Jak se díváte na to, jak ČSSD změnila svůj postoj k takzvaným církevním restitucím? Původně byla zásadně proti a posléze je akceptovala a nepodpořila ani iniciativu KSČM a Úsvitu ke kontrole provádění zákona.
 
Největší podíl na nedůvěře občanů v politiku má právě neplnění volebních slibů. Současná koalice si v tomto nevzala poučení z minulosti a sociální demokracie svým způsobem svůj volební program zahodila. Zklamala nejen mě, ale zejména své voliče. Musela vědět, že proti zákonu o takzvaných církevních restitucích je minimálně 70 procent, spíše osmdesát procent občanů, a že jestliže vymění revizi zákona, případně aspoň kontrolu dodržování toho zákona, za koaliční smlouvu, tak se to musí odrazit negativně na důvěře občanů v ní. Druhý moment je, že ten zákon sám o sobě je skutečně špatný, protože nevychází z historické reality.
 
Jak nevychází z historické reality?
 
Zákon je spíše ideologicky než právně a ekonomicky odůvodňován. Ideologické odůvodnění, že to bylo církvi odebráno po roce 1948, je historicky, právně a ekonomicky nesprávné, protože je to tak, že na území dnešní České republiky největší majetkový přesun z rukou církve do rukou státu, respektive císaře, provedl Josef II. v 18. století a je historickou pravdou a nezpochybnitelným faktem, že v roce 1919 při první pozemkové reformě přešly ze zákona všechny majetky nad 150 hektarů zemědělské a nad 100 hektarů lesní půdy na stát. Čili patřily státu, takže nemohly být po roce 1945 ani po roce 1948 odebírány, protože byly už tehdy v rukou státu a jenom záleželo na tom, kdy jim stát poskytne výplatu buď z přídělu, nebo zajistí fungování té organizace nějakým jiným způsobem.

V roce 1949 došlo k politické dohodě, že církev nebude zpochybňovat první ani druhou pozemkovou reformu a že modus vivendi, tedy smlouva mezi Svatým stolcem a Republikou československou, kterou dojednával koncem dvacátých let prezident Masaryk a ministr zahraničí Beneš, se naplňuje zákonem o hmotné podpoře církví, jenž platí dodnes. To je stále platný zákon s na to navazující vyhláškou, podle které se platí mzdy všech duchovních a podle které se opravovaly církevní památky po roce 1948, po roce 1960, po roce 1968 a po roce 1989. Proto nám vadí, že ČSSD vypověděla předvolební sliby. My tak učinit nechceme. Prvním naším krokem je, že chceme, aby byl důsledně kontrolován ten zákon a učiníme všechny kroky, které můžeme jako opoziční strana učinit, k revizi toho zákona.

• TÉMA: Miliardy pro církve

Jaké kroky?
 
První věc, kterou jsme navrhli, bylo navržení referenda k tomu zákonu, aby zde byla lepší vyjednávací pozice vlády vůči církvím. Teď budeme podporovat návrh na moratorium, který ve sněmovně je. A sami budeme navrhovat kroky, kterými by se mělo dospět k solidním vztahům mezi státem a jednotlivými církvemi, jež zde působí. My nejsme bojovníci proti církvím, ale myslíme si, že rovnost občanů před zákonem musí platit i vůči takovým právnickým osobám sui generis, jako jsou církve. Nemohou mít více práv než občané České republiky nebo jiné právnické osoby, a to tady teď evidentně mají, protože nemají povinnost stejného dokládání, jako měli například restituenti.

 
Když se na to podíváme z politického, nikoli právního, hlediska, nevidíte tu potenciál pro KSČM oslovit zklamané voliče ČSSD, protože to bylo poměrně silné téma a ČSSD s ním de facto vyhrála krajské volby?
 
Určitě to není primární cíl našeho snažení. Naším primárním cílem je realizovat náš vlastní politický program a vystupovat proti tomu zákonu, který je špatný, a to, že někteří voliči odejdou od některých stran, protože přestali plnit politický program a přejdou k někomu jinému, kdo tvoří alternativu, včetně KSČM, tak to je sekundární, jako primární to nebereme. Samozřejmě máme radost, když získáváme protestní voliče, ale naším hlavním cílem je získávat programové hlasy, tedy ty občany České republiky, kteří souhlasí s naším politickým programem.
 
Když na to navážu v další oblasti, ČSSD je tu fakticky svým způsobem jako levicová strana ve velké koalici s ANO, které se deklaruje pravicově, tak zda to není další potenciál oslovit zklamané voliče levice. Není to šance pro KSČM do budoucna stát se nejsilnější levicovou stranou. Není to moment, který může KSČM využít?
 
KSČM je v každém případě nejsilnější opoziční stranou ve sněmovně. ODS a TOP 09 těžko může tvořit opoziční blok, když se do nynější vlády pravicové principy vrátily s ANO a KDU-ČSL. KDU-ČSL má sice v sociální oblasti blíže k sociální demokracii, ale v ekonomickém programu samotném je na pravém středu stejně jako ANO, které se deklaruje nejen jako pravicová strana, ale jako strana pravicově liberální, v čemž navázala i ve svém zapojení do liberální frakce v Evropském parlamentu. Jde znovu o porovnání programu a jeho realizace. Podle mého soudu lidé nejpozději rok po volbách už nebudou věřit tomu, že do vlády přišli noví nezatížení lidé, kteří chtějí spořit, lidé budou chtít nějaký pozitivní program. A ten pozitivní program tady evidentně nevidíme. To lze prokázat na tom, že jak sociální demokracie, hnutí ANO i KDU-ČSL si osvojily z minulého vládnutí ty nejhorší momenty.

V jakém směru?

Když na začátku ještě platilo, že se projednávají i návrhy opozice, tak už na minulé schůzi sice byly zařazeny body opozice, ale nedošlo na ně při jednání, protože projednávání samotných vládních návrhů bylo delší, než se očekávalo, protože vládní koalice nebyla připravena. Další věc je, že když má nějaký kontroverzní návrh opozice, tak vládní většina neschválí program schůze. Nejde jenom o návrh na kontrolu církevních restitucí, ale i návrhy v sociální oblasti a oblasti zdravotnictví, kdy vládní koalice nepřipustila ani zařazení toho konkrétního bodu programu. Uvidíme, jak se zachovají k vyšetřovací komisi na D47. To bude podle mého soudu skutečná zkouška té koalice. Zejména mě bude zajímat, jakým způsobem se k tomu postaví hnutí ANO, které v té době v politice nebylo, a zda tedy umožní, aby taková vyšetřovací komise vznikla.