Analytici z největšího bankovního holdingu v USA JPMorgan nyní přeřadili Českou republiku z vyspělých států mezi rozvojové země, protože zde stagnuje už třetím rokem příjem na hlavu jednoho obyvatele. Ten totiž nedosahuje výše jako u ostatních vyspělých zemí. Co k tomu říci, kde jsme se to ocitli? A domníváte se, že tento argument od světově uznávané finanční instituce „zavře“ ústa zástupcům různých podnikatelských svazů i mluvčím některých stran, kteří nás stále přesvědčují, jakou máme u nás solidní životní úroveň?

No, ocitli jsme se v kolonce mezi rozvíjejícími se zeměmi. V takové škatulce jsme byli už mnohokrát, nicméně není to pro nás žádná dobrá nálepka, protože různé společnosti, které si chtějí někde založit svoji pobočku, berou na takové hodnocení zřetel. Má to pak také význam i při stanovení ratingu jednotlivých zemí. Není to navíc výhodné pro přilákání některých zajímavých investic, naopak tlačí se k nám podnikatelé s montovnami, prodejními sklady typu Amazon a podobně. V těchto společnostech to pak nakonec stejně skončí po letech robotizací a určitě nám to nenapomůže k vyššímu technologickému rozvoji. Do vyšší kategorie vyspělých zemí se sice zase můžeme rychle dostat, ale teď prostě máme negativní nálepku, která nám určitě moc neprospěje.

Proč jsme se ještě nevymanili od počátku 90. let z toho kolotoče levná práce, nízké mzdy a často také nižší kvalita výrobků, o které hovoříte vy sama ve svém příspěvku na stránkách ParlamentníListy.cz? Stejná vyjádření o tom, že jsme se stali jen montovnou – kolonií svých západních sousedů, prezentují už více let například i ekonomičtí experti jako Ilona Švihlíková nebo mezinárodně uznávaný pedagog a analytik profesor Zelený. Jaký by byl vlastně recept na změnu k lepšímu a proč se podle vašeho názoru touto závažnou problematikou moc nezabývá ani naše vláda?

My jsme se uměli v určitá období z toho negativního trendu na čas vymanit. Dokonce jsme mívali nejvyšší přírůstek příjmů na hlavu ze všech zemí východní Evropy. Bohužel teď je to jinak, předběhli nás už Slováci a zřejmě i v Polsku. Myslím si, že na to nemá ani tak vliv celková úroveň naší ekonomiky jako vliv psychologický, kdy si pořád myslíme, že na světovém trhu můžeme uspět jen s nízkými cenami a s levnými výrobky. To skutečně přetrvává z 90. let, kdy jsme na tom nebyli technologicky dobře a přijali jsme takovou tu „čínskou“ roli prosadit se s nekvalitním, ale laciným zbožím. A k tomu nám ještě dopomáhal uměle vytvářený slabý kurz koruny zásahem České národní banky (ČNB). Teď už to není zapotřebí, dovezli jsme nebo vyvinuli kvalitní technologie, avšak stále tak uvažujeme a spoléháme se i na „polštář“ od ČNB. 

Ono je to skutečně o psychologii, protože nejúspěšnější evropské exportní země s vysokou životní úrovní, ale i produktivitou práce, jako jsou Švýcarsko, Německo, Lucembursko, produkují drahé značkové výrobky, které jsou synonymem luxusu. Takže paradoxně mercedes se prodává lépe, když je drahý, než kdyby jeho cena výrazně poklesla, čímž by ztratil punc luxusu. Jim se podařilo dlouhodobou prací, suverenitou i dobrým marketingem docílit toho, že se dnes pro kvalitu používají termíny jako německé auto, švýcarské hodinky či lucemburské bankovnictví. My bychom dosáhli změnu v myšlení, abychom se oprostili od té produkce laciných výrobků, kdyby se většímu počtu našich průmyslových firem podařilo uchytit na světovém trhu také s hodnotným, dražším zbožím. Zatím se to začíná dařit v oblasti nanotechnologií (extrémně přesné technologie), ale musí být těch firem daleko víc, jenže jich víc nebude, protože intervence z ČNB se slabou korunou je stahují dolů, brzdí je v rozletu, vnucují jim tu podprahovou myšlenku laciných výrobků.