Výsledek referenda o Brexitu, úspěch Donalda Trumpa v prezidentských primárkách, ale i donedávna nepředstavitelný úspěch Norberta Hofera v Rakousku podle některých politologů ukazuje na ztrátu důvěry lidí v současné politické uspořádání a nedůvěru v elity. V porovnání se zbytkem světa mohou být elity vnímány jako změkčilé, neakceschopné ve vztahu k migraci a řešící podružnosti (zákazy kouření, emisní normy na sekačky trávy apod.) místo řešení ekonomických a bezpečnostních otázek. Čím si politické, mediální a akademické elity nedůvěru vysloužily? Je oprávněná?

„Elity“ už „řeší“ jen banality. Vše ostatní – s výjimkou vlastních rent a prebend – už jen mrší. Lidé to vnímají jako dotěrný opruz. Hroutí se tak i důvěra v instituce předstírající demokratické garance. Tím snáz to katapultuje kuriózní týpky. Neřízené střely a velkohubé exoty. Politická mapa se mění před očima. Samotíží to bere doprava. Směrem k novotvarům, z nichž vane autoritářská zpupnost. A místy už i totalitní manýra. Co jiného je systém globálního odposlechu i jiného šmíráctví, využívaný jako vyděračský klacek? Nebo „změny režimu“, exportované brutálními válkami?   

Nouzový východ vede jen dopředu. K civilizaci, která „elity“ bez zásluh postaví mimo hru. Je v akutním zájmu drtivé většiny. Prosadí ho jen blok, který mu dá i politický tvar. A nedá pokoj, dokud si většinový zájem nevynutí.