Jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?

Za posledních 25 let má Česká republika – unikátně ve svých dějinách – přátelské vztahy se všemi sousedními zeměmi. To je největší úspěch. A za druhé, Česká republika se plně integrovala do západního civilizačního okruhu, do společnosti demokracií s vládou zákona. Prostředkem a symbolem této integrace byly a jsou členství v NATO a EU. Zda v nich a v jejich rámci ta která vláda nebo ten který prezident kladou důraz na tu nebo opačnou stranu, je už méně důležité. Z mezinárodně-politického hlediska za těch 25 let vyčnívala a na tomto kurzu měla největší podíl jednoznačně osoba jedna: Václav Havel.

Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou „jdou na kompromis“. Kde je v obou dilematech, tedy „severojižním“ i „středo-východoevropském“ do budoucna naše pozice, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.?

Neřekl bych, že jižní část se více bojí islámského státu než část severní. Jižní část má především velké vnitřní problémy, a její zahraniční politika je tedy pro ni druhořadou záležitostí; tyto země se především věnují problémům vnitřním. Severní část Evropy je částí prosperity a dodržování pravidel, nejen ekonomických. Je v našem zájmu patřit k severní části Evropy s její výkonností, nikoli k jižní s jejím marasmem. Takže více spojenectví s Polskem, Německem, Nizozemím, Švédskem, atd.

V českém prostředí se začínají množit často výstražné názory varující před ruskou hrozbou pro svět, pro Evropu. Komentátoři jako Šafaříková, Gabal nebo Šafr mluví o rusizaci Česka a jeho příklonu k Rusku. Je to reálná hrozba? Jak by dle Vás mohlo v příštích deseti letech Rusku proměnit architekturu Evropy? Je nutné se tomu bránit? Co teorie šířená špičkami NATO, že Rusko by mohlo otestovat soudržnost aliance vyvoláním hybridního konfliktu v Pobaltí?

Domnívám se, že tito komentátoři mají pravdu. Rusko je hrozbou pro Evropu a pokus o vnitřní „rusizaci“ ČR probíhá – jak dopadne, je otevřenou otázkou. Rusko promění Evropu tak moc – a zda vůbec – jak a pokud mu to Evropa dovolí. Rusko si musí být naprosto přesně vědomo, že jakákoli agrese do Pobaltí pod jakoukoli záminkou by znamenala válku. Nejen válku s Pobaltím, nýbrž válku s NATO. Bude-li si toho Rusko vědomo, agrese do Pobaltí se nedopustí a válka nebude.