V našem rozhovoru před rokem jste řekl, že Evropská unie bude muset přehodnotit svoji politiku i na obecné úrovni, bude se muset zamyslet, jaký důraz bude klást na cíle, které prosazuje ve svých programech, zejména z dlouhodobého hlediska. Udělala to Evropská unie? Zmínil jste také, že nedokáže čelit důsledkům finanční krize, poučila se?

Člověk nechce být prorokem, který jaksi v předstihu upozorňoval na to, co se může přihodit a co nebude potěšitelné, ale v tomto případě se to – bohužel - vyplnilo. Během toho roku se podstatným způsobem prokázalo, že Evropská unie je v současném stavu, protože se neuměla vyrovnat s globální finanční krizí a jejími důsledky. Nejvypouklejším, ale ne jediným důkazem tohoto konstatování je nedávná krize kolem Řecka a dohodnuté podmínky jeho setrvání v eurozóně. Druhá podstatná okolnost, která v tuto chvíli dokazuje, že Evropská unie není schopna řešit problémy tak, jak je vnímají její občané, je způsob, kterým přistupuje k řešení problému narůstající vlny imigrace. Obojí se dalo předpokládat už před rokem, zejména v případě Řecka, a i v případě migrace. Já netvrdím, že za rok by se mohla proměnit tak, aby těmto výzvám efektivně čelila, ale mohla se vlastně už před lety lépe připravit a snažit se minimalizovat škody, které tento vývoj napáchal. Zklamáním Evropské unie a selháním její politiky je podle mne i její vztah k Ukrajině, to, co jí byla a co nebyla schopna nabídnout. Jak analyzovala, nebo vlastně spíše neanalyzovala reálnou situaci této země, bylo jedním z faktorů krize, kterou jsme zažívali minulý rok a která, obávám se, bude nás, země v Evropské unii, zatěžovat minimálně po jedno další desetiletí.

Kdybychom měli jít ještě do větší minulosti - je zřejmé, že projekt postupného politického sjednocování, které je postaveno na jednotné měně, by snad mohl fungovat, pokud by byly zúčastněné země civilizačně, ekonomicky i politicky na srovnatelné úrovni. Skutečnost ale byla a je jiná.

Jak hodnotíte postoj Evropské unie vůči Řecku? Je správné stále půjčovat, nebo by bylo lépe nechat Řecko zbankrotovat, aby si znovu našlo svoji cestu?

To byla typická situace, která nemá dobré řešení. Je to právě důsledek obrovského rozporu mezi jednotnou monetární a diferencovanou fiskální politikou, opřenou o podvody na jedné straně a o chamtivost soukromých bank na straně druhé. Když se to okoření dalšími parametry, nemohlo to dopadnout jinak a já na tuto otázku nedokážu odpovědět. Netuším, zda někdo má spolehlivou odpověď. V zásadě bych řekl, že by obě strany měly začít intenzivně pracovat na nápravě, která nebude jen dalším hašením požáru, jež ve svých důsledcích nikdy ani hašením nebylo.