Minulý týden jsme si připomněli výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968. Vidíte nějakou paralelu mezi touto tragickou událostí našich dějin se současným konfliktem na Ukrajině? Neboli, je dnešní ruská politika podobná té tehdejší sovětské?

Paralelu vidím jednoznačně v tom, že se Rusko agresivním způsobem snaží kontrolovat směřování jiného státu, který zjevně považuje za svou sféru vlivu. Rusku, dle mého názoru, vadí snaha ukrajinských politiků přiblížit se Evropské unii, popřípadě NATO, a vyvíjí maximální úsilí, aby tomu zabránilo.

Postupuje EU vůči Rusku - viz sankce - správným způsobem?

Jsem přesvědčena, že EU především selhala v předchozích letech. Projekt východního partnerství je ukázkou nefunkčního mechanismu, který nepřináší reálné výsledky. V současné době se Evropská unie snaží hasit požár, ale je otázkou, zda místo vody nepřilévá spíše olej. Na východě Ukrajiny je již dnes evidentní humanitární krize, kterou sankce určitě vyřešit nepomohou.

Jak hodnotíte činnost české vlády v této záležitosti?

Jako příliš opatrnou, téměř alibistickou. Naše historická zkušenost nás zavazuje, abychom byli, podobně jako to činí například Polsko, v této oblasti TAHOUNY Evropské unie a náš hlas zněl mnohem silněji. Pochopitelně si uvědomuji obchodní vazby na Rusko a možné důsledky, jenže na Ukrajině trpí tisíce nevinných lidí. Pokud nebudeme razantní nyní, i za cenu určitých nákladů, tak cena, dle mého názoru, kterou za to možná zaplatíme v budoucnu, může být mnohem, ale mnohem vyšší.

Čím si vysvětlujete proruské postoje - v souvislosti s Ukrajinou - značné části české společnosti, včetně mnohých pravičáků a i některých členů ODS?

Nechci paušalizovat, ty důvody mohou být různé. U někoho mohou hrát roli obchodní zájmy, u jiných může jít o jejich pohled na zahraniční politiku, a jsem si rovněž jistá, že mnoho názorů je ovlivněno hlubší neznalostí věci.

Jste velká kritička Andreje Babiše. Proč? Myslíte, že jeho propojení politické, finanční a mediální moci je ohrožením demokracie?

Pomohu si srovnáním s bývalým italským premiérem Berlusconim. Všichni víme, kam vedlo jeho impérium. A u mě nejde o kritiku Andreje Babiše jako fyzické osoby, je mi v mnoha běžných životních postojích docela sympatický. Ale pokud je ministrem financí a předsedou vládní strany člověk, který zároveň vlastní obrovské firmy, z nichž je navíc řada přímo či nepřímo navázána na obchod se státem či politické rozhodování, a navíc je tento člověk vlastníkem velké části klíčových medií, tak mluvíme o střetu zájmů kolosálních rozměrů, kde navíc hrozí obrovské riziko zneužití. Jsem přesvědčena, že jde o přímé ohrožení demokracie u nás a koncentraci obrovské moci v rukou jediného člověka.