Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Paul Volcker, bývalý šéf Fedu, v době, kdy ještě nebyl ve funkci, řekl na anglické universitě ve Warwicku v roce 1978 na otázku ke konci brettonwoodského systému asi toto: USA měly na výběr dvě možnosti. Buď udržovat stabilitu mezinárodního ekonomického systému, anebo si zvolit svobodu národní akce. Vybraly si to druhé. Podle Volckera správně. Musí tedy provádět cílenou a řízenou destrukci stability světového ekonomického systému, to je úkol pro osmdesátá léta. USA na této destrukci stability světového ekonomického systému založily obnovu své moci, využívaly dvojího deficitu, rozpočtového a zahraničně obchodního ke kontrole světa.

Dnes už to není tak jednoduché, jejich podíl na světovém HDP je asi 25 procent. A tak přišla další cílená destrukce, tentokrát destrukce systému mezinárodních vztahů. USA exportují cíleně do světa chaos. Kulturně a filosoficky tomu vyhovuje postmoderní postoj, který se na Západě rozšířil od začátku osmdesátých let. Státy, které jsou spojeny s moderním a premoderním postojem, jsou a priori nepřátelské. Sem patří Rusko, které se postmoderní logice zpěčuje. Ukrajinská krize má cíl podlomit pozice Ruské federace i EU. Získat pod kontrolu zdroje Ruska by USA umožnilo upevnit své postavení jak vůči EU, tak i vůči Čínské lidové republice.  

Rusko modernizuje své zbraňové systémy, NATO posiluje svou přítomnost blízko jeho hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

Rusko nikoho napadat nebude. Když tezi o možném ruském napadení tvrdil na půdě Evropského parlamentu pan Illarionov, Čubajsův kolega a přítel, vysmál se mu Urmas Paet, bývalý estonský ministr zahraničních věcí a nyní můj kolega v Evropském parlamentu. Rusko dává na obranu desetinu až osminu toho, co USA. A USA mají zbrojní rozpočet, který je větší než rozpočet dalších dvanácti po nich následujících zemí. Tam bych hledal agresivní choutky, nikoli u Ruska, jehož doktrína je vysloveně obranná.