Naši hudební scénu, ale i část veřejnosti překvapil úspěch kapely Ortel na Českém slavíku. Hned dvakrát získala stříbrnou příčku. Co k tomu říci? Jsou dnes u nás v oblibě radikální názory? Je to tedy tak, že Ortel je jen „promítacím plátnem“, kterým dávají naštvaní Češi najevo, co si myslí o politicích, jež je špatně chrání před vnějšími vlivy včetně uprchlíků? Propadl se letos český národ do nenávisti k islámu, jak tvrdí například šéf Britských listů Jan Čulík, což se i nyní projevilo v kultuře?

Nevím, proč Jan Čulík hovoří o nenávisti českého národa k islámu. Já ten odpor vnímám jako oprávněný strach z naprosto odlišné kultury, která naši společnost ohrožuje. Lidé dnes mají dostatek důkazů o tom, že si politici v zahraničí s touto kulturou neumějí poradit. Stejně jako si dodnes neuměli poradit ti čeští s Romy. Pan Čulík se na Čechy dívá shora a hraje si na arbitra, ale je docela dobře možné, že si charitu a pomoc představuje jako paní Merkelová. Otevře migrantům svou náruč, přispěje nějakým bakšišem ze svých daní, a tím to končí. Přitom vyhláškou nebo doporučením Evropské komise veřejnoprávním médiím o tom „správném přístupu“ k podávání informací občanům zajistí, aby mu teplo domova a dobrou chuť u večeře nerušily zprávy o tom, že ti ubožáci končí v ghettech, na sociálních dávkách a ve víru kriminality. Úspěch skupiny Ortel na Českém slavíku je jen jedním z mnoha protestů proti pokrytecké morálce, kterou se nám snaží vnutit politici a arbitři typu Jana Čulíka.

Někteří lidé si ale z úspěchu zmíněné kapely nedělají velkou hlavu. Říkají, že Český slavík je jen jakási pseudosoutěž, kterou větší část veřejnosti ani moc nesleduje. Otazník prý také visí nad kritérii hodnocení této soutěže. Proto se může údajně i stát, že Karel Gott bude snad zlatým slavíkem až do své devadesátky… Dá se tedy říct, že tato anketa vůbec nevypovídá o hudebním vkusu národa a není třeba bít na poplach, kteří umělci se dnes líbí tuzemským konzumentům populární hudby? Anebo je to zcela jinak?

Domnívám se, že podobné ankety vůbec mají nízkou vypovídací schopnost. Není třeba si z toho dělat vrásky, a už vůbec ne nějaké závěry hodnotící český národ a jeho hudební vkus. Svět nekončí, ani nepadá s tím, jestli Karel Gott bude zlatým slavíkem dalších dvacet let. Tvrdím však, že tato a podobné ankety mají politický náboj a stávají se protestním hlasem v době, kdy společnost nekoreluje s názorem politiků nebo takzvaně veřejně známých osobností, jimž média jednostranně věnují svůj prostor. Pamatuji si, že jsem zuřivě fandila našim hokejovým reprezentantům v utkáních se Sovětským svazem. V roce 1969 bych i položila život po vyhraném utkání v šarvátce s ruskými vojáky před olomouckým vojenským velitelstvím. Dnes mě hokej vůbec nezajímá. V té době jsem se ale domnívala, že moje vlast je v ohrožení a vedoucí představitelé dělají, že nic neslyší.
Domnívám se, že této hudební soutěže se účastnilo hodně lidí, kteří chtěli svým hlasem pro skupinu Ortel říct něco mnohem podstatnějšího, než pouze ukázat svůj hudební vkus. A nad tím by se politici, kteří nejsou nic jiného než námi placenými slouhy spravovat věci veřejné, měli hluboce zamyslet.    

I přes výše uvedené, Český slavík letos zahýbal veřejným míněním u nás. Radek Banga, známý romský hudebník, na protest proti ocenění kapely Ortel, kterou někteří lidé označují za kontroverzní kvůli jejím protiislámským a údajně i nacionalistickým textům, začal na slavnostním večeru pískat, z galavečera odešel a vše potom tvrdě okomentoval na sociálních sítích. Kromě něj také odešli asi další čtyři umělci. Byl jejich postup správný? Co si o tom myslíte vy sama?

