Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Děkuji za otázku, ale nevím, zda „přelomový“ je to správné slovo. Rok 2015 odhalil naplno minimálně dvě skutečnosti. Jednopolární svět a z něj plynoucí důsledky expanzivní politiky USA, které se domnívaly, že vítězství ve studené válce a zánik bipolarity jim dává právo diktovat světu, zkrachoval. Přisluhování některých dalších členských států NATO, zejména těch nově vstoupivších, nevyjadřovalo skutečná přání nových ekonomických mocností, jako je Čína, Indie, Brazílie a další, hlavně asijské rychle se rozvíjející země. Hloupá snaha svrhnout legitimní vládu v Sýrii za každou cenu, vyjádřená vytvořením a podporou Islámského státu a dalších teroristických organizací, se jasně obrací proti organizátorům.

Při boji o energetické zdroje není možné bez následků trpět pokoutné snahy o svržení sekulárních funkčních režimů v arabských zemích (a využívat k tomu ropné monarchie v Saúdské Arábii). To jednoznačně přináší masovou migraci a další vlnu terorismu. Nakonec, jak praví vykladači Koránu, džihád začíná právě masovou migrací. V Evropě dál trpíme neschopností neemancipované politické reprezentace. Část evropských politiků na unijní, ale i na národní úrovní, jen papouškuje zájmy USA, což vede k tomu, že na Ukrajině stále nemizí vyvolané banderovské reminiscence, tedy fašizace. Jediná cesta pro klid je decentralizace nebo federalizace. To znamená, že se západ země bude chovat k východu jako k sobě rovnému a umožní tamním lidem zapojit se do rozhodování o jejich osudu. Zbavit se musí Ukrajina zejména všech ozbrojených fašistických skupin typu prapor Azov.

Tématem číslo jedna se stala zmíněná migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Nedělejte si legraci z utrpení lidí na cestě ani doma; marně v tomto lze hledat nějaký úspěch na úrovni Evropské unie. Jenom marnost. Angela Merkelová si nejdříve migranty pozvala do Německa a následně je chce rozdělit ostatním zemím. Až nyní, na konci roku, si někteří představitelé EU, například Donald Tusk, začínají s neuvěřitelným zpožděním uvědomovat, že je to celé veliký průšvih, což nám mnohým bylo jasné hned od začátku. Z našich sousedů se o racionální chování snaží zvláště Slovensko a Maďarsko. Přitom jsou za to neschopnými eurobyrokraty kárány. Každý stát musí primárně chránit zájmy vlastních občanů, zejména jejich bezpečí. To musí být na prvním místě při jakýchkoliv úvahách. Postoj naší vlády je v tomto, řekl bych, kluzký.