Na Ukrajině oslavují Vánoce a Nový rok. Slaví se tak jako jindy, nebo svátky mají v současné době, ať již pod vlivem války na východě země, nebo neutěšené hospodářské situace – a ještě k tomu mrazivé kalamity – určitou „pachuť“?

Třebaže jsou na Ukrajině celkem tři pravoslavné církve – moskevský patriarchát, kyjevský patriarchát a autokefální, nehledě na jejich spory jednotně slaví vánoční a novoroční svátky a s nimi i celá země, ať už se jedná i o řecké katolíky nebo o vyznavače dalších náboženství či bezvěrce, jichž však je asi jen pětina obyvatel. Pro všechny bez výjimky platí i volné dny, pro školáky dokonce prvních čtrnáct dní nového roku, neboť Štědrý den se slaví 7. ledna a Nový rok – zde se říká Starý rok, s nímž se loučíme, který připadá vždy na 14. leden. Jako každý Nový rok všude na světě, má vždy dvě stránky – podle jakých tradic a zvyklostí se slaví a za druhé, v jakých podmínkách, co si lidé od něj v reálnosti slibují či ani nemohou slibovat.

Nejdříve ty tradice. Spokojíme-li se u nás štědrovečerní večeří s kaprem, u Ukrajinců je zvykem zaplnit stůl dvanácti různými jídly, mezi nimiž by nikdy neměly chybět holubcy – mleté maso v zelném listě, vareniky – knedlíky a další jídla včetně kuťja, což je vařená pšeničná kaše s medem a mákem. A k pití, samozřejmě kromě vodky, uzvar – nápoj ze sušených švestek, jablek či jiného ovoce a vína. Lidé jsou zvyklí se navštěvovat, chodit na koledy, přát jiným štěstí i v podobě pšeničných zrn a přitom dodržovat jistá vžitá pravidla: například na Nový rok do vašeho bytu by měl vstoupit z návštěvníků jako první muž, to přinese štěstí. Kostely jsou plné, půlnoční je i společenskou událostí. Některé chrámy, jako kyjevský svatého Vladimíra, dávají šiřitelům své víry i „pajky“, výslužku za tuto službu.

Tím už přecházíme do každodenního života, protože v současné rozporuplné Ukrajině je to i jedna z forem propagandy. Ta má nejrůznější podoby. Například ředitel Ústavu národní paměti Vjatrovič vymyslel projekt, podle nějž by bylo třeba převézt do Kyjeva ostatky nacionalisticky cítících Ukrajinců, kteří jsou pohřbeni po světě v celkem 250.000 mohylách. Měl by se vybudovat Panteon, kde by byli pochováni, a tento návrh podpořil i premiér Grojsman. Někde jsou mnohem skromnější, např. v Lugansku zapálili tisíc svíček jako vzpomínku na to, že na Donbase už tisíc dní zuří válka. Denně jsou hlášeny oběti, ne mnoho, tak v průměru deset padlých při místních přestřelkách, ale což není cenný život každého člověka? Ta cennost je ovšem ošidná, podíváme-li se na realitu každodenního života.

Jaký je však aktuální každodenní život Ukrajinců v těchto chladných dnech?