Česká republika bývá často kritizovaná mezinárodními institucemi či nevládními organizacemi, že diskriminuje Romy. Co si o tom myslíte? Opravdu diskriminujeme Romy?

Abych pravdu řekl, tak mě tyto instituce naštvaly. A hlavně Romové. Tuto záležitost jsme totiž řešili na posledním parlamentním shromáždění Rady Evropy. Tyto instituce a naši úžasní a milovaní Romové na nás udělali obrovský podraz. Naši Romové si v rámci posledního parlamentního shromáždění Rady Evropy vyjednali na půdě této instituce výstavu na téma diskriminace Romů ve vzdělání v České republice. Ta výstava se konkrétně jmenovala Parodie vzdělávání Romů v České republice. To všechny členy stálé delegace z ČR, jak ze Senátu, tak i ze sněmovny, hodně nakrklo. Oficiálně jsme proti tomu protestovali a žádali jsme buď odstranění výstavy či její doplnění patřičnými informacemi.

Považujeme to totiž za hrubé poškozování České republiky na půdě Rady Evropy. Výstava nakonec byla tedy demontována, ale pouhé dvě hodiny před oficiálním zakončením zasedání parlamentního shromáždění Rady Evropy. Dojednali jsme ale, že pravděpodobně na podzim bude výstava, kde budeme prezentovat skutečnou situaci postavení Romů a zda jsou skutečně v České republice diskriminováni. Od příslušných institucí a od našich Romů to byla velká podpásovka – špinit Českou republiku a plivat na ni na půdě Rady Evropy poté, co se jim tady již desítky let se vším podbízíme.

Takže...

Rozhodně tu žádná diskriminace Romů není. Já jsem více než deset let působil v učňovském školství. Pracoval jsem s hochy a děvčaty, se kterými se dodnes setkávám a hlásí se ke mně a u nichž jsem pyšný, co dokázali a kam to dotáhli. Ale někam to dotáhli, protože sami chtěli. Byla tam i řada příslušníků romského etnika, ale i většinové společnosti, kteří na sobě pracovat nechtěli a neměli na to. Čili to vůbec není o tom, že bychom ve školství či kdekoli jinde diskriminovali Romy. Je to o tom, že někdo chce, někdo nechce, někdo na to má, někdo ne. Čili žádnou diskriminaci Romů nevidím.

Spíše bychom se naopak měli ptát, zda tím, jak jim vycházíme vstříc a jaké podmínky jim vytváříme a nic po nich nechceme, nediskriminujeme většinovou část společnosti, která je na tom mnohdy sociálně a ekonomicky hůře, ale nekřičí a snaží se své problémy řešit. U romské části společnosti až na pár výjimek nevidím snahu, aby řešila své problémy. To jsou jejich problémy, do kterých se dostali oni. A těží z toho, že my, politici, se bojíme změnit zákony tak, aby byli skutečně spravedlivé a těží z toho, že ti úředníci, kteří konkrétně rozhodují v těch místech, se jich přímo fyzicky bojí a raději jim vychází vstříc, než aby uplatňovali stejný metr, který uplatňují na většinovou část společnosti. To je skutečná diskriminace nás, ne Romů. A je to i naše zbabělost.

A nebylo by řešením omezit sociální dávky a vázat je více na nějakou provedenou práci? Znám případ, kdy Romka, která nepracuje a má tři děti, bere dvacet tisíc. A když máte třeba manžele, kteří pracují za minimální mzdu, tedy za osm tisíc, tak jsou na tom hůře. Čili mnohdy lidé, kteří pracují, jsou na tom hůře než ti, kteří nepracují.

Naprosto s vámi souhlasím. To jsou informace, které dennodenně kolují. Než propukly povodně, tak byl například celý český národ nucen sledovat, jak se romské rodině narodí paterčata. Určitě celá řada našich rodin s více dětmi skřípe zuby, že takové bonusy jako tato romská rodina nedostala. To ale není medializováno. Podívejme se na další příklad diskriminace naruby. Ivan Demeter srazil kvůli cigaretě pěstí k zemi člověka a zabil ho. Dostal dva roky. Jaromír Šebesta, který zabil zloděje šrotu kuší, jde sedět na deset let. Čili soudy rozdílně posuzují romské a neromské delikventy. Pokud je někdo diskriminován, tak je to většinová společnost.

Pokud jde o ty sociální dávky?

Problém zneužívání sociálních dávek je ve dvou oblastech. První je příspěvek na bydlení, který Romové, ale nejenom oni, zneužívají. Do příspěvku na bydlení se započítávají pouze osoby, které jsou trvale hlášeny na tom bydlišti. To znamená, je-li tam nějaká osoba, která je výdělečně činná, ta se přihlásí jinam a příjem této osoby není započítáván do té žádosti příspěvku na bydlení. Čili se cíleně dělá, že ti, co mají nějaký příjem, tam hlášeni nejsou a jsou tam hlášeni ti, co příjem nemají a pobírají celkem zajímavé příspěvky na bydlení. Funguje v tom také to, že ti, kteří nabízejí k pronájmu tyto byty, si z toho dělají dobré bydlo. Je naše neschopnost a zbabělost – politiků a úředníků, že to nedokážeme ošetřit. Nelze vyloučit, že část toho příspěvku, který jde pronajímateli, jde tomu, kdo si byt pronajímá a takhle si ten příspěvek rozdělí.

A druhou oblastí je zneužívání příspěvků na pěstounskou péči. V případě romské minority je běžné, že děvčata tam rodí ve čtrnácti, patnácti či šestnácti letech. Je to taková fabrika na děti. Těch dětí se pak zřeknou. Ty děti si vezmou na sebe jiní členové rodiny a začnou pobírat velice tučné příspěvky na pěstounskou péči. A s tím se dá krásně vyžít, aniž by kdokoli chodil do práce. Měli bychom to tedy spravedlivě vyřešit, padni komu padni bez ohledu na to, zda je někdo, či není Rom. Necháváme se zatlačovat do kouta, abychom měli klid. Většinové společnosti ale jednou může dojít trpělivost.