Kontroverzní osobou jsem byla i já, když jsem se v Radě ČT začala zajímat především o rozpočet České televize a klientelistický způsob, jakým Česká televize distribuuje peníze koncesionářů mezi spřízněné soukromé subjekty. Dostala jsem nálepku nekompetentní radní a hloupé hostinské (vlastnila jsem tehdy penzion v Krkonoších), která ohrožuje svobodu slova. Předseda tehdejší Rady ČT Miroslav Mareš byl redaktory ČT bez uzardění veřejnosti prezentován jako nacista, který někde své studenty seznamoval s německými nacionalistickými texty, aniž si zjistili, že byl odborníkem na extremismus a jeho exkurz do historie byl součástí jeho přednášky. Paradoxem je, že touto dehonestací ho chtěli poškodit právě reportéři Marek Wolner, Mrnka a Vítek, kteří v té době s vylepanými hlavami, ve vysokých kožených botách a s mobilem za vojenským opaskem působili dojmem vojenského komanda SS nejen stylem odívání, ale také svým neurvalým chováním. Radek Banga má právo na svůj názor a já mám právo s ním nesouhlasit. Jeho komentář na sociálních sítích vycházel z nesprávných informací a svědčí o vzdělanostním deficitu. Trochu bych se ale krotila, pokud bych chtěla dělat morálního arbitra a měla za sebou tak odporné texty a tak pestrou minulost, jakou má Radek Banga.
Domnívám se, že přijmu-li účast v nějaké soutěži, musím respektovat výsledek. Ten protest proti Ortelu by měl nějaký smysl jen ve chvíli, že by Radek Banga účast odmítl s tím, že nechce soutěžit bok po boku se skupinou, kterou z jakýchkoliv důvodů neuznává. A to, pokud vím, Banga neudělal.

Kapela Ortel, které určití lidé vyčítají její údajnou neonacistickou minulost, přišla na vyhodnocení Slavíka v košilích s lebkou, což právě některé umělce velmi popudilo. Vidí v tom paralelu se symboly SS. Sedí toto přirovnání, anebo je to poněkud přehnané?

Přečetla jsem si rovněž, že s neonacistickou minulostí Ortelu to není tak docela pravda. Takže bych radila, aby si lidé zjistili fakta a nenabíhali pomluvám. A co se týká košile s lebkou, je to umělá kauza. Opět je to neznalost, ale u některých našich umělců znalost historie ani předpokládat nemůžeme. Zapomněli i na to, co dělali před rokem 1989. Šátek s lebkou jsem koupila svým malým vnučkám a musím konstatovat, že jsou v tom nádherné.

A když to nyní budeme posuzovat z hlediska úrovně naší populární hudby, proč třeba skončili za Ortelem velmi tvůrčí a oblíbení Chinaski? Má dnes politika takový silný vliv už i v kultuře? Nebo se více zradikalizovala naše společnost?

Politika měla silný vliv v kultuře vždy, když národ cítil, že politici lžou a nedbají na jeho potřeby. Jsme přece národem, ze kterého vzešel Karel Kryl. A jeho texty byly často to jediné, o co se lidé mohli opřít. Nejsem hudebním expertem a jsem posluchačem zcela jiných hudebních uskupení, takových, z nichž se rekrutuje například violoncellistka, která jezdí s kamionem, aby se vůbec uživila. Miluji hudební básníky, jako je Jarek Nohavica. Jeho Danse Macabre (Tanec smrti) věnovaný Leonardu Cohenovi by mohl seznámit s holocaustem více lidí než celá doba vysílání veřejnoprávní televize. A přesto tuto píseň neuslyšíte z médií. A Chinaski? Můj hudební vkus je asi značně retardován, ale když slyším tvůrčí a oblíbené Chinaski,  mám po těle stejnou husí kůži, jako když jsem v dávných dobách slyšela Pavla Lišku.

Aby toho nebylo málo, Lucie Bílá pak vyzvala umělce k větší shovívavosti vůči sobě, mírně se zastala kapely Ortel a také potom „slízla“ na sociálních sítích tvrdou kritiku, že se zastává „nácků“. O čem to svědčí? Opravdu je naše společnost už natolik rozdělena a  radikalizována, že sluníčkáři a jejich oponenti si hned při sebemenší zámince vjedou do vlasů?

Zbytek národa už má dost toho vyvyšování a věčného peskování lidmi, kteří si sami dodnes nezametli ani vlastní práh. A s dostupností internetu má i dost prostoru, aby to „sluníčkářům“ dal pocítit.  Nepomůže jim ani cenzurovat a odstraňovat nevyhovující názory, jak to činí cenzor Patrik Banga v blogosféře iDnes.cz, protože text se okamžitě objeví na desítce jiných míst jako memento jeho nedemokratických praktik.

Jak si myslíte, že tato kauza dopadne? Bude mít nějaký vliv na českou uměleckou scénu? Dá se vůbec podobným zbytečným excesům dnes zabránit? A jak více kultivovat naši společnost?

Kauza vyšumí, jako vyšuměly všechny excesy pravdoláskářů předtím. Na uměleckou scénu bude mít pramalý vliv. Občané mají přece jenom jiné starosti, než si dělat těžkou hlavu s jejich emocionálními výkřiky a nabubřelým egem. Banga možná bude mít na koncertech méně lidí, Ortel naopak více. A možná ne. Nevím co, kdo, ani jak kultivovat společnost bez toho, abych pronášela hloupé fráze, a dostala se tak na roveň těch, u nichž mi to šíleně vadí. Nemám ani právo radit jiným, jak se chovat. Jsem pouze jedna miliontina společnosti, s níž jsem spojila svůj osud. V dobrém i zlém.