Zkusil byste si tipovat, jak dopadnou blízké krajské a senátní volby? Mohou se potvrdit průzkumy, ve kterých vede s přehledem hnutí ANO s velkým náskokem před ČSSD? A pomůže to vůbec na regionální úrovni v krajských volbách hnutí ANO, které díky nezkušenosti řady komunálních politiků už v některých městech a obcích fatálně selhalo? Tradičním stranám, a to jak pravicovým, tak i levicovým, se mnohdy také moc nechce do koalic s ANO, se stranou jednoho muže. Bude tedy letos Andrej Babiš úspěšný jen v senátních volbách?

Paradoxně si myslím, že ANO nejméně dobře uspěje ve volbách senátních; tam je stranická značka méně důležitým faktorem než to, zda se jedná o známou osobnost (stranická značka má v senátních volbách význam tehdy, když se opoziční straně povede senátní volby učinit referendem o úspěšnosti hlavní vládní strany). V komunálních volbách před dvěma roky ANO pohořela. Na krajské volby a výsledek ANO jsem zvědav, tam se volí proporčně a v důsledku preferencí to ANO nahrává. Jenže ANO není strana, nýbrž Andrej Babiš + ti, kdo mu přitakají a slouží. Lidé nevolí ANO, lidé volí Andreje Babiše (a jeho komparz). Proto ANO vždy bude mít nejlepší výsledky ve volbách do Poslanecké sněmovny (kam Andrej Babiš kandiduje) a vždy slabší všude jinde (kam Andrej Babiš nekandiduje).

Jak říká exministr Vlastimil Tlustý, politika je o naději a emocích. A dá se údajně předpokládat, že nezajímavé a unylé postoje dnes nikoho neosloví. Je tohle i důvod, proč například velmi kontroverzní výrok vicepremiéra Andreje Babiše v souvislosti s koncentračním táborem v Letech, nad kterým se všichni politici napříč politickým spektrem pohoršovali, v tichosti vyšumí a nestane se vůbec nic? Stejně jak v případě jeho kauzy Čapí hnízdo? Je to jen proto, že si Babiš naklonil-zaplatil hromadu odborníků a známých osobností z různých společenských odvětví a zválcuje vše kvalitním marketingem?

Především, ten výrok byl velice nešťastný, ale nelze z něho vyvozovat příliš mnoho. Andrej Babiš je cynik, oportunista, ale (neo)nacista to není a snaha z něj takového dělat je přehnaná a trapná. Ten výrok však paradoxně dobré věci může posloužit: likvidaci vepřína a postavení důstojného památníku. 

Politické strany jako TOP 09 nebo i lidovci, které varují před Ruskem, že se snaží nás znovu dostat do sféry svého vlivu, se propadají ve volebních průzkumech. Zpráva BIS upozorňuje na ruské agenty a jejich mimořádnou aktivitu. Připomínáme si často rok 1968, a přesto jen 15 procent lidí považuje Rusko za hrozbu. Čím to je?

Před Ruskem varují nejen TOP 09 a KDU-ČSL, ale i ODS, část ČSSD a v tichosti i mnozí politici ANO. Jakož i drtivá většina lidí, kteří vědí, jaká je realita a o co jde. Protože Rusko je pro nás skutečně hrozbou a skutečně se snaží dostat nás opět do sféry svého vlivu. Nevím, kolik procent našich občanů považuje Rusko za hrozbu, ale 90 procent těch dobře informovaných ho za hrozbu považuje (těch zbylých 10 procent za příležitost pro vlastní žold – na úkor země). Proč mnozí lidé – ti méně informovaní – Rusko za hrozbu nepovažují? Částečně pod vlivem ruské propagandy (a Parlamentní listy o tom něco vědí, že ano?), částečně proto, že si myslí, že nám nic nehrozí, neboť mezi námi a Ruskem jsou dvě další hranice, tedy Rusko je daleko. Nic není vzdálenější pravdě; v elektronickém věku internetu a hackerů se geografické dálky zkracují. A to nemluvím o rezidentech, vlivových agenturách a nadnárodních finančních skupinách, které v naději na rychlý zisk v postsovětském prostoru se samy stávají vlivovými agenturami ruského státu. Koalice „big business“ – „big finanční kapitál“ a „big Kreml“ se snaží zatáhnout nás do „Nového světového řádu“ (NWO) – toho kremelského.

Situace v české společnosti, která se může odrazit i na volebních výsledcích, se v posledních letech dramaticky změnila. Když jsme vstupovali do Evropské unie, lidé tento krok vítali. Řadu let se líbilo i získávání dotací na modernizaci infrastruktury. Nyní je už i mnoho politiků kritizuje jako mnohdy zbytečné plýtvání peněz na neužitečné projekty (rozhledny v údolí) a jako nespravedlivou podporu jen některých podnikatelů. Nejvíce poklesla důvěra v EU při migrační krizi. Co když jsme se nyní soustředili jen na negativní stránku našeho členství v Unii? Anebo je to skutečně tak bezperspektivní podnik, kdy jsou úředníci natolik zaujati vlastní byrokracií, že opravdu není reálné věřit v efektivní reformy?

Lidé vždy lépe vidí negativa nějakého fenoménu než jeho pozitiva. Ta považují za samozřejmá, za běžný chod života, i když samozřejmá vůbec nejsou. Negativa jsou však dobře viditelná. A tak je to i s Evropskou unií. Poskytla nám mnoho dobrého, mnoho příležitostí. Ale má i svá negativa; především neschopnost (přesněji řečeno neochotu jejího současného establishmentu) pružně reagovat na měnící se situace. Když tak skvělá a důležitá země jako Velká Británie odhlasuje vystoupení z EU, pak se současnou EU není něco v pořádku. Mě jako stoupence evropské integrace a EU bolí, že představitelé EU na to nereagují dostatečně; alespoň symbolicky měli tak staří evropští harcovníci jako předseda Komise Juncker a předseda Parlamentu Schultz už dávno dát hlavu na špalek, politicky myšleno, ovšem. Aby přežila, potřebuje EU zásadní reformy.