V Istanbulu podepsali zástupci Ruska a Turecka dohodu o vybudování plynovodu TurkStream, který má vést plyn z Ruska do Turecka a odtud dál do Evropy. Ruský prezident řekl, že Rusko poskytne Turecku slevu na nákup plynu v rámci širších dohod, které zahrnují vybudování plynovodu. Moskva také zruší embargo na dovoz tureckého zboží. Tiskové agentury hovoří o tom, že se Rusko s Tureckem dohodlo na posílení kontaktů i ve vojenské oblasti, na intenzivnějších kontaktech svých ministerstev obrany a tajných služeb. Co tyto dohody znamenají pro Evropu?

Dohody znamenají postupnou normalizaci vztahů mezi Tureckem a Ruskem na úroveň před sestřelením ruského letadla. Plynovod Turkstream byl plánován již v té době a nyní dochází k jeho postupné realizaci, byť v omezenější, poloviční kapacitě. Turecko plyn potřebuje a po dokončení stavby po roce 2019 bude odebírat převážnou část jeho kapacity. Zbytek, pokud o to budou mít zájem, budou moci odebírat státy jihovýchodní Evropy jako například Řecko nebo Bulharsko. Pro (jihovýchodní) Evropu, pokud se k plynovodu připojí, to znamená další diverzifikaci energetických tras. Posílení kontaktů mezi Ruskem a Tureckem ve vojenské oblasti, tedy především při výměně některých zpravodajských informací, lze v době konfliktu v Sýrii jen přivítat. Mělo by zabránit podobným incidentům jako bylo sestřelení ruského letadla, zvláště uvědomíme-li si, že Rusko podporuje syrského prezidenta Asada, a Turecko má naopak zájem na jeho odstranění.

Rusko-americká zářijová dohoda o příměří v Sýrii předpokládala, že umírněná opozice se od teroristů, jako je Fronta dobytí Levanty, oddělí, což se nestalo a Rusko z toho viní USA, které měly tento bod dohody zajistit. Teď Rusko schytává kritiku za intenzivní bombardování Allepa. Byla tohle strategická chyba Ruska nebo prostě lze postupovat jen silou? A co si myslíte o úvahách zavést kvůli jejich postupu další sankce proti Rusku? 

Rusko svým bombardováním civilních cílů v Allepu dělá chybu. Obrázky vybombardovaných ulic a domů, zkrvavených dětí či zničených škol a nemocnic se objevují na televizních obrazovkách po celém světě. Tím Rusko moc sympatií světové veřejnosti nezískává. Naopak. Vojenskou silou se v Sýrii nic nevyřeší. I kdyby Aleppo padlo, oslabený Asad již nebude mít nikdy sílu na to aby obnovil kontrolu nad územím celé Sýrie. Sunnitské mocnosti, jako jsou Turecko nebo Saúdská Arábie mu v tom zabrání. Řešení je proto nutno hledat ne vojenské, ale politické. Pokud jde o sankce vůči Rusku, nové sankce zavedeny nebudou, ale posílí to argument pro prodloužení stávajících sankcí, zavedených v souvislosti s konfliktem na Ukrajině.

Co se týče situace na Blízkém východě, v současné době nabrala kvalitativně novou dynamiku, která už není v režii USA. To si myslí bezpečnostní expert Jaroslav Štefec. „Nic na tom nemůže změnit ani rétorika některých amerických generálů, myšlením zamrzlých v letech studené války, ani Kerryho prohlášení, že Rusko se v Sýrii dopouští válečných zločinů.“ Navíc ruský prezident odložil plánovanou cestu do Paříže, poté co mu jeho francouzský protějšek François Hollande nabídl jednání jen o Sýrii. Co si to tom myslíte?

Co si myslí předlistopadový komunistický agent Štefec je irelevantní. Co se USA týče, konflikt v Sýrii od samého počátku povstání proti Asadovi v režii neměly. Neměly jej z důvodu zdrženlivosti Obamovy administrativy. Problém je, že konflikt v Sýrii nemá v režii nikdo. Namísto režie zde panuje naprostý chaos, ozbrojený chaos, který si již vyžádal na 400 tisíc mrtvých, milion zmrzačených, 4 miliony uprchlíků mimo Sýrii a dalších 6 milionů uvnitř země. To, že se Rusko snaží si v tomto tragickém konfliktu bombardováním civilních cílů obnovovat status „světové“ mocnosti je podobně tragické. Rusko by si mělo uvědomit svoji pozici, váhu i možnosti a zapojit se, společně s ostatními, do diplomatického řešení. Nikdo nepopírá, že Rusko má zbraně, včetně zbraní atomových. Ruská ekonomika je však 13 krát slabší než ekonomika americká, a ještě slabší je celkový vliv Ruska ve světě. Sovětský svaz, který byl mnohem silnější než dnešní Rusko, studenou válku se Západem prohrál. Snažit se proto o nějaké nové „strategické soupeření“ je krátkozraké, nesmyslné a nikam nevede. Pouze k tomu, že Putin se dostává do trapných situací i v socialistické Francii.

Na nejvyšších místech ruské politiky se schyluje k dalším změnám, které političtí experti připisují snahám ruského prezidenta pozměnit sestavu svého nejbližšího týmu před prezidentskými volbami v roce 2018. Objevují se informace o tom, že prezident Vladimir Putin vytváří dvě nové organizace velmi podobné KGB. Je to jen potvrzení o posilování moci Putina takto před volbami? A je jasným vítězem?

Putin bezesporu bude vítězem ruských prezidentských voleb. Za 16 let své vlády se postaral o potlačení opozice, nezávislých sdělovacích prostředků i občanské společnosti, o čemž například nejnověji svědčí zařazení organizace Memorial na listinu „zahraničních agentů“. To se této organizaci nestalo ani v dobách SSSR. Vypadá to však, že čím více moci Putin má, o to více se o její ztrátu bojí. A ohrožení vidí téměř všude, včetně tajné služby FSB, následovníka sovětské KGB. Proto byl také v srpnu „odejit“ šéf prezidentské kanceláře a jeho dlouholetý parťák z KGB Sergej Ivanov a proto také vytváření nových bezpečnostních agentur, jako je například „Národní garda“. Lze očekávat, že v této „personální politice“ a výměnách bude Putin pokračovat před prezidentskou volbou v příštím roce i po ní.