Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze říci, že šlo o úspěšné období? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?

Ode mne nikdo nemůže čekat nic jiného, než že odpovím, že Karel Schwarzenberg by byl nepochybně takovou hlavou státu, kterou bych si opravdu přál. Prezidentský úřad by jistě neztratil svoji důstojnost, prozápadní orientace by byla zachována a pokračovala v tradici české zahraniční politiky v podobě ochrany lidských práv, která byla snad jedinou srozumitelnou značkou České republiky ve světě. V Evropě i v USA by měl náš prezident otevřené dveře, nemusel by si to vynahrazovat cestami do Pekingu či Moskvy s krtečkem v ruce, neschvalovaly by se zákony na povel prezidenta a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Voliči však rozhodli jinak a v demokracii nezbývá nic jiného, než tuto volbu respektovat. To však neznamená, že by člověk nemohl kroky prezidenta Zemana kritizovat či upozorňovat na mnohá nebezpečí, která od současné hlavy státu plynou.

Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států, rovněž jel do Číny. Co z jeho „východní“ politiky lze chválit a co ne? Dle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu. Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?

Mnoho lidí říká, že je to vlastně jedno, kam prezident jezdí a že i řada západních politiků jezdí do Číny a do jiných nedemokratických režimů. Mají nepochybně pravdu. Obrovský rozdíl je ale v tom, že oni jsou také často zváni do Washingtonu, Paříže, Berlína či Londýna a pokud přijedou do Číny, tak se tam nijak neplazí po kolenou, jak to naše hlava státu s oblibou dělá. Naše hlava státu jezdí naopak hlavně do Číny a Moskvy a ještě na akce, kam žádná jiná hlava státu Západu nejede.