tvořit i lidé zvenčí, měla by tam být i forma chráněné kavárny.