Místopředseda KSČM Jiří Dolejš s vámi polemizoval ohledně vašeho článku, v němž kritizujete multikulturalismus, zatímco on multikulturalismus hájí. Co tomu říkáte?

Nic, protože pro Jiřího Dolejše je už delší dobu příznačné, že se vyjadřuje k věcem, o kterých toho mnoho neví.

Pokud jsem to pochopil správně, tak říkáte, že multikulturalismus byl módní záležitostí, ale nyní je přežitkem, který nepřinesl dobré výsledky z hlediska soudržnosti společnosti...

Jako politická strategie se multikulturalismus neosvědčil. Jednou z příčin bylo, že vládnoucí vrstvy dovážely levnou pracovní sílu, která snižovala cenu pracovní síly a pomáhala odbourávat výdobytky sociálního státu. Levná pracovní síla z mimoevropských zemí tříštila odpor pracujících vrstev. V podstatě se jednalo o záležitost, která podnikatelům přinášela zisk, ale tříštěním společnosti stabilizovala moc těch vládnoucích vrstev. Ti, kteří dnes mají moc, staví udržení své moci na segmentování a fragmentování existujících společností.

Takže těm vládnoucím skupinám vyhovuje, že není agregován společný zájem pracujících...

Ano. Jinak řečeno: Zájem vládnoucích vrstev a zájem společnosti se rozcházejí.

Vy jste ve svém článku o multikulturalismu narazil také na knihu amerického paleokonzervativního autora Pata Buchanana Smrt západu. Předpokládám, že jste ji četl. Co si o této knize myslíte?

Ano, četl jsem ji, ještě když vyšla v anglickém originále. Nyní je k dispozici i v českém překladu. Ta kniha je panikářská a vidí tuto záležitost, tedy oslabení západní společnosti, jako fatální věc, jako takřka věc přírodní nutnosti. Myslím, že tomu tak ale není. Koneckonců i demografické procesy jsou procesy společenské a nejsou něčím, co má lineární průběh a jde jednosměrně. Například byla doba, kdy Francie měla velmi špatnou populační bilanci, ale pak zase přišla doba, kdy se to zlepšilo. Populační chování lidí a demografický vývoj není jednosměrná záležitost.

Ale nyní ty trendy takové asi jsou. Lidi muslimské víry mají více dětí, původní obyvatelé Evropy o dost méně...

To je dané určitým tradičním způsobem chování, určitým typem rodin. Byla doba, kdy muslimské země nějak zvláště populačně silné nebyly, například v 19. století. Třeba Egypt měl v 19. století dlouhou dobu pět milionů obyvatel. Dnes je to ale velmi rychle populačně rostoucí země. Je to tedy záležitost, kterou je třeba vnímat historicky, nikoli jako fatálně předurčenou věc.

Nicméně kdyby současný trend pokračoval, není tady hrozba, že ti imigranté mají stále hodnoty, se kterými se sem přistěhovali a že by se mohli snažit v Evropě zavést politický systém, jako mají ve svých domovských muslimských zemích, tedy právo šaría, které se neslučuje se západními občanskými svobodami?

V muslimském světě jsou čtyři právní systémy. Asi nejméně přijatelný je systém hanbali. Faktem tedy je, že je třeba vnímat islám jako pluralitní komunitu v tom smyslu, že jsou v něm různé směry. Za dob Bushovy administrativy bylo jednou z chyb americké politiky, že tu diferencovanost nevnímala. Například, když se mluvilo o Íránu, tak nevnímali, že je určitě rozdíl mezi tehdejším prezidentem Chátamím a mezi ájatolláhem Chameneím.

Je potřeba mít více informací a já bych zde práce islamistů v evropském prostředí klidně v překladech vydával, aby bylo vidět, že to jsou věci, které jsou zcela mimo evropskou racionalitu, že jsou neargumentované a evropský čtenář je těžko přijme. Ostatně je potřeba připomenout, že muslimské země jsou hodně kulturně uzavřené. Mě úplně ohromilo, že 250 milionů Arabů vydává překlady ze zahraniční literatury v tak malé míře, že je to jen desetina toho, co vydává desetimilionové Řecko. A to Řecko navíc nepatří v Evropě k nějaké kulturní špičce. A pokud jde o vědecké články, tak 250 milionů Arabů vydává dohromady méně vědeckých článků než pět milionů Izraelců.